Zápisník Lukáše Váchy - Výhra nad Motorletem, návrat do tréninku, fotbalové začátky, reprezentace, brankář Rosický i opilý rozhodčí

Do zápasu s Motorletem jsem nemohl nastoupit kvůli zranění. Utkání jsem sledoval doma a bavili jsme se o něm i se spoluhráči v kabině. Zápas pro nás nezačal dobře a takové naší chybě jsme inkasovali. Naštěstí Adam Karabec brzy vyrovnal. Ve druhém poločase Lukáš Juliš z penalty zařídil naše vedení 2:1. Na 3:1 zvýšil Kristián Flak, který střídal Tala Ben Chaima a utkání jsme měli pod kontrolou. V závěru jsme po naší další chybě inkasovali z penalty, přesto jsme vyhráli 3:2. Myslím, že mohl být pro nás průběh utkání klidnější, kdybychom se vyvarovali těch dvou chyb, které byly zásadní. Soupeř naše chyby dokázal potrestat. Hřiště na Motorletu prý bylo dost měkké Zase je pozitivní, že jsme dokázali venku zvítězit a dokázali jsme vstřelit tři branky. Dalším pozitivem je, že se prosadil mladý Adam Karabec a že se nám vracejí kluci po zranění jako třeba Kristián Flak, který dokázal i skórovat. Tentokrát chytal Fanda Kotek. Nemáme jasně určenou jedničku. Hlavní slovo mají samozřejmě trenér Kotal a trenér gólmanů Vojta Mareček, který se jim věnuje každý den. Mají detailní rozbory videí, Vojta má svůj způsob chytání a klukům dává určitý rukopis, který má on, který nastudoval a sleduje ve světě. Kluky má pod každodenním dohledem, vidí, jaký udělali pokrok za tu dobu, co vyšli z dorostu. Oba brankáři jsou dost vyrovnaní, u Fandy Kotka je výhodou, že je reprezentant. Bylo důležité ten zápas zvládnout a vyhrát ho, abychom si připsali tři body. V neděli nás čeká zápas o první místo s Táborskem a půjdeme do něj se stejným bodovým ziskem jako soupeř.

Zápas s fotogalerií najdete zde

Táborsko dokázalo porazit Štěchovice 3:2, ale neměli to lehké. Věřili jsme, že by mohli ztratit, ale hráli na domácím hřišti, tak potvrdili roli favorita. Domažlice prohrály doma v západočeském derby s Plzní 2:1, což si myslím, že je překvapení. Myslel jsem, že Domažlice si doma body vzít nenechají. Plzeň měla Kayambu a Herce z áčka, což jim možná pomohlo. Je vidět, že v Plzni si po špatném začátku vše sedá a musí se s nimi počítat. Admira vyhrála v Benešově 3:2, to je pro mě taky překvapení. Zmiňoval jsem, že v Benešově bude těžké vyhrávat a domácím jsem věřil. Hostouň vyhrála poprvé v soutěži, porazila 4:0 Rakovník. Další zápasy dopadly tak, jak jsem předpokládal.

Tenhle týden jsem mohl začít s individuálním tréninkem, jsem v péči fyzioterapeutů a kondičního trenéra. Mám přetrvávající problémy se zády, ale doufám, že příští kolo budu připravený nastoupit. Snad se dám dohromady. Toto kolo to ještě nejspíš nebude, protože jsem s týmem neabsolvoval ani jeden trénink. V tomhle stavu bych to ani nezvládl, necítím se stoprocentní. Můj zdravotní stav není úplně ideální. Trenér s tím počítá a chce, abych byl hlavně fit. Jak jsem zmiňoval minule, člověk musí být na utkání úplně zdravý. Nějaká bolest se dá překousnout, ale se zády není dobré jít do nějakého rizika.

