Maxime, gratuluji ti k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Je příjemné vidět, že se tvrdá práce vyplácí, ale určitě na tom mají zásluhu také trenéři a kluci z kabiny, od kterých se každý den učím.
Kdo myslíš, že měl na vítězství největší podíl?
Myslím si, že moje rodina s přáteli a známými zajistili, abych v této anketě vyhrál a tímto bych chtěl všem poděkovat.
Zápas v Protivíně dopadl remízovým výsledkem 2-2. Jak bys hodnotil váš výkon?
Tak do zápasu jsme vstoupili dobře. Vstřelili jsme rychlou branku, za pár minut druhou a zbytek poločasu jsme byli lepším týmem. Druhá půle byla z naší strany horší a to vedlo k vyrovnání.
Ty sám jsi vstřelil jednu z těch dvou branek Junioru a pro tebe to byl vůbec první gól za muže. Jaké si měl pocity, když ti to tam padlo?
O gól v A týmu jsem usiloval dlouho, a když to tam konečně spadlo, tak to byla čistá radost. Věřím ale, že to nebyl poslední a nějaký mi tam ještě spadne.
V A týmu dostáváš ve svých osmnácti letech velkou porci minut. Co říkáš na tuto příležitost?
Pro mě to jsou obrovské zkušenosti, které sbírám každý trénink a zápas, za které jsem nesmírně rád a tím patří velké díky trenérům, že mi to umožňují.
Tvoje hlavní kategorií je ta dorostenecké, kde máš za deset duelů dvanáct gólů. Jak se vám v krajském přeboru dorostenců daří?
Podle mě se nám daří dobře, až na některé zápasy, které jsme nezvládli. Máme skvělou partu a věřím, že se na jaře umístíme výše v tabulce.
Teď půjdeme ke tvojí kariéře. S fotbalem jsi začínal ve Volenicích, kdo tě k němu přivedl?
Přivedla mě k němu moje babička, se kterou jsem tenkrát býval ve Volenicích.
Jak vzpomínáš na tvé začátky?
Vzpomínám, že mi to moc nešlo, ale i přes to mě babička doprovázela na každý trénink, zápas a podporovala mě v tom.
Následně došlo na tvůj přesun do Štěkně, odkud si tě stáhl strakonický Junior. Máš nějaký oblíbený moment z Otavanu?
Je těžké říci můj nejoblíbenější moment z Otavanu. Zažil jsem tam plno krásných chvil, ale bude to nejspíš první turnaj, kde jsem se stal nejlepším střelcem.
Jak už jsem zmínil, tak po třech letech si zamířil do Strakonic. Je ti známo, kdo hrál v tomto přesunu největší roli?
Mám za to, že tehdejší trenér Junioru se ozval mým rodičům, jestli bych nechtěl hrát za Strakonice, a protože už jsem bydlel ve Strakonicích, tak to bylo ideální řešení, jak pokračovat s fotbalem.
Ve Strakonicích působíš prakticky dodnes. Na dva roky jsi ale zamířil také do Volyně. Proč došlo i na působení ve Slavoji?
Na tento přestup došlo kvůli trenérovi, který šel ze Strakonic trénovat do Volyně. Přišel za mnou, jestli bych pod ním nechtěl znovu hrát a já na to kývl.
Je ti teprve osmnáct let. Chtěl by ses ještě z Junioru přesunout ještě někam, třeba o další úroveň výš?
Určitě ano. Jsem mladý a mám celou kariéru před sebou. Uvidíme, co za pár let bude, ale teď se soustředím na Strakonice.
Minulost už necháme a zamíříme k víkendu. Čeká vás domácí duel proti Dražicím. Jaký zápas očekáváš?
Bude to těžký zápas, jako každý, ale věřím, že jsme doma silní a dokážeme Dražice porazit. Tři body zůstanou na Křemelce.
Uvidí tě fanoušci na tomto zápase, nebo budeš povolán hrát jinde za jinačí kategorii?
Rozhodnutí je na trenérech. Budu hrát tam, kde mě budou potřebovat nejvíce. Vždy rád přiložím ruku k dílu u obou kategoriích.
Poslední otázka. Máte ještě nějaké jiné koníčky, než fotbal?
Poslední dobou není čas na jiné aktivity, protože se naplno věnuji fotbalu a jsem rád, že si odpočinu. Rád ale chodím s kamarády do posilovny.