Vejprnice jedou a vinou zranění Kuby Vavríka jsi se podíval také do zápasů. S Nepomukem jsi zaznamenal nulu a ukázal jsi, že Vejprnice mají v bráně kvality, včetně navrátivšího Honzy Turka po zranění. Jsi rád za šance v bráně a zkušenosti navíc?
Za šance v bráně jsem byl samozřejmě rád. Před zápasem jsem byl celkem nervózní, ale kluci mě v kabině podpořili a po prvním zákroku to ze mě spadlo. Po zápase jsem byl v euforii a musel jsem to oslavit. (směje se)
Jistě s klukama trénuješ. Máš něco od každého z nich, co ti pomohlo k lepšímu rozvoji?
Při tréninkách mi hodně pomáhají Kuba Vavrík s Honzou Turkem, a za to jsem rád. Ale na nic konkrétního si nevzpomenu.
Máš nějaký zvláštní rituál před zápasem, který ti pomáhá dostat se do správné nálady? Jaký je příběh za ním?
Před zápasem mám pár písniček co poslouchám na povzbuzení a abych byl v dobrý náladě.
Jaké je nejvtipnější faux pas, kterého ses dopustil na hřišti? Co se stalo?
Nejvtipnější chyba co jsem udělal byla v dorostu. Vyhrávali jsme o jeden gól ještě v 85. minutě a protihráči šli do protiútoku. Pomezní mával ofsajd, tak jsem si podržel balón v domnění, že to hlavní odpískal a trošku podržím čas. Hlavní to ale nechal hrát a útočník mi sebral balón a dal góla do prázdný brány. Po zápase mi dal pan trenér Urbánek celkem čočku.
Jaký je tvůj názor na kombinaci fotbalu, studia a sociálního života? Jak si to všechno skloubíš?
Občas je to těžší, ale školu mám v týdnu a fotbal o víkendu. A po fotbale většinou chodím i za zábavou. Takže to kloubím celkem dobře. (usmívá se)
Když by ses měl zasnít nad svou fotbalovou budoucností, jaký je tvůj "divoký fotbalový sen"? Jaký tým, která liga? A proč?
Velký sen by byla Liga Mistrů za AC Milan, to se ale nejspíše nesplní.
Pokud bys mohl trénovat s jakýmkoli profesionálním fotbalistou na světě, kdo by to byl a co bys se chtěl naučit?
Žádného profesionálního fotbalistu nemám. Stačí mi brankářské tréninky s mým vzorem, agentem a hlavně bráchou, Pavlem Řezáčem, ten mi dává do těla až až.
Když se ohlédneš za svým dosavadním fotbalovým životem, jaký byl ten nejhezčí okamžik a proč?
Jako nejhezčí okamžik bych asi označil tu výhru s čistým kontem proti Nepomuku. To taky kvůli tomu, že pohárový zápas, který se hrál o týden dřív v Chlumčanech, se mi vůbec nepovedl.
Dozvěděl jsem se, že máš rád písničku Jahody mražený. Přibliž nám o co se přesně jedná.
Na zápisném jsem musel zpívat, jakožto nový hráč a do poslední chvíle jsem nevěděl, co si vyberu. Pak jsem si vzpomněl na Jahody mražený! Myslím si, že to bylo geniální vystoupení (směje se). V kabině se to chytlo a před zápasem jí vždy posloucháme.
Takže song Jahody mražený může za to, že Vejprnice ještě neprohrály?
Dá se to tak říct. (směje se)
Prý velmi rád zůstáváš na týmových akcích až do konce. Nechal sis někdy i ujet poslední autobus domů?
Týmové akce si moc užívám. Ale občas se to zvrtne a zůstávám ve městě až do rána. Párkrát se mi i stalo, že mi poslední autobus ujel a já šel domů pěšky.