K fotbalu mě přivedli rodiče. Táta s mámou mě přivedli na nábor na Slavii. Můj táta také hrál fotbal, takže nebylo moc co řešit. Chodil jsem na sportovní školku i školy, takže jsem byl vedený ke všem sportům. Bylo to na sklonku čtyřech a pěti let. Začínal jsem tedy ve Slavii, jsem odchovancem Slavie a ve fotbale mě vychovali. Několikrát jsem již zmiňoval, že Slavii děkuji za to, jak mě vychovala. Potom se ale naše cesty rozešly. Já jsem Sparťan, jsem na druhé straně barikády a na druhém břehu Vltavy. Ke Slavii nemám žádnou zášť, i když jsem musel odejít. Od mala jsem neměl moc talentu oproti klukům, co se mnou ve Slavii vyrůstali. Byli to hlavně Bořek Dočkal a Michal Hrdlička, nyní reportér a manžel a manažer Karolíny Plíškové. To byli kluci, kteří měli opravdu talent. Když jsme přijeli na zahraniční turnaje, tak všechny přehrávali o třídu. My ostatní jsme je dorůstali později. Já měl vždy velkou píli, což mám po rodičích a hodně mi to pomohlo. Jako dítě mě nikdy nenapadlo s fotbalem skončit, vždy mě to bavilo. Myšlenky na konec přišly až při zraněních. Vždy každému odpovím, že jsem nic jiného než fotbal nedělal a vždy jsem se chtěl do fotbalu vrátit. I když jsem vystudoval střední školu a bavila by mě spousta věcí, tak na to je ještě čas. Fotbal jsem miloval, miluji a milovat budu.

Z mimofotbalových věcí jsem založil módní značku LV6. Splnil jsem si tím jeden z cílů ve svém životě. V tuto chvíli už to nedělám, dal jsem od toho ruce pryč, protože jsme se s partnery rozešli. Měli jsme nějaké nesrovnalosti, které jsme již nechtěli řešit. Zůstala mi ochranná známka a uvidím, jestli budu chtít do tohoto byznysu ještě někdy zasáhnout. Módu sleduji, ale toto je trochu něco jiného.

Další z mých cílů, které se mi povedlo splnit, je reprezentace. Měl jsem to štěstí, že jsem od mlada byl u všech kategorií, nejprve výběr Prahy, poté U16 a U17. Nepřetržitě jsem jezdil na všechny akce a potom jsem se dostal i do starších kategorií. Vrcholem bylo reprezentační áčko. Vždy se říkalo, že reprezentace je za odměnu a já s tím souhlasím. Schází se tam ti nejlepší hráči z celé republiky. Atmosféra je někdy i nevraživá, ale potom všichni věděli, že reprezentujeme naší republiku. Vždy jsem na to byl hrdý a dostat se do reprezentace pro mě byla čest. S mládeží jsem byl na Mistrovství světa i Evropy. Mám stříbro ze sedmnáctek, třetí místo z devatenáctek a třetí místo z jednadvacítek. Na mistrovství světa jsme byli ve čtvrtfinále. Na reprezentační kariéru vzpomínám hrozně rád.

V týdnu jsem zaznamenal, že Tomáš Rosický nastoupil v brance Šestajovic. Chytil i penaltu. Tomáš nikdy nezmiňoval, že by chtěl být gólmanem. Třeba David Lafata o tom vždy hrozně snil. Na jeho rozlučce i chytal. Přál si, aby se gólman zranil, když budeme mít vystřídáno, aby to mohl jít dochytat.

Tomáše Rosického jsme zmiňovali i v našem seriálu Hvězdy v pralese

Další věc, kterou jsem zaznamenal již tak veselá není. Je to opilý asistent rozhodčího na zápase dorostu. To do fotbalu nepatři. Obraz fotbalu a rozhodčích tím utrpěl. Nechci z toho dělat senzaci, spíš bych chtěl apelovat na všechny trenéry a vedoucí mužstev, pokud by se něco takového mělo opakovat nebo někdo měl podezření, tak je třeba zakročit. Toto není vhodné k fotbalu a už vůbec ne k dětem. Toto je špatný vzor a špatný příklad toho, jak by to mělo vypadat. Myslím, že každý, kdo na zápase byl, by se měl zamyslet, proč toho asistenta neodvedli pryč. Trest je neminul a já osobně bych se nebál zakázat mu pískání doživotně. Samozřejmě se může stát nějaká chyba. Nevím, jak k tomu on přistupuje. Takhle by to ale určitě vypadat nemělo. Každý měl někdy „virózu“, ale když má rozhodovat zápas dětí, tak to není dobře. Dobře to samozřejmě není ani u dospělých.

O opilém asistentovi rozhodčího jsme Vás informovali jako první

Už známe i trest

V neděli nás čeká Táborsko. Nebude to lehký soupeř, mají stejně bodů jako my. Jak už jsem zmiňoval, je to jeden z favoritů na postup. Nečekáme jednoduchý zápas, ale hrajeme doma, kde bychom měli získávat body. Bude to kvalitní utkání, soupeř má dobrou útočnou fázi. Nastupuje za ně dobrý střelec Zbyněk Musiol, se kterým jsem nastupoval v Liberci. Mají tam několik cizinců, tým je dobře vyvážený a jsou delší dobu společně.

Předchozí díl Zápisníku Lukáše Váchy najdete zde