Daniel Kořenek: V zimní přípravě nás čeká psychický i fyzický teror

Tak řekl bych, že zápas asi splnil to, co jsem minimálně já čekal, že my budeme víc na míči a Vejprnice budou čekat na brejky. V prvním poločase jsme zaslouženě prohrávali, tam to od nás bylo málo a večer jsme se za něj náležitě potrestali. Druhou půli jsme se ale zlepšili, dali dva góly z ofsajdu a dvě jasné šance jsme neproměnili ještě za stavu 1:0. Myslím, že k remíze jsme to nakonec dotáhnout mohli, i když samozřejmě i domácí měli, už do otevřené obrany nějaké šance a nakonec z jedné z nich odskočili na klíčových 2:0. Ale jinak si myslím, že i tak můžeme být celkově s podzimní části spokojení.

Nebudu lhát, takový bodový zisk jsem úplně nečekal, ale jsem za něj rád i díky tomu, že jsme tím splnili náš cíl hrát nahoře, tak kolem první trojky, což se po podzimu povedlo a po těch čtyřech letech, co jsem na Rapidu, konečně nemusím sledovat dění na konci tabulky. Jeden z mála, ale o to zásadnější rozdíl je v tom, že se povedlo přivést dva nadstandardní, ale typově odlišné útočníky, kteří nám chyběli a těžíme z nich.

Jsem rád, že jsem po poměrně dlouhém přemlouvání od tebe i bráchy do toho šel. Sice když se to sejde se školou a i s rapidskými sociálními sítěmi, které se snažíme s Matějem Fikrlem nějak udržovat, je toho občas dost, ale jinak zkušenost určitě zajímavá a někdy i zábavná. Sám hodně sleduju hlavně krajský přebor, ale i jiné soutěže. Zajímají mě ohlasy trenérů a hráčů, takže jsem rád, že k tomu můžu přispět i z druhé strany a zprostředkovávat z ohlasy jedné ze soutěží a v rozhovorech se i třeba něco dozvědět.

Zvláštní ale zajímavý. Je to úplně něco jinýho než zpovídat cizího člověka. Takhle člověk pomalu všechno ví a musí přemýšlet, co by mohlo být nějakým způsobem poutavé pro ostatní. Přemýšlel jsem, jestli trošku rejpat nebo mu to udělat příjemný, ale nakonec jsem byl hodnej sourozenec, abych si u něj získal nějaký plusový body až budu třeba něco potřebovat. (směje se)

Někdy, když to nestihnu doma, tak je to i víc než patnáct minut. Zalepení kopaček v zimě na umělku už je klasika, teď se k tomu ale ještě přidalo tejpovaní kotníku, který mě trápí už delší dobu a v této sezoně přežívám už asi od pátého nebo šestého kola, a tak už jsem teď rád, že je konec a budu mít čas to dát snad nějak do kupy. Na druhou stranu v tom alespoň nejsem sám, protože Tomáš Řehoř je na tom úplně stejně. Tak doufám, že teď během pauzy bude mít na celní správě štěstí a povede se mu ve službě zabavit nějaký ten lékařský materiál, abychom v budoucnu mohli hrát, protože do peněz to leze celkem slušně.

To je pravda, to je věc se mnou spojená už dlouho a jednou je asi věnuju do rapidského muzea. Hrál jsem v nich ještě v mladším dorostu, takže už toho zažily dost a postupem času schytaly černého petra jako kopačky v nejhorším stavu na umělku. Vždycky se zhrozim, jak vypadají, když strhnu lepenku, abych je přelepil znova, ale myslím, že dokud se nenajdou jiné, podobně vypadající, budou muset ještě vydržet. Tuhle zimu s nimi ale určitě počítám a pochlubím se s nimi znova už na prvním přáteláku v lednu v Luční proti béčku Viktorky. (směje se)

Když odcházel Dan Matějka, tak jsem se toho jako jeden ze "starších" hráčů chopil a žádné stížnosti zatím moc nebyly, protože kluci ví, že by se do toho asi nikdo jen tak nehrnul. Jen občas samozřejmě sem tam někdo zkouší smlouvat.

Tak s obnosem se dá určitě pracovat a každá dokopná je svým způsobem zajímavá, což platí i o té právě proběhlé. Při ranním nakouknutí do týmové skupiny občas nevím, jestli se víc smát nebo se za nás stydět. K tomu nám je letos jedna dokopná málo, takže příští týden pokračujeme po brigádě znovu.

Myslím, že ne jen ke stoperům. Trošku se blížím k někomu, kdo zrovna strávil měsíc na survivoru (směje se). Ale například trenér Mysliveček je z vypichování míčů soupeřům mýma pavoučíma nohama unešený. Jinak narážky od spoluhráčů samozřejmě jsou a budou, ale každý má něco a hlavně sranda musí být. Najíst se pak samozřejmě rád najím, ale jelikož už nám trenér Jiskra po teď začínajícím, neskutečném třítýdenním volnu naordinoval začátkem prosince fotbálky v hale a přípravu hned na začátku ledna, nějaké kilo z řízků se salátem bude rychle pryč a za ty tři měsíce psychického a fyzického trápení v zimní přípravě spíš ještě shodím. (směje se)