Hráč kola Michal Adamov: Hrát s bratrem je někdy těžké, ale na hřišti se vyhledáváme

Můžu říct, že skoro celá rodina. Dědeček fotbal v Suchohrdlech zakládal a je nejstarším členem. Otec v klubu dělá předsedu, tchán je vedoucí mužstva, a aby toho nebylo málo, i můj starší bratr hraje v týmu.

No někdy je to s ním těžké… (smích) Bratr je horká hlava a prohrávat moc neumí odmalička. Nechá se snadno vyprovokovat a pak máme co dělat, abychom ho uklidnili. To ovšem nemění nic na tom, že je to skvělý hráč a ve fotbale to dotáhl mnohem dál než já. Na hřišti se vyhledáváme často. Je to náš mozek, má cit pro hru a spolupracovat s ním je radost. Odpověď zní určitě ANO.

Mám úžasnou rodinu. Dcera Laura má 6 let a syn Míša bude mít 3 roky. Laura, když byla menší, měla vedení míče lepší než já. To má asi po mé manželce, dříve hrála také aktivně fotbal. Dcera je teď už spíše princezna. U syna vidím větší naděje, že si k fotbalu udělá vztah. Moc rád bych si se synem zahrál, ale to je asi nereálné. Možná v budoucnu ho budu trénovat v mládeži. Když nevyjde fotbal, tak třeba něco jiného, co ho bude bavit. Určitě je oba budu podporovat, ať to bude cokoliv.

Bude to těžký zápas. Ale my jsme jako tým dokázali v posledních zápasech podat dobrý výkon a věřím, že se porveme o 3 body. Okresní přebor je velice vyrovnaný a dá se porazit každý. Budeme chtít v posledním utkání na domácí půdě předvést dobrý výkon a ukázat, že v tabulce patříme výš, než jsme teď, i když nás trápí mnoho zranění.

To je těžké. Rozhodčí to někdy opravdu nemají jednoduché. Ale v mnoha případech si za to mohou sami. Nechci nikoho soudit. Co mě asi nejvíc trápí, je pořád nedostatečná ochrana hráčů, co se týče zdraví. Ano, fotbal nejsou šachy, ale musíme si uvědomit, že nás fotbal neživí a hrajeme to pro radost. Chodíme do práce, máme rodiny a pak přichází spoustu zákeřných faulů, které jsou většinou úmyslně. Rozhodčí nechtějí vytahovat karty. Pak to končí zraněním a dotyčný si hraje veselé dál. To mě štve asi nejvíc a doufám, že se na to rozhodčí budou zaměřovat čím dál víc. Zdraví na prvním místě.

Od malička jsme hráli fotbal. Volný čas jsem trávil na hřišti u babičky v Suchohrdlech. Jsem týmový hráč. A o tom fotbal je. A tím bych chtěl poděkovat celému týmu, včetně těch, co nás podporují. Bez svých spoluhráčů se neobejdete. Fotbal vám dokáže přinést nádherné momenty, ale také ty hořké. A takový je i život.

To víte, že ano. Jsem dítě NAGANA. (smích) V hokeji mě to táhlo nejvíc do brány. Hrál jsem si na Haška a snažil se chytat jako on. V tom období jsem chtěl moc hrát hokej, ale bohužel finanční situace to tenkrát neumožnila a nemohli jsme si to dovolit. Zůstal jsem u fotbalu a do brány v hokeji jdu jen rekreačně.

Když to není, jak se říká jen tuc tuc, tak mám rád skoro všechno. Nejraději hraju písničky, co si lidi rádi zpívají. Hudba lidi spojuje a to mě na tom baví nejvíc. Ať je to Olympic, Vypsaná Fixa, Chinaski nebo Záviš. (smích)

Vyhrát s TJ Suchohrdly Okresní přebor. (smích) Vybudoval se zde krásný areál a chceme zde udržet kvalitní soutěž. Rád bych pokračoval tak dlouho, co zdraví dovolí, a dokud budu vnitřně cítit, že jsem prospěšný týmu. Roky plynou a už taky nejsem nejmladší. (smích) Možná za pár let jako trenér mládeže, kdo ví? Snažíme se přivést do našeho oddílu co nejvíce dětí, ony jsou budoucnost.

Vnímám, že je důležité být v osobním životě spokojený a šťastný, a to se odráží i na hřišti. Dále bych chtěl poděkovat všem hlasujícím, moc si toho ocenění vážím. A při téhle příležitosti chci věnovat vzpomínku na tragicky zesnulého kamaráda, kapitána a spoluhráče Petra Grillowitzera.