Jan Soroka: Do konce soutěže nám nezbývá nic jiného, než se porvat o každý bod

Děkuji. Popravdě jsem to nečekal. Myslím, že v tom má hodně prsty náš univerzál Paumík, který momentálně drží kasu a říkal, že klikal pokaždé, co to šlo. Samozřejmě mám radost, ale když si představím, jak čaroval náš gólman v Mladoticích, tak bych mu výhru v anketě hráč kola rád přenechal.

Mladotice byly suverénně lepším týmem. My jsme klasicky, jak už je to u nás celé jaro zvykem, přijeli v 10 lidech doplněni třemi kluky z gardy. To, že jsme dokázali uhrát takový výsledek, je malý zázrak. Měli jsme vlastně 3 střely na bránu (včetně penalty) a všechny skončily gólem. Pro Mladotice hodně smolný zápas, pro nás nesmírně důležité body v boji o záchranu.

Jako tým jsme na hřišti nechali všechno. Mladotickým hráčům se o Rudovi muselo zdát další 3 dny. (směje se) To, co všechno vychytal, bylo neskutečné a má na naší výhře největší podíl. Navíc se vrátil do brány skoro po 10 letech a vlastně to na něm vůbec není znát. Podal vážně výborný výkon.

S trenérem vycházím dobře. Je pravda, že máme trošku odlišný pohled na fotbal, ale navzájem se respektujeme. Má to u nás hodně složitý, protože se dlouhodobě trápíme s počtem hráčů. Celé jaro nás na zápasy doplňují kluci z gardy a netrénuje nás víc než 8. I kvůli němu doufám, že se to zlepší a v létě konečně přivedeme nějaké hráče a vybudujeme v týmu zdravou konkurenci.

Popravdě řečeno se pod tlakem cítíme od začátku jara. Přišla hrozná krize... zápasy, které jsme měli skoro vyhrané jsme nakonec prohráli a ztratili jsme strašně bodů. Nejvíc asi mrzí prohra v Mýtě. Teď nám nezbývá nic jiného, než se porvat o každý bod.

Fotbalově jsem začínal u nás v Dýšině. V 8 letech jsem se přesunul na Viktorku, kde jsem si užíval fotbal až do U19. Mám převážně pozitivní vzpomínky na spoustu skvělých zápasů a turnajů. Při přechodu do juniorky Viktorky jsem šel na hostování do Rokycan. Dále jsem pak hrál půl sezóny na Sencu. Bohužel přišlo zranění kotníku a jelikož jsem nikdy nebyl typ hráče, který by bojoval o místo a držel si formu, nastal přesun domů do Dýšiny. Nerad bych zapomněl ještě na 2 roky v německé "Bundeslize", které mi daly řadu zkušeností, ale narodil se nám s manželkou syn a časově pro mě bylo nereálné dojíždět. Teď už doufám, že zbytek kariéry odehraju doma v Dýšině.

Oblíbený klub asi úplně nemám, ale jsem fanouškem Viktorky. Za nejlepšího hráče považuju Messiho. Je to fotbalový génius.

Myslím si, že fotbalem žiju. Druhým rokem jsem se začal věnovat Dýšinským klukům v mladší přípravce. Je to něco, co mě neskutečně naplňuje. Nikdy jsem nebyl studijní typ člověka, ale co se týče práce s dětmi ve fotbale, tak různá instruktážní videa a studium jsou něčím, co mě strašně baví. Určitě bych si chtěl udělat alespoň B licenci a zlepšovat se, co to půjde. Každý trénink a zápas dětí si užívám naplno a dalo by se říct, že je to pro mě víc než můj fotbal. K fotbalu jsem dovedl i svého syna, který se fotbalem hrozně baví a dělá mi jen samou radost. Navíc se nám narodila dcera, takže to vypadá že Dýšina bude mít časem i dívčí tým. (směje se) K volnému času určitě patří posezení u pivka s klukama z týmu po zápase a po tréninku. I přesto, že se nám na hřišti teď tolik nedaří, tak v hospodě nám to jde vždy dobře. (směje se) Jinak jsou to klasické rodinné výlety, dovolené a povinnosti.

Je to klasické derby. Vždycky si říkám, že to bude v poklidu a pokaždé se to trošku vyhrotí. Nevím přesnou statistiku, ale hrozně dlouho jsme Chrást neporazili. Víme, že mají mladé šikovné kluky, ale věřím, že pokud předvedeme bojovný výkon jako v Mladoticích a přidáme trošku víc fotbalovosti, tak s námi budou mít problémy. Navíc nás čeká v sobotu svatba našich dvou největších fanoušků Vaška a Týny, takže o to víc budeme chtít Chrást potrápit nebo ještě lépe porazit.