V přípravce jsem dal i tucet gólů, směje se Karel Cibulka

Mockrát děkuji za gratulici. Můj pokutovníček zahrnuje všechny takové ty běžnější věci, za které se ve fotbalových klubech vybírají pokuty, aby byla příjemná dokopná. Takové ty méně běžné věci, jako když kapitán Pavel Krejsa dával vloni rozhovor pro deník Sport, nebo když jsem se předloni objevil jako borec na konec na TV Nova, se řešily individuálními pokutami. Myslel jsem, že to tak bude i s volbou hráče kola a účastí v sestavách kola. Trošku jsme nepočítali, že se jména našich hráčů budou objevovat tak často, proto jsem minulý týden začal pokutovníček dolaďovat a myslím, že po tomhle víkendu půjdu s cenami trošku dolů. (smích)

Opravdu si cením výběru do sestavy kola. Objevují se v ní jména, která daný víkend něčím vyniknou a mě se to tentokráte podařilo dvěma góly a jednou asistencí. Stát se mužem kola je ještě něco navíc. Je to hlasování lidí a je vidět, že fotbal v Katovicích lidi táhne a je o něj zájem nejen na hřišti, ale i v podobných anketách a toho si vážíme nejvíce. Jsem již čtvrtým katovickým vítězem v této volbě. Lidi jsme tak trošku našim účinkováním v kraji pobláznili a užíváme si to.

Naše mnohé šance končili na výborném brankáři Ferdanovi. Povedlo se nám ho překonat po půl hodině hry, kdy se mi podařilo vybojovat míč na záložníkovi soupeře, posunul jsem ho na Petra Hovorku a ten po uvolnění prostřelil brankáře. Za několik minut mi asistenci vrátil, poslal míč za otevřenou obranu a já jsem se ocitl tváři v tvář brankáři. Taktéž jako velké množství spoluhráčů jsem ho neprostřelil, mě se však povedlo před dobíhajícími obránci míč do brány doklepnout. Druhý gól jsem dal ve druhém poločase, kdy jsem po výměně míče s Michalem Repou postupoval sám středem a chtěl nahrát do ulice nabíhajícímu Láďovi Černýmu. Brankář udělal drobný pohyb z brány ale na míč zareagoval i stoper, který chtěl šanci odvrátit a míč mi nechtěně vrátil a já mohl z jedné trefit odkrytější branku. Takže jsem si dvakrát narazil s hráči hostů a dal tak dva góly. (smích)

Myslím si, že celý tým vstupoval do krajského přeboru v očekávání. Já se přiznám, že sám jsem měl drobné obavy a do KP se mi úplně nechtělo. Chtěl jsem radši vyhrávat v I.A třídě, než se strachovat o výsledky a třeba bojovat o záchranu v KP. A hle, realita je úplně jiná. Jak říkáte vedeme tabulku jako neporažený tým. Maximálně si to všichni užíváme, ale nemyslím si, že by se atmosféra měnila. Snažíme se nekoukat za sebe, jak jsme doposud hráli, ale pořád se soustředit jen a jen na zápas, který zrovna přichází. Chceme si po každém zápase říct, že jsme odvedli dobrou práci a pobavili naše skvělé fanoušky. Pokud to povede k protahování neporazitelnosti a přiskakování bodů, budeme samozřejmě jen rádi.

Tak teď jsem se opravdu od srdce rozesmál (smích) je mi jasný, odkud při této otázce vítr vane. Film znám samozřejmě nazpaměť, až tím přítelkyni štvu, že vše vždy předříkávám (smích) Musím uznat, že jistá podobnost s Hujerama u nás v rodině může být, avšak doufám, že jen ta početní :-D Je nás opravdu hodně a myslím, že na jakémkoliv fotbalovém hřišti v okolí je naše jméno známe. Naši nesmí chybět na žádném zápase, ani doma ani venku. Samozřejmě i zbylí příbuzní se na zápasech vystřídávají. Velmi často při nástupu před zápasem slyším od spoluhráčů větu, dobrý, Cibulkové jsou tu, může se začít (smích)

Pamatuji. V přípravce jsem dal za zápas i 12 gólů(smích) a to vím přesně, protože můj otec mi od mého prvního fotbalového krůčku píše dodnes deník. Se všemi výstřižky z novin, fotkami, statistikami. V mužích už to bylo horší, hrál jsem zpravidla střední zálohu nebo stopera a spíš na góly nahrával. Plodnější období jsem měl pod vedením trenéra Baráta ve Strakonicích v divizi, kdy mě zkusil dvakrát do útoku jako žolíka a já dal dva góly, tak mne pak využíval spíše takto a pár gólů jsem dal. A v dorostu jsme byli "úderné duo" se současným kapitánem Katovic Pavlem Krejsou.

Natažení třísla jsem si přivodil na úterním tréninku před zápasem v Soběslavi, tam se to zhoršilo a dohrál jsem se sebezapřením. Bylo nás málo, tak jsem chtěl vydržet. Celý týden jsem nechal nohu odpočinout, chodil jsem na odpolední, takže bylo od fotbalu volno. Skočil na mě ale nějaký moribundus. V sobotu jsem se necítil moc, že bych měl jít na hřiště, probral jsem situaci s trenéry a dohodli jsme se, že když to k tomu nebude, tak mě stáhnou. Tříslo naštěstí vydrželo a vyplavený adrenalin mi na chřipku nedovolil ani pomyslet, navíc jsem si chtěl tento povedený zápas užít až do konce.

V mém fotbalovém životě jsem vyběhl na zelený trávník s celkem 282 spoluhráči :-) i tuto statistiku mám pevně vedenou :-D Utkvěli mi v paměti hráči, se kterými jsem hrál ve Strakonicích ve třetí lize. Hráče jako Karol Pavelka (Zlaté Moravce) nebo Aleš Kočí (Táborsko) sleduji dodnes. Nejvýše bych však postavil hráče Peťa Dolejš (mj. Teplice, Dynamo ČB), Jirka Peroutka a Martin Vozábal. Tito hráči nám vypomáhali v divizních Strakonicích. Z protihráčů mi nejvíc utkvěl v paměti asi pohárový zápas s Příbramí, kdy jsem vedl Strakonice jako kapitán proti Rudolfu Otepkovi.

Očekávám těžký souboj jako v každém zápase. Postavení v tabulce je věc jedna, ale dění na hřišti druhá. Přestože Veselí zatím okupuje spodní příčky, půjdeme do zápasu stejně jako do kteréhokoliv jiného a budeme doufat, že náš výkon bude stačit na zisk bodů, jako v těch předešlých. Ostatně jedinou bodovou ztrátu jsme zatím zaznamenali s posledními Prachaticemi. Nejde říct že myslím, ale věřím, že naše série v sobotu neskončí a že nebudeme jihočeským Jánošíkem.

To já děkuji za rozhovor, za přání a celé redakci za tento web, který poctivě sleduji a mohu se dozvědět i mnohé informace o mých fotbalových přátelích z různých koutů republiky.