Lukáš Mareška: Spoluhráčům je odměnou, že se mnou můžou být v jednom klubu

Ahoj, předně děkuji za gratulaci a všem svým fanouškům za hlasy. Je mi ctí být ve společnosti takových skvělých hráčů, kterým se v minulosti podařilo tuto prestižní anketu opanovat, jako jsou například M. Cigler, M. Koranda, M. Ráb, P. Matula a další. Kromě toho, co jsi jmenoval, tak musím ještě doplnit, že hraji navíc za gardu, trénuji mladší a starší přípravku, peru dresy a zajišťuji, aby měl elitní tým po zápase co jíst a pít. Slova jako Prezident a Legenda jsou určitě na místě, protože já nejsem jen nedílnou součástí Slovanu, já jsem SLOVAN!

Je třeba říct, že nám chyběl Pepa Reischig, Imra, Petr Bouřil, Martin Janoušek, Fajfka, Ondra Litványi a David Šenigl, ale i Touškov přijel ve značně improvizované sestavě a během prvního poločasu vyčerpal všechna střídání a v průběhu druhého poločasu se jim zranil další hráč, takže dohrávali v deseti. Náš výkon navíc nebyl do 57. minuty vůbec dobrý. S Adamem Žákem jsme na lavici jenom nevěřícně kroutili hlavami. Jediné pozitivum byl výkon Pavla Fialy, který vstal těsně před zápasem z invalidního vozíku, a i přesto dokázal vstřelit branku nejen nám, ale i hostům.

Nastoupit v 57. minutě bylo o několik desítek minut dříve, než jsem očekával, ale už jsme nemohli dál čekat, pokud jsme chtěli být v tomto utkání úspěšní. Snažil jsem se hned povzbudit hráče, kterým se do té doby nedařilo a zvednout jim pošramocené sebevědomí. Například Eda ihned ožil a od té doby hrál výborně. U Pepy Noska se bohužel už nic dělat nedá, tam ke zlepšení i přes nejlepší vůli dojít nemůže. Jinak co se týká mého výkonu, tak spokojenost je určitě na místě. Dymo to za mě ve středu oběhal a já díky tomu mohl šetřit krokem a rozdávat radost hlavně ve finální fázi. Závěrečná děkovačka toho byla důkazem.

Zde nemohu jednoznačně odpovědět, protože moje nálady se střídají podle toho, jaké léky zrovna užívám, ale musím zaklepat, že díky poslední zásilce z Číny se cítím mlád jako Ondra Žák.

Pravda to trochu je. Manželství je o kompromisech, takže na fotbal docházím už jen 6x v týdnu.

Za zlé mu to samozřejmě mám. A chtěl bych mu prostřednictvím tohoto článku vzkázat, že na každou svini se najde řezník!

Nikdo z nás nemládne a hrát v mém věku fotbal stále na špičkové úrovni není jen tak a jelikož dostupné medikamenty v tuzemských lékárnách nesplnily má očekávání, obrátil jsem svůj zrak na východoasijský trh, kde je nabídka mnohem širší. První dodávka fungovala skvěle, navíc trochu otupila moji chronickou nasranost, takže se ulevilo i spoluhráčům a rozhodčím. Od té doby jsem věrným zákazníkem.

Matně, ale pamatuji. Začínal jsem na konci 80. let ve Viktorce. Vzpomínám si, že jsme v přípravce hráli s Petrem Čechem v útoku. Jinak jsem tam prožil krásná mládežnická léta a většina kluků z mého ročníku to dotáhla stejně daleko a ve svých klubech jsou opěvováni stejným způsobem jako já.

Dokážu hrát nadprůměrně na všech postech, ale nejvíce mi vyhovuje střed zálohy.

Manželka mi říká, že ta doba už dávno přišla, tak už jsem ji asi propásl. Prostě nemám jinou možnost, než hrát dál.

Spoluhráčům je odměnou, že se mnou můžou být v jednom klubu a víc nepotřebují.

Dlouho jsem přemýšlel, jak na tuto otázku odpovědět, protože jsem s výkony elitního týmu na jaře vůbec spokojen nebyl. Asi to ale jde trochu i za mnou, jelikož jsem se více věnoval B-týmu, kde mám báječné spoluhráče, jako jsou např. Martin Vričan, Jirka Komínek či Láďa Odehnal, a také oni si zaslouží hrát o postup. Je vidět, že se to na klucích z áčka psychicky podepsalo. Chtěl bych jim tímto vzkázat, že při nich stojím a že je mám rád.