Legendární Fujdiar: Rodina mou lásku k fotbalu chápe, jsem jí vděčný

Jakou funkci vlastně v týmu Plané zastáváte? Hráče, připraveného naskočit, nebo funkcionáře, který obuje kopačky opravdu jen v případě, kdy už není jiná možnost?

Jsem spíše vedoucím mužstva, ale mám i registračku a v případě nouze nastoupím.

Proslavil jste se díky výkonům v prvoligovém angažmá v  Dynamu. Jak vnímáte jeho výsledky z posledních let, co je špatně?

Co k tomuhle říct. Je to bohužel už dlouhodobé, že se tady hraje o záchranu, o sestup, a to každý rok v první lize. Je to asi o špatné volbě hráčů, nedavá se šance mladým hráčům, a je toho více.

Na co z budějovického angažmá nejraději vzpomínáte?

Byly to v Dynamu krásný roky, skvělá parta, všechno klapalo. A velmi dobrý bylo, že na nás chodili dokonce i diváci, což se dneska neděje. Je to neúnosné, fanoušků chodí málo a na ten fotbal se bohužel nedá ani koukat.

Jste historicky druhým nejlepším střelcem Dynama. A asi u toho dlouho zůstane. Vidíte nějakého svého možného nástupce?

Samozřejmě, že tenhle statistický fakt těší, ale to už je dávno za mnou. A nějaký budějovický talent? Momentálně žádného takového, který by byl vyloženým střelcem, nevidím.

Poznávají vás lidé ještě na stadionu?

Poznávají, a nejen na fotbale, ale i ve městě (úsměv). Každý mi říká, abych koukal nastoupit za Dynamo, že nikdo jiný tam nemůže dávat góly. Někteří diváci, co tenkrát chodili, mi třeba i říkali, že se chodí dívat vyloženě na mě.

Co že jste nikdy nezamířil do zahraničí, nebyl zde o vás zájem?

Samozřejmě, že jsem odejít chtěl. Nabídky jsem měl, z Holandska, z Belgie. Bohužel to nevyšlo, prostě to tak dopadlo. Poté, co jsem skončil v Dynamu, jsem pět let působil v rakouském Pergu, a musím říct, že to byly krásné roky. Bohužel ale, v nejlepších létech jsem šanci ukázat se v zahraničí nedostal.

Je vám 48 let, nastupujete do zápasů i proti o generaci mladším soupeřům a to i přesto, že máte závažné zdravotní problémy…

Mám problémy s oběma kyčlemi. Jednu už mám po výměně, na druhou čekám. Limituje mě to hodně, ale fotbal už stejně dávno hraju jen pro radost.

Jak dlouho tedy ještě aktivně plánujete hrát mistráky v krajské soutěži?

To je ošemetná otázka (úsměv). Já ten fotbal prostě miluju. Teď sice třeba říkám, že už hrát nebudu, ale vždycky se budu snažit pomoct, až nás bude zase málo, jako to bývá s každým koncem sezóny zvykem. Ale že bych se do sestavy vyloženě cpal, to rozhodně ne. Jsou tam mladší, tak jen ať hrajou.

Pocházíte ze sedmi sourozenců, dva vaši bráchové také byli fotbalisté. Ještě hrají, nebo jste poslední držák?

Už nehrajou, starší brácha donedávna ještě nastupoval, ale už je také čerstvě po operaci kyčle.

A co na vaší fotbalovou vytrvalost říká vaše rodina?

No nadávají mi! (úsměv) Že v těhle letech, a ještě s takovými zdravotními problémy, pořád chodím na hřiště. Že jsem blázen, že se na to nevykašlu. Ale na druhou stranu, dobře vědí a chápou, jak mám fotbal rád, a tak mi vychází vstříc. A za to jsem jim vděčný.

LADISLAV FUJDIAR

- narozen 29. ledna 1967 v Kladně

- kluby v kariéře: Kročehlavy, VTJ České Budějovice (za doby vojny), AC Sparta Praha (ale neodehrál zde ani jeden zápas), SK Dynamo České Budějovice (12 let), Sigma Olomouc, Baník Ostrava, Union Perg, SK Čtyři Dvory, SK Planá

- jenom za Dynamo odehrál 190 ligových střetnutí (dodnes tak jde o hráče s nejvyšším počtem prvoligových startů za Dynamo), dvakrát pak s klubem do první ligy postoupil, druhý nejlepší kanonýr v historii Dynama (37 branek)

- vynikal svou rychlostí, skvěle se v útoku doplňoval s Karlem Váchou

- je ženatý (manželka Markéta), má dvě dcery (Markéta a Aneta)