Levou jsem vymetl pravou šibenici a všichni jen nevěřícně koukali, říká hráč kola Marek Vostrovský z Tuchorazi

Dobrý den, děkuji za gratulaci. O výhře jsem se dozvěděl od mého kamaráda a myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu. Tyto ankety moc nesleduji, ale mile mě to překvapilo.

Já bych žádný z fotbalových klubů neoznačil jako srdcový. Každý klub, ve kterém jsem působil má pro mě své kouzlo. Pravdou je že nejblíže mám ke klukům z Tuchoraze. Proto jsem se rozhodl po delší době do Tuchoraze vrátit.

Se mnou do týmu přišlo ještě dalších 5 nových kluků. Přes letní přípravu jsme se nestihli moc sehrát. Pak přišlo pár zranění, někteří hráči nestíhají tréninky, a to tomu taky moc nepřidá. Ale myslím si, že zápas od zápasu se náš fotbalový výkon zlepšuje, a dostáváme se postupně do herní pohody. Věřím v to, že pořádně odmakáme zimní přípravu a v jarní části sezóny nasbíráme více bodů, a i naším herním projevem lépe uspokojíme naše fanoušky a náš FANS.

Nejlépe se cítím na kraji zálohy a jako útočník.

Zápas, na který nikdy nezapomenu a dodnes mě trápí byl ještě za dorost. Tenkrát jsme hráli baráž o postup. Myslím si, že kolem 15 minuty hry náš bek z ničeho nic ošklivě sundal protihráče (nasadil mu neuvěřitelné saně) a šel ven ze hřiště. Následně nás soupeř přehrál a bylo po postupu. Tenkrát byla v týmu dobrá parta a jelikož jsem v dorostu končil, přál jsem si ukončit působení v dorostu postupem.

Největšími baviči jsou Lukáš Kadeřábek a Robert Nývlt, ovšem nikdo z kluků v kabině srandu nezkazí. Spíše naopak se nechají strhnout a přidají ruku k dílu, a proto je potřeba být v kabině stále ve střehu.

Bizarních zážitků bylo mnoho a některé Vám snad ani nemůžu říct. (smích) Třeba při jednom zápase cca po 30 min hry, rozhodčí přerušil hru kvůli díře na hřišti. Pořadatel byl nucen díru zasypat. Následujících 5 minut běhal komicky s lopatou na vedlejší pole pro hlínu a zasypával díru :D. Zaujalo mě na tom to, že si rozhodčí vybral jen jednu díru, po 30 minutách, když tam těch stejných děr na hrací ploše bylo více :D. Pak taky jednou soupeř přijel pozdě na zápas ještě ve stanovené čekací lhůtě oblečený v dresech a obut v kopačkách. Rovnou z aut hráči vyskákali na hřiště, že se jde hrát. Samozřejmě z našeho týmu nikdo převlečený nebyl a jen jsme nevěřícně koukali, co se to děje. (smích)

Nevím, zda byl nejhezčí, ale určitě byl nejkurióznější, a mě se vlastně i nejvíc líbil. Bylo to za Tuchorazské A, když jsme hráli v Poděbradech. Dostal jsem přihrávku do vápna na levé straně, kde už jsem byl hodně z úhlu od brány. Z první jsem trefil míč levou nohou, přestože jsem pravák, a nesmyslně jsem vymetl pravou šibenici. Všichni se zastavili a nevěřícně kroutili hlavou, co se to vlastně stalo. Na to vzpomínám rád a asi na to ani nikdy nezapomenu.

U nás v Přehvozdí snad naposled hráli fotbal vojáci (místní vojenská posádka). Vojenská posádka je už dávno zrušená, ani si ji nepamatuji. Samozřejmě by se mi líbilo, kdyby naše vesnička měla svůj fotbalový klub, který by bavil naše spoluobčany a fanoušky z okolí. Bohužel by bylo velmi náročné dát dohromady místní fotbalové hřiště a zázemí. Musel by se sehnat opravdu velmi štědrý sponzor. Najít hráče také není v dnešní době lehká disciplína. Proto si myslím, že založení fotbalového klubu v naší vesnici je spíše nereálné. Ovšem pokud by k založení klubu i přes všechny tyto překážky došlo, název jsme už dávno nad pivem vymysleli – Jiskra Přehvozdí.

Děkuji za rozhovor a doufám, že jsem Vaše čtenáře alespoň trochu pobavil. Tímto bych chtěl ještě Vás i čtenáře pozvat na jakýkoliv fotbalový zápas do Tuchoraze, kde máme podle mě jedny z nejlepších klobás z udírny, kvalitní občerstvení v naší hospůdce s příjemnou obsluhou a nadstandardní fotbalovou kulisu, kterou zajišťují naši FANS každý zápas. A na konec bych ještě vzkázal JEDE JEDE JEDE TUCHORAZ …