Jsem velmi hlasitý a v kombinaci s alkoholem, to mám hlas jako zvon, prohlašuje navrátilec Lukáš Páník

Pro mě start v základu byl den, na který jsem se těšil už od nástupu na Rapid. Start za A tým minulý týden, byť na pár minut, byl pro mě velkým překvapením, ale parádním zážitkem. Teď mě čekal debut za B tým. Nervózní jsem byl, nechtěl jsem zklamat tým a trenéra. Bál jsem se, že udělám chybu a budu si ji vyčítat. Přesto jsem šel do zápasu odhodlaný a chtěl jsem předvést co nejlepší výkon. Postupem času nervozita odpadla a do druhého poločasu se mi nastupovalo mnohem lépe.

Proti Liticím jsem nikdy nehrál, nedokázal jsem si představit, jak by zápas mohl vypadat. Po prvním hvizdu vyslaly dlouhý nákop na bránu, který mě hodně vylekal. Míč letěl velmi dlouho a já měl čas si rozmyslet, co udělám. Nakonec jsem ho jen tak tak vytáhl na roh. Po pár minutách jsem musel čelit penaltě, nepanikařil jsem a chtěl jsem ji chytit. Snažil jsem se z hráče vyčíst, kam to kopne a povedlo se. Stranu jsem vystihl, balón jsem měl na rukavicích, ale nezkrotil jsem ho a překulil se mi do brány. Velmi smolné, ale takový je fotbal. První poločas jsme neproměnili spousta šancí a do kabiny jsme šli za stavu 1:1. Druhý poločas byl převážně v naší režii, přesto Litice několikrát dokázaly projít naši obranu a já musel reagovat. Několik situací jeden na jednoho jsem dokázal zneškodnit a tím přispět k naší výhře. Po zápase mi ta penalta mrzela o to víc. Chycená penalta a čisté konto zní přeci jenom lépe. Zápas se nám povedl a děkuji celému týmu za odvedený výkon.

Neměl jsem zrovna jednoduché období ve svém životě. Nic jsem pro sebe nedělal a byl jsem zavřený doma. Na dovolené se mě náš trenér Zbynďa zeptal, jestli se nechci vrátit a jít zase chytat. Tak krásně mi Rapid popsal, že už jsem nedokázal odmítnout. A za to mu patří velký dík. Byl to přesně ten impuls, co jsem potřeboval a za týden už jsem šel na svůj první trénink.

Byli překvapení, vše se sehrálo tak rychle, že jsem ani neměl čas to všem říct. Táta na Rapidu strávil celý život, mrzelo ho, když jsem jako dítě odcházel. Je na něm vidět, že je pyšný, že jsem se vrátil. Je rád, že dělám to, co mě baví a podporuje mě ve všem a to že je to taky rapiďák, je jen třešnička na dortu. Možná když bude chtít, můžeme si kopnout zápas za B jako otec a syn. Většina kamarádů mi nevěřila a mysleli si, že si dělám srandu. Naprosto je chápu, kdyby mi někdo řekl před půl rokem, že se vrátím k fotbalu, taky bych mu nevěřil. I přátelům patří dík, hecují mě a podporují mě. Těším se, až se na náš zapas někdy přijdou podívat.

Návratu jsem se tolik nebál, většinu kabiny jsem znal a kluci mi se začátky dost pomáhali. První trénink byl ale opravdový šok, nedokázal jsem pořádně ukočírovat balón a fyzička byla na 0. Především běžecká část tréninku mě dost bolela. Trénink, co trénink jsem se domů vracel vyšťavenej a druhý den byl opravdu náročný. Nechtěl jsem nic odfláknout, snažil jsem se všem vyrovnat, jak to jen šlo. Pak jsme jeli na soustředění a to pro mě byla velká makačka. Po návratu jsem byl opravdu zničený, ale baví mi to. Pocit, že jsem to odmakal a vidět na sobě posun je fajn. Nejen postavou, ale také jak se mi zvedá sebevědomí a po fyzické stránce se cítím mnohem lépe než na začátku.

To je pravda. Jmenuji se Lukáš, ale jen hrstka lidí mi tak opravdu říká. Přezdívku Béďa mám už od malička. Je inspirovaná bagrem ze seriálu Bořek stavitel. Začali mi tak říkat rodiče a postupem času jsem si ji přenesl i na fotbal. Poté jsem s fotbalem skončil a přešel jsem na florbal. Tam právě vznikla přezdívka Lulu. Na florbale jsem strávil většinu svého dospívání a lidi mě znají jako Lula. Bylo to nostalgické vrátit se na Rapid a být opět Béďou. Lulu nebo Béďa? Je mi to jedno slyším na oboje

Plzeňské kluby mám v lásce, zažil jsem v nich spoustu zážitků. Ani po návratu jsem se tomu nedokázal vyhnout. Byl rapiďácký bál, předkopná a poté debut. Chtěl jsem s týmem trávit co nejvíc času, abychom se více spřátelili a když je co oslavovat, rád někam zajdu. Párkrát jsme si uměli užít, ale nikdy ne před zápasem!

Jsem velmi hlasitý to jo a v kombinaci s alkoholem, to mám hlas jako zvon. Na hřišti se snažím dirigovat a mluvit, i když mi to dělá velký problém. Soustředím se především na svůj výkon a nechci zbytečně mást kluky. Věřím, že až se do toho dostanu a zajedu se víc do zápasového tempa, tak to bude slyšet.

Je to bomba. Myslím si, že jsem se rychle začlenil do kádru a baví mi za nás hrát. Je tu skvělá parta a když nejedu s Áčkem hrát, kluky podporuju z tribuny. Ze začátku jsem se trochu bál, jak to zvládnu, ale opravdu mi to naplňuje a baví mi to. Ještě je pořád co zlepšovat, ale dám do toho vše. Do budoucna nám přeji hodně štěstí a úspěchů. Těším se, co nás společně ještě čeká a jsem rád, že jsem zase RAPIĎÁK.