Po zkontrolování fotek ze zápasu si myslím, že se ve fitku ještě párkrát objevím, říká s úsměvem Jakub Kabourek

Tento zápas byl pro nás velice důležitý, jelikož jsme se potřebovali konečně bodově chytit a ukázat, že naše podzimní forma nebyla jen náhoda. Já osobně jsem si zápas velice užil a musím přiznat, že obdržené góly v předešlých zápasech mi trochu nutily, abych už konečně chytil i něco navíc, což se mi myslím povedlo. Ale za tento zápas musím pochválit celý tým, ať už se jedná o téměř nepropustnou obranu (Jardu, Komína, Láďu a Fílu) mozek naší zálohy Mariho, neúnavného Tomáše s Vričem a nesmím zapomenout taky na naše mladší kluky Máru, Lukáše, Ondru a Kubu. V neposlední řadě bych chtěl vyzdvihnout střelecké umění Rábíka, který momentálně hraje s naprostým klidem a chladnokrevným zakončením.

Popravdě řečeno mám radši klasiku, jelikož nemusím chvátat z práce rovnou na zápas. Ale kdybyste se zeptali týmového pokladníka, tak ten by určitě hrál nejraději každý pátek (směje se).

Určitě klukům do placu něco další domácí zápas dám (směje se).

Hlavním důvodem příchodu na Plzeňsko byla vysoká, jelikož se mi na zápasy nechtělo každý týden dojíždět takovou dálku. Na Slovanu jsem strašně spokojen, za což musím poděkovat hlavně Dolfovi (Adam Žák), Cigimu a Pepovi, kteří se mě od první zimní přípravy ujali.

Popravdě jedná se o jedno z nejlepších zázemí a hřišť, na kterém jsem kdy hrál. V tomto ohledu musím vyseknout poklonu před mentálním koučem Márou Feiferlíkem, který se o hřiště stará jako o své dítě.

Brigády jsem se samozřejmě účastnil, jelikož bylo třeba připravit hřiště na domácí zápasy. Tohle je těžká otázka, byl jsem tam ten den jen s pár lidmi, ale myslím, že s Márou Langem a Lukášem Králem si určitě zednickou firmu otevřít nemůžeme (směje se).

Zranění Rudy je pro nás komplikace, jelikož jsme zůstali v týmu "zdraví" jen já a Mára. Tlak samozřejmě cítím, ale není to nic, z čeho bych se měl pos*at, jelikož již sportuji nějaký ten pátek.

Je pravda, že se s nedoléčenými věcmi potýkám od příchodu na Slovan neustále, čemuž nepomáhá ani přibývající věk, ale po zkontrolování fotek ze zápasu si myslím, že se ve fitku ještě párkrát objevím (směje se).

Je pravda, že jsem se judu věnoval podstatnou část mého života, ale potřebu s někým praštiti nemám. Možná tak nevypadám, ale jsem mírumilovný kluk (směje se).

Velice zapeklitá otázka. Přikláním se spíš k tomu učení, ale i to chytání centrů se musím pořádně naučit.