ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - Vždycky mě to táhlo do branky říká brankář Komárova Petr Pelc

Tak určitě mě to potěšilo, že jsem se stal hráčem kola. Rád bych poděkoval všem co mi hlasy poslali.

Upřímně ještě nevím co mě čeká. Pokutovník dával do kupy náš pokladník Michal Hřivnáč. Ale samozřejmě včera mě už kontaktoval, že mě příspěvek do kasičky nemine (snad to nebude v litrech alkoholu):-DD

Věděl jsem jen, kdo byl u nás hráčem utkání. O nominaci jsem dozvěděl poté z webu, protože fotbalunas pečlivě sleduji. Dá se říci, že denně sleduji články na tomto webu.

Jak jsem již psal výše sleduji ho pořád. Vlastně ho sleduji od jeho narození, když ještě nebyly opavské soutěže obsazeny redaktory. Sám jsem dostal nabídku ho ho dělat. Z časových důvodů jsem to odmítl. Musím však říct, že to je skvělý projekt.

Jak bych začal. Věděli jsme po posledním utkání, že na tohle utkání pojedeme max v 11 lidech. Kluci měli své povinnosti, ať pracovní, či osobní. Máme v týmu dva hokejisty, a ti taky měli své utkání. Před zápasem bychom proto bod bral. Nakonec máme zlaté tři body. A co se týče utkaní? Nastoupili jsme opravdu v okleštěné sestavě. Začátek utkání jsme byli ustrašení, ale od 10. minuty jsme domácí tým k ničemu nepustili a kluci plnili do puntíku, co jsme si před zápasem řekli. Výsledkem z toho byl tlak a dva pěkné góly, ať už z přímého kopu, tak i první který pěkně vymyslel Pepa Kubesa.Do druhé půle jsme šli s tím, že se pokusíme hrát stejně. Bohužel se nám to nepovedlo a domácí na nás vletěli a začali hrát nátlakově. Neuměli jsme se z toho dostat, a výsledkem toho byl kontaktní gól, který si myslím, že byl zasloužený. No a vše vygradovalo penaltou, naštěstí ji soupeř neproměnil a mi z protiútoku dali na 3:1. Do utkání musel nastoupit sekretář, který dokonce vstřelil gól (doufám, že ho taky příspěvek do kasy nemine:-D). A navíc se nám na zápas podařilo přemluvit Petra Kuchaře, který ukončil kariéru ještě, když hrál Komárov v 1.B. třídu. Musím ale říct, že fotbal hrát nezapomněl, a bylo vidět, že to v noze pořád má. O to více je naše vítězství cennější.

No řeknu to takhle. Můj výkon se vždy odvíjí od prvního zákroku a od prvního dotyku s míčem. V Dobroslavicích bohudík šli dva centry snad v první minutě a hned jsme se do toho dostal.Věděl jsme, že to bude dobré, a že jsme se do utkání dostal. Naopak když v brance stojíš a dostaneš z první střely góla, vždy to zahýbe psychikou gólmana. Ale to je všude, jak v hokeji, tak i ve fotbale. A co se týče utkání? To ať zhodnotí trenér, protože nerad sám sebe hodnotím.

Dle mě penalta byla nařízena hodně sporně, a navíc v 85. minutě. To si myslím, že musí být 100% penalta a ne, že někdo sporně řve a padá. Ale nařízená byla, takže mě nečekalo nic lehkého. Věřil jsem si, že ji chytím. Nějak jsem neprotestoval, nenechal jsem se rozhodit a raději jsem šel bokem soustředit se na to, abych jí chytil. Věděl jsem, že celý zápas to bylo v pohodě, tak proč bych ji prostě chytit nemohl.Když jsem viděl, kdo si míč staví, že to je pravák věděl jsem od začátku, na jakou stranu se vrhnu, a vyšlo to. Myslím si, že ani kopnuta nebyla nějak zle ( i když se říká, že penalta se nedá chytit, ale špatně kopnout).Prostě se k nám i přiklonilo štěstíčko. A hned vzápětí jsme rozhodli.

Strahovice jsou velmi dobrý soupeř. Hraje se s nimi dobrý fotbal, aspoň, aspoň co si já pamatuji. Asi ne náhodně jsou na druhém fleku, takže nás nečeká určitě nic lehkého. Budeme ale chtít určitě uspět. Navíc bychom mohli být konečně kompletní. Na utkání s Budišovicemi je třeba rychle zapomenout, i když to moc zamrzí, že nám pokazily díky šňůru neporazitelnosti doma. Musíme si také udobřit naše fanoušky, protože na ten minulý zápas se opravdu nedalo koukat.

