Dobrý den, gratuluji k vítězství v anketě Hráč kola. Čekal jste to?
Dobrý den, moc děkuju, vůbec jsem to nečekal. Chtěl bych hlavně poděkovat všem fanouškům a fanynkám za hlasy. Nevím, kde se jich tolik vzalo, ale je to příjemné.
V zápase s Jestřábí Lhotou jste nastoupil až ve druhém poločase, ale i tak jste vstřelil dva góly. Jaký to byl zápas? Myslel jste na hattrick?
Věděli jsme, že Jestřábka bude nepříjemný soupeř, ale šli jsme do zápasu s tím, že chceme získat tři body. První poločas se nám celkem povedl a soupeře jsme k ničemu nepustili. V poločase jsem se dostal na hřiště a jsem rád, že jsem gólově pomohl. Ve druhé půli jsme měli slabší úsek, kdy jsme dostali góly, ale naštěstí se nám podařilo těsně před koncem vyrovnat a vyhrát penaltový rozstřel. Vzhledem k průběhu zápasu ty body bereme.
Na dresu nosíte číslo sedm. Má to pro vás nějaký hlubší význam?
Úplně hluboký význam to nemá, už odmalička jsem nosil na dresu buď sedmičku nebo jedenáctku, nějakým způsobem se mi líbily. Když byla možnost vzít si sedmičku i tady, byl jsem rád.
Byly to vaše první minuty v soutěži od začátku sezony, protože hrajete primárně za rezervní mužstvo. Čím to, že jste do hlavního týmu naskočil až v půlce října?
Byly to vlastně moje první minuty v áčku po více než roce kvůli vážnějšímu zranění, kdy jsem si minulý rok přetrhl úpony v třísle. Bohužel to ani zdaleka není stoprocentní, proto jsem rád za hokejové střídání v rezervním týmu, kde se do toho snažím pomalu dostat. S trenéry máme dohodu, že když dám dva góly, můžu si jít odpočinout. Párkrát se mi to povedlo, zbytek zápasů tam musím trpět daleko delší dobu. (smích)
Od zhruba osmnácti let jste měl dlouhou pauzu od fotbalu. Proč tomu tak bylo? Chyběl vám fotbal, a proto jste se vrátil?
S fotbalem jsem skončil hned po dorostu a střední škole. Hlavní dva důvody byly zranění a také to, že jsem začínal podnikat. Zpátky mě nalákal Pepa Benc, když před pár sezónami zakládal béčko. Naverboval i mého budoucího tchána a švagra, tak jsem si říkal, že by bylo fajn si zase zahrát.
Po výsledkově nepovedeném startu sezóny se začíná Ratboři bodově dařit. Co se změnilo?
Myslím si, že na začátku sezóny jsme měli poměrně těžký los a v některých zápasech jsme si zasloužili urvat víc bodů. Bohužel jsme měli i trochu smůlu. Věřím, že si to začíná sedat a v následujících zápasech posbíráme nějaké výhry.
V sobotu vás čeká zápas na venkovním hřišti v Pečkách. Jaký očekáváte zápas? Znamenají pro vás dva vstřelené góly jistotu základní sestavy?
Sobotní zápas s Pečkami je přesně ten, který bychom měli vyhrát, abychom se posunuli v tabulce nahoru. Žádnou jistotu nemám, dost se to odvíjí od mého zdravotního stavu, a hlavně záleží na výběru trenéra. Máme dopředu spoustu výborných hráčů, kteří si zaslouží hrát.
Kdo je největší vtipálek nebo bavič v kabině?
Těžko určit jednotlivce, všichni kluci jsou fajn a je s nimi sranda. Kdybych ale měl ukázat na jednoho, tak je to trenér béčka Pepa Benc. Ten dokáže dělat legraci nonstop.
Prošel jste AFK Kolín, Ovčáry, Býchory či Jestřábí Lhotou. Kde se vám líbilo nejvíce?
Každý tým mi něco dal. V Jestřábce jsem hrál v dorostu krajskou soutěž, dělal jsem kapitána, měli jsme skvělou partu kluků, na to rád vzpomínám. Ale pocitově jsou mi nejblíž Býchory. Žil jsem tam spoustu let, dodnes tam znám dost lidí a vždycky si tam strašně rád zahraju. Jejich hřiště je na okresní poměry opravdu ligové. Když jsme tam hráli s rezervou a já jim dal dva góly, stěžovali si, že by se to mělo vynulovat, když jsem vlastně Býchorák. To bylo hezké, mám to tam rád.
I když jste měl kariérní pauzu, vybavíte si pro vás zatím nejsilnější moment spojený s fotbalem?
Na nějaký konkrétní moment si úplně nevzpomínám, možná jedině ten nejčerstvější z minulé soboty. Spíš si vybavím to, že i když jsem toho tolik neodehrál, měl jsem velké štěstí na to, co jsem zažil. Ať už to bylo období v Býchorech, kdy nás trénoval Lukáš Hartig a na tréninky jezdil Radek Šírl, nebo když jsme v Pardubicích v rámci studia trénovali několikrát týdně s hráči 1. dorostenecké ligy. Někteří z nich to dotáhli do nejvyšších soutěží pod trenérem Krejčím, který poté trénoval A-tým Pardubic. Tenkrát jsme dostávali sodu, ale myslím, že všichni zpětně oceňují tu neskutečnou úroveň a kvalitu tréninků.
Dočetl jsem se, že jste vášnivý fanoušek londýnské Chelsea. Jak jste se k tomu dostal? Povedlo se vám někdy navštívit jejich legendární stadion?
Chelsea fandím tuším od 11 let, kdy jsme spolu s bratrancem obdivovali Didiera Drogbu. Teď jsme jako fanoušci měli trochu divoké období, ale snad se to v dalších sezónách zlepší. Zápas naživo jsem viděl dvakrát. Poprvé to bylo na Spartě a pár let na to jsme se vydali na Stamford Bridge na Ligu mistrů. Ještě bych chtěl zažít nějaký velký zápas Premier League.
Máte ještě nějaký fotbalový sen?
Fotbalový sen už asi žádný nemám, je mi jasné, že už toho moc neurvu. Spíš bych si přál, aby mi nohy aspoň trochu držely a já mohl dát ještě pár gólů.
Co dělá Tomáš Vokál ve volném čase nebo pracovně? Dočetl jsem se, že podnikáte ve stavebnictví.
Ano, máme stavební firmu a je pravda, že firma a práce sežerou většinu dne. Mimo práci si užívám čas s přáteli a rodinou, cestujeme atd. Vlastně cokoliv, co mi trochu vyčistí hlavu.
To je vše. Děkuji za rozhovor. Je něco, co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?
Taky děkuju za rozhovor a ještě jednou děkuju za vaše hlasy. Také bych rád ocenil lidi, kteří se starají o ratbořský fotbal — dělají to velice dobře. Přijďte se na nás mrknout a zafandit do Ratboře.