Je to pro nás krásné umístění a jsme s ním všichni spokojeni, hodnotí sezonu Pavel Keclík

V první řadě bych chtěl poděkovat každému, kdo si našel čas a dal mně v této anketě hlas. Byl jsem příjemně překvapený.

Určitě klukům dopřeji během přípravy nějaký ten soudek našeho oblíbeného Platana, i přestože jsem v kabině pokladník.

Výsledek je to krásný, ale mohl být mnohem lepší. Za stavu 3:0 jsme zpohodlněli a měli jsme proměnit další vyložené šance. Takže pokud bych měl něco vytknout, tak to, že jsme i za takové stavu nezachovávali klid v zakončení.

Je to celkem paradox, protože jsem se před zápasem necítil vůbec dobře. Bolely mě svaly, klouby a byl jsem celkově unavený. Nicméně jsem se nestihl ani rozkoukat a po osmnácti vteřinách jsme vedli 1:0, když jsem se poprvé dotkl balónu, takže bolest a únava postupně klesala a nabíhala touha dát další gól.

Určitě jsem spokojený, ale vím, že to mohlo být mnohem lepší. Takže určitá míra nespokojenosti panuje a veškeré špatně vyhodnocené situace beru jako ponaučení do dalších zápasů. Nejvíce však oceňuji, že jsem dohrál sezónu zdravý, protože jsem dlouho stál díky svalovému zranění a do zápasového rytmu jsem naskočil na podzim asi v polovině sezóny. Když to tedy zhodnotím za celou sezónu, tak jsem určitě spokojený.

Je to pro nás krásné umístění a jsme s ním všichni spokojeni. Víme, že prostor pro zlepšení tam jednoznačně je a právě to nás všechny motivuje do dalšího ročníku krajského přeboru.

Byli to moji rodiče. Dodnes ale vzpomínám na to, že v Písku byl nábor mého ročníku o pár dní později, než začínali trénovat žáčci v Semicích. Právě zde byl úplně můj první trénink, a po krásné štaci v Písku se zde kruh uzavřel, a na semickém trávníku pobíhám i dnes.

Vzpomínek je opravdu mnoho. Ať už to jsou ty horší vzpomínky, kdy jsem v žácích chtěl s fotbalem skončit, nebo ty momenty, kvůli kterým hraji fotbal dodnes. Poznal jsem mnoho skvělý přátel, kteří jsou mými dlouhodobými kamarády dodnes, zažil jsem mezinárodní turnaj v Německu s ročníkem 96, kdy jsme společně se Spartou reprezentovali Českou republiku, a zahráli jsme si proti Bayernu Mnichov, PSV Eidhoven a o umístění pak s Borusií Dortmund. Hluboko v paměti mám ale tři vzpomínky. Ve dvanácti letech jsme měli možnost přestoupit s Řízkem (Michal Řezáč) do tehdejší Marily Příbram a na turnaji jsem si zahrál s Vášou Černým, který má nyní neskutečnou formu v reprezentaci a v Twente, ale také s Honzou Suchanem, který bude od nové sezóny válet v jihočeském Dynamu. Dále jsem byl v ročníku U15 na tréninku a na zápase ve Spartě, kde byl tehdy například Michal Sáček. To pro mne bylo vždy motivací ve fotbale neustále pokračovat a zlepšovat se. Poslední vzpomínkou jsou minutky v píseckém A mužstvu, kdy jsem si v dorostu vyzkoušel atmosféru ČFL, což pro mě bylo jakousi odměnou za léta strávená v Písku.

Pro mě to bylo jednoduché a jasné rozhodnutí. Člověk za ty léta dospěje, uvědomí si, jaké měl příležitosti a věděl jsem, že je ten správný čas posunout se dále. Do Semic. Jak jsem řekl, v Semicích to všechno začalo a také skončí. Velkou roli v tom hrálo studium, které pro mě bylo důležité a já věděl, že to skloubím právě s působením v Semicích, kde jsem vyrůstal a bydlím.

Je to až neuvěřitelné, že už to bude sedmá sezóna. Pro mě jsou Semice životním stylem. Snažím se své získané zkušenosti, nejen fotbalové, přenášet i na kluky, kteří hráli v Semicích třeba jen okresní přebor. S potěším pak pozoruji, jak kabina funguje, kluci jsou spokojení a táhneme za jeden provaz. Každý hráč má opravdu velký podíl na fungování celého klubu, ale musím jmenovat svého bratrance Kubu Keclíka, se kterým se snažíme aktivně působit i mimo fotbalové trávníky s kulturním nebo charitativním přesahem. Přesun do Semic byl pro mě přesun zase výše a dále nejen z fotbalového hlediska.

Mácu naprosto chápu. Jsem v klubu členem výkonného výboru a znám jeho důvody. Společně s Filipem si chtějí od fotbalu odpočinout, chtějí se věnovat rodinám, což je i z mého pohledu více než pochopitelné. Fotbalu věnují opravdu mnoho svého volného času a za ta léta prostě přijde okamžik, kdy je potřeba přestat. Myslím, že se hodí fráze: ,, V nejlepším se má přestat.,,.

V poslední době jsem s přítelkyní propadl badmintonu, moc rád běhám a společně s Kubou Keclíkem a jeho manželkou Simčou jsme letos v Píseckých horách uspořádali již třetí ročník Pivoňova běhu. Nyní se chystáme vyrukovat s novým běžeckým závodem Písecká štafeta, takže se věnuji přípravám na tento závod. Souběžně s tím chystáme i sportovní akci v našem semickém areálu, abychom si léto hezky užili a připravili se na další sezónu v krajském přeboru.