Adam Radvanovský: Box provozuju zatím na amatérské úrovni, ale rád bych se za pár let podíval na olympiádu a na profi scénu

Jo letmě si to pamatuju, je to už ale hodně dávno (směje se). Bylo to ještě když jsem hrál za Slovan 1910 proti Unionu, tam se mi povedlo dát doma hattrick a u nich taky, tak snad se mi to povede i teď, až proti nim budeme hrát poslední zápas podzimu.

No to nebyl. Nenapadá, Ondřej je o dvě hlavy větší, toho nikdo nepřehlídne a Láďa zase náš nejmenší hráč (směje se). Navíc jsem jediný potetovaný z týmu. Ale podle výkonu si to zasloužili, tak jim to pan rozhodčí napsal.

Ano to jsem chyběl. Byl jsem totiž v přípravě na zápas v boxu. Spojitost vidím v tom, že kapitán Pavel Vacek upravil sestavu kvůli zranění obou útočníků, takže jsem byl vysunut dopředu s Davidem Blovským a sedí nám to. Ondřej Kollros, opora obrany, tak když to nejde po zemi, tak pošle dlouhý balon, kde to David buď zpracuje nebo prodlouží balón na mě a zatím to vychází. Dále se udělala změna v bráně, kde po nevydařeném startu Marka Horna nastoupila naše opora Jan Tykvart, který první zápas udržel čisté konto, ale co zjistil, že za čisté konto se platí pokuta do kasy, tak si ve zbylých zápasech nechal vždy dát jeden gól (směje se). Hlavně jsme uklidnili hru, začali víc hrát po zemi, přestali se hádat a začali se více motivovat a hrát jako celek.

Ano začínal jsem hrát ve Lhotě, potom jsem přestoupil na Slovan 1910, kde jsem působil skoro 10 let. Přivedlo mě sem to, že jsem se tady narodil a žijeme tu s rodinkou. Působení hodnotím kladně, s klukama se známe od mala, takže jsme jak jedna velká rodina. Navíc můj parťák v útoku Blovčák je můj soused, takže možná proto nám to duo tak sedí. (směje se)

Byli jsme v Mnichově na turnaji zvaném München Pokal 2023, kde jsme skončili na 5. místě. Celý tým tam nechal srdíčko a byl to asi nejlepší výkon. A když už jsme tam jeli, tak jsme říkali, že Allianz Arenu nemůžeme vynechat. Jinak to nebyl ojedinělý moment, je to takhle každý rok, kdy se vybere nějaký podobný turnaj. Pak se jezdí ještě odreagovat na vodu.

Jo tetování mám docela dost, ale zároveň málo. Je to tak půl na půl. Jsou tam tetování co mají význam, která jsou prokládána tetováními na estetiku, aby se vyplnilo prázdné místo.

Ano moje žena je moldavského původu. Jsme spolu pět let a máme dvě malé krásné děti. Taky díky ní jsem se podíval právě do Moldavska, do hlavního města Kišiněva, kde jsem ji právě požádal o ruku. Rodiče manželky žili tady v Česku, ale šli za lepším, takže jezdíme také do Berlína.

Začal jsem letos v únoru, ale to je docela pozdě na můj věk (25) v tomto sportu. Provozuju ho zatím na amatérské úrovni, ale rád bych se za pár let podíval na olympiádu a na profi scénu. Zatím mám za sebou tři zápasy. Dva vyhrané a teď poslední mi to nesedlo a prohrál jsem. Box mám teď jako primární sport a fotbal jako vedlejšák na dynamické sprinty a kondičku, protože se nedonutím sám si jít jen tak zaběhat. (směje se)

No o něco málo se naplní a to ještě není konec podzimu. Probíhá u nás na hřišti, kde se griluje, pije, je zábava atd. nebo se jde do Lidového domu na párky na tácek s pivem, kde se zhodnotí půlka sezóny, jak jsme hráli a co je třeba zlepšit do budoucna.