Jirko, gratuluji k výhře v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Děkuji. Už jsme potřebovali vyhrát a snad nás to posune k dalším lepším výsledkům.
Kolikpak tě výhra v hlasování a vychytaná nula bude v kabině stát?
Přesně to nevím, ale levný to nebude. (smích)
Zápas s Rudolfovem jste vyhráli poměrem 2-0. Jak bys ho hodnotil utkání z tvého pohledu?
Defacto jsme splnili, co jsme si říkali v týdnu a v šatně před zápasem. V první půli kdybychom vedli 1:3 nemohl nikdo říct ani popel. Ve druhém poločase nás domácí chvilku zatlačili, ale přečkali jsme bez úhony.
Pro vás to byla první jarní výhra, která přišla po výměně trenéra. Co zatím říkáš na jarní část?
Jarní část se zatím nehodnotí dobře dokud jsme tam, kde jsme.
Když k jaru přičteme i podzim, vychází nám zatím předposlední místo s náskokem osmi bodů na poslední Tatran. Očekáváš ještě tuhý boj o záchranu?
Doufám, že se zachráníme pár kol před koncem soutěže a nebudeme muset hrát do posledního kola.
Kde je podle tebe chyba oproti loňskému ročníku, ve kterém jste skončili čtvrtí, a dokonce vyhráli krajský pohár?
Je to určitě velkou obměnou kádru, nesehranost a nezkušenost v některých věcech. Přeci jen máme mladý tým, když opomenu asi čtyři důchodce. (úsměv)
Teď k tvojí kariéře. S fotbalem si začínal v klubu TJ Vltava České Budějovice. Kdo tě k fotbalu přivedl?
S fotbalem jsem opravdu začal na Vltavě a přivedl mě k němu táta, který fotbal také dlouho hrával.
Poté jsi odešel do Roudného, ze kterého si pravidelně sedm let hostoval v českobudějovickém SKP. Jak na tyto roky vzpomínáš?
Byly to krásné roky, vyhrávalo se a hráli jsme skoro pokaždé v první trojce.
Po SKP přišel pak půlrok v Kaplici, rok v Olešníku, a nakonec osudové Rakousko. Přišla možnost odejít za hranice poprvé až v Olešníku, nebo už se naskytla dřív?
Na všechny angažmá mám hezké vzpomínky. Všude byla super parta lidí. Poprvé šance přišla až, když jsem byl v Olešníku, asi viděli Rakušáci jak jsem střílel góly v modro-bílých barvách. (smích)
Ve tvém prvním rakouském týmu, USV Allentsteig, jsi strávil dlouhých šest let. Lepší to být asi nemohlo, jako první štace v zahraničí?
Dodnes s Allentsteigem mám výborné vztahy a jsme stále v kontaktu. Bylo to krásných šest let a jsem jim vděčný, že jsem mohl u nich začít zahraniční angažmá.
Z Allentsteigu jsi odešel do Langschlagu a z něho ses vrátil zpátky sem, konkrétně do Vodňan. Jak k tomuto přesunu došlo a proč po Vodňanech vyhrálo opět angažmá v Rakousku, konkrétně v St. Martin?
V Langschlagu jsem byl spokojený, hráli jsme pohledný fotbal a bojovali o postup, ale pak nám to dvakrát překazil Covid a nevědělo se, jak to všechno bude, jelikož omezení byla veliká. Volal mi Ruda Otepka, který trénoval Vodňany, jestli bych se k nim připojil a jelikož jsem znal ve Vodňanech pár lidí se kterými jsem dříve i hrával, tak jsem neváhal a šel. Po půl roce Ruda skončil a s ním pár lidí, tak jsem šel zpátky do Rakouska, kde přišla zajímavá nabídka právě od St. Martinu.
Z Sv. Martin ses poprvé objevil v Jankově už minulý rok, když jsi odchytal jarní část ročníku. Co tenkrát rozhodlo o tom, že se vrátil opět do Čech.
V St. Martinu jsem měl smlouvu na čtyři roky, ale výsledkově se nám tolik nedařilo, jak si vedení asi představovalo, a tak jsme se dohodli na vzájemném ukončení a se mnou šli pryč i další Češi. Byl jsem na vážkách, jestli ještě zůstat v Rakousku, a nebo si vyčistit hlavu v české kabině a udělat dobrou partu. Nakonec přes Davida Hrubého jsem se dostal do Jankova, kde se nám podařilo vyhrát pohár a získat spoustu bodů. Musím říct, že tým v Jankově v tu dobu byl opravdu výborný a Jankov mi přirostl k srdci.
Po jarní části jsi prozatím naposledy odešel do Rakouska, ale opět jaro odehraješ v Jankově. Znamená to, že Rakousko tentokrát nevyšlo, nebo jsi chtěl pomoct Jankovu k záchraně?
Už toho bylo dost a měl jsem zůstat v Jankově, když jsem přišel poprvé, ale tenkrát jsme se dohodli jen na půl roku. Mohl jsem asi zůstat, ale pořád jsem si říkal, že bych se chtěl ještě vrátit do Rakouska. Bohužel to nevyšlo a vedení klubu se tam zbláznilo. Měl jsem jiné nabídky do Rakouska, ale říkal jsem si, že opravdu chci zůstat v Jankově a pomoci jim se záchranou a taky se chci více věnovat rodině a synovi, kterému je jeden rok.
Když si to shrneme, tak v Rakousku jsi hrál celkem za čtyři kluby. Allentsteig, Langschlag, St. Martin a Kirchberg/Walde. Jak se teď zpětně na těchto pár let v zahraničí díváš?
Určitě, jako přínos, obrovská zkušenost. Naučil jsem se základy němčiny, kterou jsem se nikdy předtím neučil a poznal super lidi, se kterými jsem dodnes v kontaktu. Na druhou stránku mě někdy bolely oči z toho fotbalu, ale s tím trošku člověk počítal.
Teď už zpátky do současnosti a rovnou k víkendu. Čeká vás domácí duel s Táborskem. Jaký zápas očekáváš?
Očekávám hodně těžký zápas, ale určitě budeme chtít získat nějaké body. Přeci jen hrajeme doma, kde nás ženou dopředu super fanoušci.
Poslední otázka. Kromě fotbalu máš nějaké koníčky?
Koníčky, když je čas, tak si rád zajdu zacvičit, playstation a kamarádi, ale přednost má rodina. (úsměv)