Martin Kollár v kariéře zažil už několik postupů. Teď chce přidat další s Velešínem

Tak to vypadá, že překonat Velešínské v anketě o Hráče kola nebude jednoduché. Už podruhé je vítěz z vašich řad. Prozradíte, jak na to?

Zřejmě máme nejvíc kamarádů, co nemají v práci a doma co dělat (směje se). A jsme samozřejmě dobrý!

Jaký byl ohlas na minulé vítězství Daniela Petra?

Určitě pozitivní, hlavně u mě jako pokladníka. Ale někteří hráči byli smutní, že je Danek v rozhovoru nezmínil. Asi nejvíc Fanda Jaroš, který to nesl hodně těžce.  Ale už jsou z nich zase slavistický kamarádi (úsměv).

Od té doby jste suverénním způsobem zvládli zápasy s Kamenným Újezdem a Dřítní, zdá se, že dát minimálně čtyři branky za zápas je pro váš tým jednoduché, je to tak?

Aby nebylo. Ono když máte v každém zápase deset šancí, tak to opravdu asi jednoduché je (úsměv). Ale je pravda, že oproti zápasu s Kameňákem, byl zápas v Dřítni daleko těžší. Ale jsem samozřejmě rád, že máme takovou střeleckou a herní pohodu.

Do konce zbývá už jen šest kol. Jak to vidíte, kdo postoupí, a jak se to v tabulce poskládá na dalších předních místech?

Samozřejmě budeme chtít postoupit my! A jak to dopadne za námi? Myslím, že druhá skončí Dříteň, třetí Planá a čtvrté Trhové Sviny.

Co vám v současnosti v týmu dělá největší radost?

Samozřejmě jsem rád, že se nám daří a s tím je spojená i dobrá nálada jak v kabině, tak potom na pivku. Ale největší radost mi udělal Jirka Kožant, který po dlouhém přemlouvání vzal funkci vedoucího mužstva.

Kde jste v kariéře hrál?

Jsem takovej cestovatel, kterej kde hrál, tak buď postoupil, nebo spadnul (úsměv). Začal jsem samozřejmě ve Velešíně, ale celou mládežnickou kariéru jsem strávil v Dynamu. Poté jsem odešel na dva roky na Hlubokou, kde jsem zažil postup do divize, ale i sestup. Poté následoval rok v Krumlově, to byl sestup z divize, pak další angažmá v Jankově, kde jsem zažil opět postup do divize i sestup, půl rok v Kaplici a dva roky ve Wallsee . A nyní Velešín. A možná jsem na něco zapomněl (úsměv).

Takže jste si vyzkoušel i rakouské angažmá, jak na to vzpomínáte?

Ve Wallsee bylo ty dva roky krásně. Jezdil jsem tam s mým současným parťákem jak ze zálohy, tak z práce, Filipem Kukačků. A myslím, že jsme si tam s klukama sedli a šlapalo to jak na hřišti tak mimo něj.  S některými z nich jsme v kontaktu pořád.

Máte na to i nějaké negativní vzpomínky? Platí, že Češi musí být prostě znatelně lepší, než domácí hráči, aby si zahráli?

Na Čechy jsou tam kladeny samozřejmě větší nároky, ale nemyslím si, že by to bylo nějak jiné než tady. I tady se chce od hráčů, kteří jsou nějakým způsobem více odměňováni, aby to na hřišti dokázali, že tak tomu je právem.

Dříve se do Rakouska chodilo hrát pravidelně, dnes už je to vzácnější, je to správný dojem? Co za tím je?

Těžko říct, třeba v dolním Rakousku, kde jsem hrál, to může být tím, že je tam spousty Maďarů a Slováků, kteří jsou, troufnu si říct, mnohdy lepší než my.

Výborně zahráváte standardky. Jak jste k tomu přišel, tvrdý trénink?

Zahrávám je vlastně celej život. Takže ono když něco děláte pravidelně dvacet pět let a baví vás to, tak se to dá za ty léta naučit (úsměv). Trénink za tím samozřejmě taky byl, ale musím říct, že posledních pět let jsem snad na tréninku standardku necvičil.

Velešín nedávno v 1.A hrál, ale rychle spadl zpět. Myslíte, že má současný kádr, který na jaře válcuje soupeře, na to, aby v případě postupu bez posílení hrál v klidu vyšší soutěž?

Myslím si, nebo spíš vím, že stoprocentně má. V sezoně, kdy jsme spadli, jsme prohospodařili podzim a na jaře už se to těžce chytalo. Ale nepamatuju si zápas, ve kterým bychom hermě propadli. Ale samozřejmě se to odvíjí od mnoha věcí. Tréninková morálka, zranění, karty a bohužel u některých i jiné priority.

Jsou soutěže I.A a I.B opravdu tak rozdílné, nebo ne?

Vyplývá to z mojí předchozí odpovědi. Myslím, že prvních pět týmů by v pohodě mělo na to I.A dlouhodobě hrát.