Nemáme postupové ambice. Chceme hrát pěkný fotbal, tak aby to bavilo nás, fanoušky, a na jaře se nestrachovali o záchranu v soutěži. Říkám, že o ambicích se můžeme bavit po podzimu. Vždy ten co vyhlašuje postup, tak se jeho ambice někde zaseknou. Ve druhé skupině vyhlašovala postup Melč, a dvakrát venku tvrdě narazila. V ambicích budeme opravdu opatrní. Vždy to záleží na tom, jak si vše sedne a sejde. Tým musí být v každém utkání skoro kompletní, aby chtěl hrát o postup. To u nás tak není, protože všichni už pracujeme a máme povinnosti. Výjimkou loni byly Suché Lazce, které měly skvělý kádr a de facto ve stejném složení dnes válcují soupeře v okresním přeboru. A co se týče spokojenosti? Spokojený jsem napůl. Bodů jsme mohli mít o čtyři více, a byl bych zcela spokojený, ale to asi všichni v týmu.

Dvě až tři hodiny doma před zápasem si dám lehký oběd. To aby tělo získalo potřebnou energii. A v kabině? Rituály se neprozrazují, ale v kabině o něm kluci ví, a nerad bych ho pouštěl do světa :-DDD

Nějak jsme se o tom během sezóny bavili, jestli by nebylo lepší hrát znovu prajzskou soutěž. Na zakončení se hlasovalo a odsouhlasila se prajzská skupina. Jednak je to fotbalově lepší, a nám navíc tato soutěž sedí lépe. A další věcí je určitě zázemí klubů. Hřiště jsou na úplně jiné úrovní a zázemí taktéž.

Fotbal, jako takový hrají od mala. Vždycky jsme s kamarády běhali v parku a hráli fotbálek. Ale co se týče klubové úrovně, tak jsem začal hrát oficiálně někdy v dorostu v 16 letech za FK Kylešovice.

Vždycky mě to nějak táhlo do branky. Chytal jsem od malička hokej, ale když jsme hráli se školou různé turnaje ve fotbale chytal jsem prostě taky a bavilo mě to. Naopak co mě absolutně nebavilo bylo chytat florbal a hokejbal. Tam jsem vždy nastupoval v poli a to mě bavilo...

V 16 letech jsem šel poprvé zkusit své štěstí do klubu FK Kylešovice, kde hráli mojí spolužáci ze střední školy. Ještě mezitím jsem chytal tehdy hospodskou ligu za Olympiakos Katherain. Poté jsem asi 3 - 4 roky nehrál, a můj kamarád Marek Feilhauer, tehdy trénoval v Komárově a přemluvil mě jestli si nechci zachytat na trénincích. Pak, když byl Komárov beznadějně poslední, zkusil mě nasadit do zápasu.Bohudík jsem nezklamal a nějak jsem tam zůstal doposud. Letos jsem rozjel šestou sezónu v dresu SK Komárov.

Těch zážitků je opravdu hodně, navštívil jsem Euro, Mistrovství světa a předkolo evropské ligy. Všude vždy máte nějaký zážitek. Ale kdybych měl vypíchnout z těch herních (mimokomárovských), tak to bylo určitě, když jsem si mohl zachytat vánoční zápas současných a bývalých hráčů Opavy. To byl super zážitek.A protože jsem velký fanda SFC Opava, tak ještě družební zápas fanoušků v Nowé Rudě, kdy tam přišlo snad 3000 - 4000 diváků a bylo super, jak se fandilo. Poté tam nastoupil áčko SFC Opava a uhrála se tehdy s budoucím mistrem Polska Šlaskem Wroclaw remíza 1:1. Z Komárovských určitě letošní tažení pohárem. Bylo super, když jsme dokázali porazit Oldřišov i Štěpánkovice. Kozmice pak byly nad naše síly.

Jsem kovaný Opavák. Od malička jsem chodil s otcem na Ostroj a posléze na Kaučuk Opava. Takže jedině Slezský FC Opava, a nikdy bych se nesnížil k tomu, že bych začal fandit někomu jinému i v té nejkritičtější době, kdy Opava stála na pokraji klinické smrti. A, že těch kolaborantů bylo, co změnilo najednou příslušnost, a začalo najednou fandit Baníku, když byl Baník mistrem. Ze zahraničí je to Manchester United.

Se zahraničních hráčů je to nereálné. V reálu se mi to splnilo. Jsem velkým fanouškem Opavy, takže co může být lepšího, než si zahrát s hráči, kteří vybojovali postup do první ligy. A samozřejmě s hráči kteří stále hrají, nebo prošli Opavou. Byť se jednalo jen o fotbalovou vánoční exhibici, mělo to vždy své kouzlo a vždy to přivedlo do Opavy řadu fotbalově zajímavých jmen.

Tak určitě lední hokej. Ten chytám stále na amatérské úrovni. Hokej taktéž pískám. Dále je to florbal, hokejbal, squash, tenis, nohejbal. Je toho zkrátka hodně :-)

Prozatím ještě dělám v Modelu Obaly tiskaře. Práce je to v pohodě ale při těch koníčcích, jsme pořádně neměli s přítelkyni volný víkend. Dělá se tam kolotoč. A měnit si víkendy mě už opravdu přestalo bavit. Zaměstnání proto měním hlavně z časových důvodů, protože bylo to už neúnosné.

Děkuji taky a přeji vašemu portálu hodně zdaru a fanoušků do dalších let.