Hřiště je pro mě něco jako druhý domov, říká historicky první střelec Mrákova v I.A třídě Pavel Váchal

Ještě jednou moc děkuji! Nečekal jsem, že hned při první nominaci to bude první flek, ale tak týmová kasa to určitě ocení a já mám z tohoto vítězství určitě velkou radost.

Postup do I.A třídy je mrákovský historický úspěch. První zápas byl na pouť, a hned vyhlášené derby v Tlumačově kam dorazilo kolem pětiset diváků, to se pak hraje úplně jinak. Derby nikdy nemá favorita i když Tlumačov na tuto roli byl pasován, a i když jsme i ke konci tlačili, tak Tlumačov zaslouženě vyhrál a jelikož jsme neprolomili střeleckou smůlu z prvního zápasu ani v tom druhém, tedy až na ten jeden gól, tak jsme i v tom druhém zápase bodově vyšli naprázdno, ale víme, že zápas od zápasu jdou naše výkony nahoru a věřím, že to bude lepší.

Měli jsme skvělý vstup do zápasu, první domácí zápas v nové soutěži, diváci plní očekávání. Šel jsem jako do každého zápasu na 110% a doufal, že konečně prolomíme to střelecké trápení. Snažil jsem se být aktivní, a v 18. minutě po centru od Páji Michálka jsem byl na správném místě a hlavou to tam naštěstí dotlačil, a to byl můj nejsvětlejší moment zápasu.

Euforie byla velká, neboť to byla první historická branka Mrákova v I.A třídě, avšak nakonec se ukázalo, že byla takřka k ničemu, poté co jsme prohráli 1:2, ale jsem rád, že jsme dokázali gól dát i když jsem měl na hlavě další 2 góly a v závěru jsem zahodil přímák, ale tak sbíráme zkušenosti a věřím, že se k nám také někdy přikloní to potřebné štěstí.

Jako jsme si říkali již loni, jdeme zápas od zápasu, a ono se to nějak vystříbří, loni z toho byl postup, letos myslím budeme rádi, když budeme někde v klidném středu tabulky, a budeme se tím hlavně bavit a mít z fotbalu radost, přece jen proto to také děláme ne.

Za Mrákov hraji už 13 let a dá se říct, že to uteklo jako voda, když se nad tím teď zamyslím, ale jsem rád, že hraji zrovna tady, je to taková jedna velká rodina.

Pro mě jednoznačně fotbalista přezdívaný „CR7“, Ronaldo je odmala mým oblíbencem. Líbí se mi jeho dravost, radost z fotbalu, to, jak se tím baví, a hlavně příběh toho odkud a z jaké rodiny se dostal tam kde teď je.

Fotbal pro mě odmala znamená strašně moc, už když mě děda přivedl na první trénink do přípravky a já viděl známé tváře ze školky, vždycky jsme se s klukama vyřádili, zasmáli a vyběhali a byli jsme všichni spokojený. Hřiště je pro mě něco jako druhý domov se dá říct, vždycky když mě doma nemohli jako malého najít, tak hned věděli, že doma nenajdou ani míč, ani kopačky a věděli, že to zase „šiju“ na bránu, jak se říká. Fotbal beru jako věc, kde se odreaguji, vyčistím si hlavu, a dělám to, co mě prostě naplňuje a baví s klukama, kteří to mají stejně a baví je na sobě pracovat a vyhrávat tak jako mě.

Perlička z kabiny? Je toho opravdu hodně, ale jako první se mi vybavilo takové to, když stojíte na srazu a sdělujete si to jste dělali ve volném čase, nebo jak bylo na dovolené a jak jste utráceli a pak se náhle ozve týmový pokladník a řekne „Pojďte už do šatny jo, dneska je toho hodně co vybírat tak ať to stihneme“.

Je víc takových věci, ale pro mě osobně je největší zážitek a úspěch postup do celostátního finále fotbalového turnaje zvaný Coca Cola cup, když jsme vyhráli jak okresní, krajské tak i regionální kolo a jeli na „velký fotbalový svátek“ který se konal v Příbrami, kde jsme s naší malou mrákovskou školou nejen obdivovali místní zázemí a tréninkový areál ale také jsme obsadili krásné 3.místo a přidali tak další historický úspěch do kroniky školy.