Petře, příznivci Mýta a možná i rodných Strašic se postarali o tvé vítězství v naší anketě. Co tě to bude stát/stálo do kabiny? A víš, kdo se o toto vítězství nejvíce postaral?
Myslím si, že jsem se o to postaral svoji hloupostí sám, protože jsem klukům v kabině řekl, aby pro mne nehlasovali. A to byl samozřejmě pro ně spouštěč. A boom...je z toho 300 korun do kasy.
Jsi zřejmě nejzkušenějším hráčem v dresu Slavoje. Prošel jsi mládeží Viktorie, ČFL jsi si zahrál v Hořovicích, v divizi jsi působil v několika klubech. Na jaká místa vzpomínáš nejraději?
Krom Mýta bylo mé nejkrásnější období ve Bzové, potažmo pak v Hořovicku, kde jsem poprvé hrál mužský fotbal. Poznal jsem tam spoustu kamarádů, se kterými si píšu a scházíme se do dnes. A vždy když si na toto angažmá vzpomenu, usměji se. Potom také rád vzpomínám na Příkosice, tam se sešla tehdy výborná parta lidí. Ale nejkrásnější to je v Mýtě, kde už jsem myslím tak 8 let. Mýto mi přirostlo k srdci.
Nikdy jsi ale nevyzkoušel zahraniční angažmá. Přicházely nabídky? Nebo jsi o tom nikdy neuvažoval?
Můj sen byl vždy zahrát si v Německu. Ve 20 letech k tomu bylo blízko, ale bohužel to byla špatná destinace, asi 4 hodiny cesty. Pak jsem to pořád oddaloval, říkal jsem si, že na Německo mám čas. Nabídky chodily, já je odmítal. A teď je mi 34 a nevím jestli se mi to někdy splní. Ale kdo ví, chci hrát ještě dlouho.
Když jsi u těch snů, vím o dalším... Před časem se v médiích objevilo, že by tvým snem byla návštěva San Marina a odtud se domů dopravit na kole. Už jsi si ten sen splnil?
Ještě ne. Ale až skončím s fotbalem, tenhle sen si určitě splním! V San Marinu jsem byl dvakrát a to místo je úžasné! Jen ty kopce... (směje se) Ale jak říká můj kamarád Ilja, kterého tímto zdravím, kopce jsou koření cyklistiky. Zároveň bych ho chtěl pobídnout, jestli by nejel taky?
Řekni mi, jak je možné, že nejmenší hráč v krajském přeboru má více gólů vstřelených hlavou, než nohou, za poslední 2 roky...
Tuhle otázku si kladu taky často. A napadlo mě snad jen, že v tom budou mé začátky fotbalu, kdy jsem hrál stopera nebo předstopera - to nebudou ani moji mladší spoluhráči vědět, co to je za pozici. (směje se) A nejúsměvnější na mých gólech hlavou je, že při nich ani neskáču. Hlavičkuji vždy ze stoje, to je k zamyšlení pro soupeře.
Jak se ti líbí soutěže na konci sezóny a jak tě baví mytí lahví?
Nebaví! A jestli budeme hrát ještě někdy břevínka o mytí všech lahví, tak se nezúčastním. Kdyby mi tehdy nepomohl Jakub Dvořák, tak je tam myju ještě teď. Ironicky děkuji Jirkovi Hereitovi, za vynikající nápad.
Co říkáš na časté útočné nápady Honzy Vilda?
To když ti řeknu, tak mi povíš: nemůžeš do rozhovoru říct "magor"....(směje se) Gambi je poloviční blázen! Doktor říkal, že je jenom momentálně zavostalej. (směje se)
Když jsme zmínili hlavičkování... Budeš mít ještě někdy bujnou kštici, nebo to úmyslně zkracuješ, aby měl lepší aerodynamiku?
No, to už mít nikdy nebudu. Mám tento účes od 18 let a jsem s ním spokojený. Líbí se mi to a naštěstí i ženám se to mnohdy moc líbí. Přemlouvali mě už 2 kamarádi, abych s nimi letěl do Turecka na nastřelení vlasů, ale s díky jsem odmítl. Ze srandy říkám, že si počkám až bude v módě Ondřej Hejma, pak si to možná nechám narůst.
Jaký je tvůj oblíbený fotbalista?
Tím, že mi není 20, moji oblíbenci už jsou v důchodu. Ale můj vzor byl od malička Egdar Davids. Jako dítě jsem hltal každou jeho přihrávku, kličku, střelu, souboj. To byl můj fotbalový vzor.
A co oblíbená hudba? Máš nějaký playlist, který teď jede ve "tvém stylu"?
Miluju německý rap. Bushido a Sido jsou moji favorité. Bohužel to musím poslouchat někde bokem od lidí. Ještě se mi nestalo, že by se to někomu líbilo. (usmívá se)
Zmiňoval jsi, že by sis rád zahrál soutěž v Německu. Přemýšlel jsi třeba i nad tím, že bys jednou ukončil fotbalovou kariéru v rodných Strašicích, po boku bratra a pod vedením otce?
Ano, přemýšlel a to se jednou stane. Táta by si přál, aby to bylo už dnes, ale musí si ještě chvilku počkat. Jen doufám a věřím, že brácha ještě bude hrát až se vrátím. To bych si moc přál.
Děkuji za rozhovor a ať se daří.
Já také děkuji. Na závěr bych chtěl využít mediálního prostoru a popřát brzké uzdravení Jirku Hereitovi. Protože zdraví je víc než fotbal.