Ples a tombolu mám rád. Vždycky alespoň doma doplním ledničku, říká s úsměvem Miroslav Čupalka

Věřím, že bychom vyhráli i tak, ale rozhodně to bylo důležité a určitě nám to situaci o něco usnadnilo.

Za nějakých 15 let, co jsem na Rapidu, jsem zhruba 13 sezon hrál o sestup, takže to byla příjemná změna (směje se). S kapitánskou páskou je to o trochu více zavazující, ale celkově jsme hráli jako tým, takže by ji mohl mít na ruce kdokoliv.

Přesně po posledním podzimním zápase jsem si říkal, že už to není jen v našich rukách, ale přesto jsem věřil, že se to může povést. To že nakonec máme náskok nějakých deset bodů, bych ale určitě netipoval. Jak Ledce, tak Lhota nás na podzim přejely, takže jsem čekal souboj do posledního kola.

V žácích a dorostu jsem nastupoval většinou ve středu zálohy. Občas mě trenéři zkoušeli na stopera, ale jelikož jsem si tam rád hrál s míčem, tak jsem to občas po..kazil a radši mě zase šoupli do středu. Po příchodu do mužů jsem ale jako mladej neměl moc šanci se dostat hned na střed, takže jsem většinou hrál na kraji a dokonce občas i na beku. Tím jsem si jako mladej nějak osvojil hru na středu a kraji. Možná největší problém pro mě byl, když mě trenéři už tady na Rapidu postavili samotného na hrot. Než jsem si nějak zvyknul na hru zády k brance, tak to vážně trvalo a připadal jsem si jak dřevák. Navíc jsem měl tenkrát 30kg i s postelí, takže mě každej bek hned odstrčil. Teď už jsem ale trochu nabral hmotu(svalovou?), tak už se mi hraje dobře i tam (směje se). Takže za svou kariéru jsem zkusil asi všechny posty a odehraju asi všechno.. Ale jelikož teď už jsem o něco starší s nabranou hmotou i línější, tak je pro mě aktuálně asi nejmíň komfortní krajní záloha (směje se).

Je pravda, že občas to mám jen tak tak. Někdy to má svoje důvodu (práce, děti), ale občas to nějak nevyjde, no (směje se). A jak správně popisuješ, k přípravě na trénink u mě patří i nějaký to mazání, abych se vůbec rozběhl, takže často jdu z kabiny jako poslední. Po tréninku je to spíš čistokrevná lenost a taky únava.. Ono běhat v mém věku za 20 bláznama je pro mě skoro na hranici infarktu (směje se).

Mám radost, že jsem přežil trénink, tak si broukám. A že jsou pro ostatní neznámé? No to asi pro to, že když jsem chodil na diskotéky na tyhle písničky tancovat, tak většina kabiny nebyla ještě na světě (směje se).

Řekni kdo!! Není rozhodující jak střílíš, ale kolik gólů dáš (směje se). A tam musí kluci ještě pořádně zabrat, aby se mi v celkové statistice alespoň přiblížili (směje se). Čupigól je výrobní tajemství.. A poměr šancí na gól? Tak 4:1? Kdybych to trochu stáhnul, tak jsem hrál někde jinde.. Takže poměr je asi správný.

Kdo má za sebou 20 zimních příprav, tak si můžeme povídat, od čeho jsou soustředění (směje se). Jinak z toho co popisuješ se tím, že do Sušice jezdíme pravidelně, stal takový hezký rituál. Ale pořád jezdím na soustředění zamakat. K tomu abych se cítil na hřišti dobře, je to potřeba. A je úplně jedno, jestli to je v kraji nebo v okresu.

Jo ples a tombolu mám rád. Vždycky alespoň doma doplním ledničku (směje se). A není to žádná levota, jen matematika (směje se).

Trochu bych to poupravil. Výhra v anketě není důležitá. Důležitější je, že mám fotbal pořád rád, takže práce, kterou do svého sportu vkládám, má smysl.