Suverénní Horní Cerekev, ústrašínská proměna či hořepnický rekord, i taková byla letošní Poutník liga

Spanilá jízda Horní Cerekve

Suchého přihrávková kouzla, Mezerovo všeumělství, útočná torpéda Serbus s Martínkem a kapitán Kůta, to vše vybízelo před sezónou k jediné otázce, zda se najde někdo, kdo bude schopný hráčům Horní Cerekve konkurovat. Že se nikdo takový nenajde napovědělo hned úvodní kolo, ve kterém Hornocerekvičtí zametli s mistrovským Maratonem, kterému nasázeli pět branek. Podobně přesvědčivé výkony i výsledky provázely svěřence trenéra Topky i po zbytek sezóny, honba za rychlým návratem do B třídy byla úspěšně zakončena drtivou výhrou na půdě Božejova. Soupeři dokázali hornocerekvickému týmu vzdorovat pouze v pěti případech. Mistr ztratil body ve smolném duelu v Jiřicích, a také v atraktivní podívané na Maratonu. Zaváhání přišlo rovněž v domácích duelech s Plačkovem a Kamenicí B, která jako jediná dokázala hornocerekvickou tvrz dobýt. Poslední ztráta bodů byla ta z Hořepníka, kde "oranjes" zradila koncovka. Zbylé zápasy však hornocerekvickým vyšly na výbornou, kvalitní mančaft si hlídal formu a po zásluze se tak po roční pauze může těšit na boje v B třídě. Hornocerekvičtí by v ní měli hrát důstojnou roli, zapotřebí bude však rozšíření kádru, aby v případě absencí klíčových hráčů bylo kam sáhnout...

Ústrašínská proměna aneb, jak se z trpaslíka stal obr

Cejch věčně odepsaných outsiderů je pryč. Z Ústrašína, z toho na podzim naprosto nevýrazného týmu, šel na jaře strach. Jen považte. V podzimním zápasech získali Ústrašínští pouhých sedm bodů za dvě výhry a jednu remízu, ve zbylých podzimních duelech tvořili žlutočerní jen jakýsi kompars, když kráčeli od porážky k porážce. Přes zimu však ústrašínští funkcionáři nelenili, hráči taktéž ne. Pod vedením zkušeného trenéra Klapa mužstvo v zimní pauze dobře potrénovalo, a na výsledcích to bylo jaksepatří vidět. Ústrašín nejeden jarní zápas rozhodl v poslední čtvrthodině, v době, kdy už soupeři docházely síly. Své sehrálo i výrazné okysličení mančaftu, do kterého se vrátil špílmachr Vonásek, střed pole navíc vyztužil z Hořepníka příchozí Radek Popelka. Již tak zkušenému týmu v několika zápasech vypomohl také stoper Pavel Běloch, pod jehož dirigentskou taktovkou získal Ústrašín klíčové záchranářské body. A konečné resumé? Osm jarních výher vyneslo ústrašínský tým z posledního místa až na sedmou pozici. Kdo by to byl po podzimu čekal... 

Hořepníku scházeli hráči, raritou bylo bránkářské experimentování

Loňská štika soutěže z Hořepníka, která dokázala s výpomocí zahraničních akvizic zdolávat i ty největší favority, letos plavala u dna. V Hořepníku doplatili především na problémy s nedostatkem hráčů, tým trápily rovněž časté absence opor, a také nestálost na brankářském postě, kde se gólmani točili jak na běžícím páse. Vzhledem ke všem okolnostem nemohlo přijít nic jiného, než smutné, nicméně očekávané loučení s nejvyšší okresní soutěží. Přitom hořepnický kádr čítá hned několik velice kvalitních hráčů, o které je zájem například v Á třídních Košeticích. Vaz Hořepníku ale zlomil přístup hráčů, kteří před fotbalem dávali přednost všelijakým kratochvílím. Nezřídka se tak stávalo, že hořepnických hráčů bylo na hřišti méně než hráčů soupeře, a jen snaha v nerovných bitvách na body nestačila. Hořepnický výběr navíc trápil post brankáře, na kterém se v průběhu sezóny protočilo hned devět hráčů. Většina z nich navíc v bráně nikdy předtím nestála, a podle toho to také vypadalo. Hořepník inkasoval dohromady 85 branek, což z něj dělá nejhůře bránící tým soutěže. Mužstvo sice v průběhu sezóny mělo světlé chvíle, kdy dokázalo o body obrat například Horní Cerekev či Počátky, v konečném účtování je však hořepnický sestup zasloužený, ve vyrovnané soutěži nebylo horšího týmu.

V Kamenici platí - můj dům, můj hrad, venkovní výjezdy však za moc nestály

Zajímavou sezónu má za sebou záložní tým Kamenice nad Lipou. Ten zažil mírný ústup ze slávy. V předešlé sezóně do posledních minut o postup bojující mužstvo v té letošní dlouho nemohlo najít svou tvář. A důvod v Kamenici dobře znají. Zoufalé venkovní výkony. Co na tom, že v domácím prostředí patřili hráči Slovanu k těm nejlepším. Venkovní výjezdy byly neveselé, truchlivé. A to zejména na podzim, kdy se Kameničtí vraceli s prázdnou ve všech šesti případech. A konečné skóre? 3:20. Na jaře to ale bylo již v kamenickém podání přece jen o poznání lepší. Týmu často pomáhali pendlové, takže i na venkovní výhry došlo. Ta první přišla v Božejově, druhá pak záhy v Horní Cerekvi, kterou Kameničtí dokázali senzačně vyplenit. Celková nevyrovnanost výkonů však stála kamenické lepší než dosažené páté místo.

Pahrovy střelecké manévry

V Poutník lize letos nebylo lepšího hráče. Zdeněk Pahr se stal po loňském příchodu do Pelhřimova postrachem obránců. Hráč, jenž ve své bohaté kariéře prožil například druholigové angažmá ve Vítkovicích, pálí pouze ostrými. Jeho 37 mistrovských gólů v této sezóně mluví za vše. Největší gólový apetit měl zkušený kanonýr v zápase s Počátkama, kterým stihl nastřílet pět gólů za poločas. Pelhřimovský bombarďák se však činil i v ostatních zápasech, ve kterých chladnokrevně proměňoval své šance. Střelecká tabulka tak měla jasného lídra, Pahrovo počínání sledovali ostatní kanonýři z uctivé vzdálenosti.