Jsem rád, že jsem nabídku z Dívčic přijal, říká hráč kola David Klepal

Díky, no popravdě by mě vůbec nenapadlo, že po šesti letech pauzy od fotbalu se stanu po třetím zápase hned hráčem kola. Tak mě potěšilo, že ve mně ještě něco zůstalo (smích).

Vlastně hned od začátku jsme do toho šli naplno, a to se potvrdilo už ve 2. minutě, kdy se po Strnyho přihrávce trefil do sítě Hezi. Zdejší terén a podmáčené hřiště dělali celý zápas své, a o tom se přesvědčil i Vašek Strnadů, když v 9. minutě přišel o míč a hosté dali vyrovnávací gól. V tu chvíli jsem si pomyslel, že to bude ještě boj, ale jak se ukázalo, tak první poločas jsme zvládli na jedničku. Ke druhému poločasu se vyjadřovat ani nebudu, ale hlavní jsou tři body, které jsme poctivě vybojovali.

Jak jsem již předtím zmiňoval, tak šest let jsem nikde nehrál. Někdy na podzim mi Čuhy ml. napsal, jestli bych nechtěl jít chytat k nim za Dívčice, že nemají gólmana. Bylo to těžký rozhodovaní, protože co si budeme, člověk takhle přijel domu po práci a měl svůj klid (smích). Ale když jsem nad tím tak přemýšlel, trochu se mi po tý bráně zastesklo a souhlasil jsem. Teď jsem za to vlastně rád, že jsem tu nabídku přijal. Přece jenom s pár klukama z týmu jsem fotbal hrál už od malička, takže se dobře známe a celkově máme v týmu skvělou partu.

S fotbalem jsem začal v šesti letech ve Zlivi, kde jsem začínal všude možně v poli. Co si tak matně pamatuju, tak mi to moc nešlo, a proto mě asi šoupli do brány. Nakonec jsem si tam své místo našel.

Mezitím jsem byl rok na hostování v Olešníku, odkud znám Vaška Strnadů a tréňu (Maňase). Potom jsem se znovu vrátil do Zlivi, kde se vytvořil dorost a po nějakém čase jsem měl jít chytat za muže. Muži ale v tu dobu hráli 1.B, což se mi jako 17ti letému kloučkovi moc nelíbilo, když jsem viděl ty 40ti leté chlapy (smích).

Určitě nikdy nezapomenu na můj druhý zápas za muže, kdy jsem nastoupil do brány místo Jirky Remtů. Myslím, že jsme hráli s Kamenným Újezdem. Zápas nedopadl moc dobře, ale i tak jsem se stal hráčem zápasu, což mi přišlo v 16 letech za muže jako nemožné (smích). Zanedlouho jsem bohužel s fotbalem skončil.

Určitě Joe Hart, to je od mala taková moje srdcovka. Musím také zmínit Ederson Moraes, protože prostě Manchester City.

Když zrovna nejsem v práci do večera, nebo v Dukovanech, tak se rád projedu na motorce a občas zajdu na ryby, kde si člověk vyčistí hlavu a odpočine si.