V Komárově působíš už řadu let a zažil jsi tak cestu z okresu až do divize. Jak na to vzpomínáš?
Je to pravda, v Komárově jsem už dlouho, myslím, že v létě začnu už 11 sezónu. Bydlím tu od narození, takže jsem tu doma, mám tu vše, co potřebuju. Přicházel jsem a hrál se okres teď je tu divize, což stále moc nechápu (smích). Zažil jsem tu už hrozně moc, myslím si, že i dost úspěchů, zážitků a hlavně spousty kluků a kamarádů, kteří přicházeli a odcházeli, takže jsem takovej poslední mohykán.
Co tě vůbec přilákalo vrátit zpátky do Komárova, kde jsi s fotbalem i začínal?
Zpět mě přilákal Jarda Klekner (prezident Komárova), který mi mi, že má nějaké cíle a plány. Líbilo se mi to a tak jsme se domluvili.
Slyšel jsem, že pracuješ jako voják. Chováš se tak i ke svým spoluhráčům na hřišti?
U vojáků začínám sedmý rok. A jestli se jako voják chovám i na hřišti a ke klukům v kabině, je otázka spíš na ně (smích). Ale samozřejmě jsem tam jeden z nejstarších a už jsem něco zažil, tak je jasné, že občas, když je potřeba, to dokážu srovnat.
Známé jsou tvé branky ze standardek a z penalt. Trénuješ to nějak speciálně?
Někdy mi tam ňákej trestňáček padne, ale že bych každý trénink kopal 5, 6 trestňáků, to ne. Penalty mám taky rád. I když je pravda, že jsem na Doubravce po dlouhé době nedal.
S Komárovem jsi došel až do divize. Máš ještě nějaké vyšší ambice?
Myslím, že divize Komárovu sluší. Já osobně už určitě žádné vyšší ambice nemám a troufám si říct, že ani vedení ne.
Čím to je podle tebe, že to vaše domácí prostředí je tak specifický, že každý soupeř říká, že nerad k vám jezdí?
Chodí na nás pravidelně dost diváků, řekl bych že možná nejvíc z celé divize. Umíme doma porazit každého kvůli partě a soudržnosti, na které si zakládám. A díky tomu, že se hraje dopoledne, vždy říkám klukům, že doma se prohrávat nebude, ať nemáme zkažený (zkur....) víkend (smích).