Vítězná rána? Jsem rád, že mi to tam takto spadlo, líčí Tomáš Běhon

První kolo bylo pro Dražice startovní, pro dvě vítězství řadě a duel se Semicemi katapultoval Tomáše Běhouna na pozici hráče kola, které po svém spoluhráči Adamu Sváčkovi, rozhovor zde, náležitě využil.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Tomáši, gratuluji ti k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Děkuji mockrát! Opravdu si vážím toho, že jsem vyhrál anketu o hráče kola! Abych řekl pravdu, vůbec jsem to nečekal.
Čeká tě nějaká ta pokuta?
Ano, čeká! Pokladník Jirka se už třese, až napíše další zápis do pokladny. (smích)
Anglický týden se vám povedl a s Adamem Sváčkem jste se stali hráči kola. Kdo myslíš, že má na těchto výsledcích největší podíl?
Ano, anglický týden se povedl na jedničku a podíl na těchto výsledcích má celý tým! Od realizačního týmu až po nás samotné hráče.
Zápas proti Semicím jste zvládli poměrem 1-0. Jak moc náročný zápas to byl?
Už před zápasem jsme věděli, že nás nečeká nic jednoduchého. Semice postihla podobná negativní série, jakou jsme zažívali my. Jak pro nás, tak i pro Semice byl tento zápas důležitý, abychom neztratili chuť do dalších kol. Věděli jsme, že pro získání výhry musíme být sehraní. Samotný zápas byl pak velice náročný. Semice mají totiž tým urostlých hráčů, kteří nechodí pro souboj daleko. Jednalo se tak spíše o boj kdo s koho, který naštěstí pro nás znamenal vítězství.
Ty sám jsi vstřelil jedinou a navíc nádhernou branku. Popsal bys ji čtenářům?
Ano, musím říct, že tato branka se mi opravdu povedla. Takové branky nedávám každý zápas. Honza Žák vykopával míč a ten prodlužoval Michal Mareš, míč propadl přímo ke mně. Já si ho hlavičkou připravil do lepší pozice a poté ze vzdálenosti přibližně 30 metrů jsem poslal nechytatelný míč za záda hostujícího brankáře Semic. Jsem rád, že mi to tam takto spadlo, bylo to pro náš tým opravdu důležité. Během předzápasového tréninku jsme tyto střely trénovali, ale tato střela měla úplně jiné parametry. (smích)
Jak moc skvělý pocit z vítězství to byl, když jste předtím sedmkrát narazili?
Pocit to byl nádherný! Každý člověk, co se věnuje sportu, raději zažívá momenty, které jsou plné radosti a vítězství. Musím říct, že na nás už padala pomyslná deka, jak se tak říká. Nebylo to vůbec nic příjemného. Hlavně proto, že jsme věděli, že zápasy proti Olešníku a Milevsku jsou těmi, na jejichž výkony a nasazení chceme navázat. To se taky nakonec povedlo.
Navíc hned v neděli přišlo druhé vítězství, navíc na horké půdě Rudolfova. Co na to říkáš?
Na vítězství proti Semicím jsme chtěli co nejrychleji navázat, a ještě více se ode dna tabulky odrazit. Výhra proti Rudolfovu je opravdu cenná! Proti jejich týmu jsme vyhráli naposledy v roce 2018. A ještě, jak říkáte, jsme vyhráli na jejich horké půdě, kde se hraje opravdu těžko. O to je vítězství cennější.
Teď už ke tvojí kariéře. S fotbalem si začínal tady v Dražicích. Kdo tě k němu přivedl.
K fotbalu mě přivedla rodina, ale zejména taťka. Ten fotbalu věnoval část svého života a od mala mě podporuje.
Stejně, jako v případě Adama, i tebe neminulo roční hostování v Táboře. Proč myslíš, že si Meteor vybral právě vás?
Spíše, než že by si Meteor vybral nás, jsme si tehdy my s Adamem vybrali Meteor. Jelikož poté, co jsme ukončili starší přípravku, jsme v Dražicích, neměli kam pokračovat. A tato cesta byla nejvýhodnější. Do Tábora jsme totiž navíc přecházeli i na školu a v Meteoru už jsme nějaké kamarády měli.
V roce 2017 jsi odešel z Dražic do Jistebnice. Hádám, že ze stejného důvodu, jako tvůj spoluhráč, je to tak?
Ano, nastal stejný problém jako ve starší přípravce a my s Adamem jsme neměli kde pokračovat a s fotbalem jsme končit nechtěli. Tehdy jsem oslovil trenéra Jistebnice, pan Václava Máchu, zda bychom u nich mohli působit, a nakonec jsme tam i zakotvili.
Jak vzpomínáš na tvé působení v červenomodrých barvách?
Na tuto fotbalovou etapu vzpomínám nejraději! V Jistebnici pro nás připravili skvělé zázemí, díky němuž také vznikl skvělý tým se skvělými fanoušky, kteří nás táhli! Když to tak vezmu, byli jsme taková rodina! Jak jsem již zmiňoval, největší díky patří panu Václavu Máchovi, který svým přístupem a vedením zajistil, že jsme všechny ty roky bojovali o prvenství v soutěži.
Tvoje štace v Jistebnici skončila po čtyřech letech, než si se vrátil do Dražic. Co tě vedlo k návratu?
Ještě, než jsem do jistebnického dorostu přestoupil, tak jsem věděl, že se budu chtít jednou vrátit zpět do Dražic. Od mala jsem chodil na většinu zápasů dražického „A“ týmu a snil jsem o tom, že si tady jednou zahraju a to se mi taky splnilo.
Za ty dva roky tvého znovuzrození v Dražících máš nějaký oblíbený moment?
Těch momentů je určitě mnoho. Za největší moment považuji udržení krajského přeboru z minulé sezóny. Co se týče mě samotného, rád vzpomínám na můj první krajský gól proti Milevsku a na zápas proti Týnu nad Vltavou, kdy jsem dvěma góly strhl vítězství na naši stranu.
Teď už k víkendu. Čeká vás nevyzpytatelný Osek. Co od utkání očekáváš?
Přesně jak říkáte, Osek je velmi nevyzpytatelný tým! Zápas, podle mě, bude velký boj, na který ale budeme určitě dobře připraveni. Doufám, že zápas dopadne v náš prospěch, a tak prodloužíme sérii výher.
Poslední otázka. Máš ještě nějaký jiný koníček, než ten fotbalový?
Nebráním se žádnému sportu! Rád si zahraju tenis nebo ping-pong. Baví mě také focení a samotná úprava fotek i práce s tím spojená.

Autor: Václav Plachta

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.