Michal Toman: Na menším hřišti se nám hraje lépe, než na našem letišti

V ankety o hráče kola vzešel jako poslední vítěz Michal Toman, forvard loučovického týmu FC Vltava. V posledním utkání nasázel soupeři hned pět branek a tak je jeho prvenství více, než spravedlivé. Nyní byl podroben výslechu pro pravidelný rozhovor a mimo hodnocení posledního zápasu a přípravy na ten další, se aktuální mistr kola věnuje i svým začátkům a střelecké aktivitě.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Michale, gratuluji k vítězství. Očekával jste po dvou minulých výhrách Loučovic, že to klapne i potřetí?
Děkuji. Na rovinu Vám přiznám, že ano. Čekal jsem to a věřil jsem tomu. Chtěli jsme dosáhnout zlatého hattricku a také jsme to zvládli.
Jak se k tomu nyní staví tým? Přeci jen jste v obou okresních soutěžích jediní, komu se to povedlo.
Tým se k tomu staví samozřejmě pozitivně. Jinak jsme se k žádné změně víceméně nedostali, stále je pro nás nejdůležitější, abychom vyhráli každý mistrovský zápas a že se nám daří i na vašem portálu, to je jen už taková třešnička na dortu.
Už po zápase Vám muselo být jasné, že se v sestavě kole objevíte. Je to tak?
Ano. Trenér Hošek mi už po zápase oznámil, že budu nominován jako hráč zápasu.
Ono utkání pro Vás bylo velice úspěšné. Měl jste svůj den?
Pravdou je, že jsem se před utkáním cítil dosti unaveně a přesně tak to vypadalo i po první čtvrthodině hry. Tam jsem sice jeden gól dal, ale dokázal jsem spálit další asi tři vyložené šance a to pro mé sebevědomí nebylo zrovna dobré. Nakonec se však dá říct, že se zadařilo a asi máte pravdu, nejspíš jsem měl svůj den.
Pět branek za zápas je uctihodný výkon. Postřehl jste, že jste se rázem ujal i vedení tabulky střelců?
Ano, souhlasím, že pětice gólů je opravdu dost, ale velkou zásluhu na naší vysoké výhře mají moji spoluhráči. I oni dávali góly a já bych ty své bez nich dát nedokázal. Jinak ano, postřehl jsem to, ale soustředil jsem se na dobrý výkon týmu a osobní statistiky pro mě byly vedlejší.
Odrazí se takový brankový výčet, krom rozhovoru, nějak zvlášť na klubové kase?
Jestli nějak zvláštně, to ještě nevím, ale už padaly návrhy, že jsem za chlapy tolik nepřispěl, tak to budu mít za pětistovku.
Jestli budete u našeho portálu pořád takhle úspěšní, čeká vás jistě veselá dokopná, že?
Jestli bude hrát roli pár stovek méně nebo více, to už není podstatné (směje se). Dokopná bude veselá tak, jako tak, jako každý rok (pobaveně dodává).
Jak byste nyní zpětně zhodnotil zápas s Větřním?
Z počátku zápasu jsme měli dost navrch, což jsme potvrdili tím, že jsme soupeře přehrávali a vytvořili si několik šancí. Velkou spoustu z nich jsme ale nedokázali zužitkovat, proto první poločas skončil pouze naším jednobrankovým vedením. Do druhé poloviny utkání jsme doslova naběhli, přidali jsme poměrně dost gólů a pak už nebyl jediný pochyb o tom, že vyhrajeme.
Kde byste viděl soupeřovu největší slabinu?
Dost jasně v obraně. Tam Větřní nebylo dostatečně důrazně a koncertované, takže nám dalo dost prostoru a podle toho vypadal i konečný výsledek.
Nyní zajíždíte do Dolního Dvořiště, jehož minulý týden Rufolf Karták označil za jednoho z nejtěžších soupeřů. Jak na domácí vyrukujete?
Co řekne Ruda, to je svaté. On je znalec a pokud tohle řekl, určitě má pravdu. Nám se v Dolňáku popravdě moc nedaří a vyrukujeme na ně stejně, jako na každého jiného soupeře. Budeme hrát tu svou hru odzadu, a co bude dál, to se uvidí.
V čem vidíte největší hrozbu nynějšího protivníka?
Řekl bych, že to bude v útoku. Mají tam šikovné kluky, kteří umějí skórovat, ale ani to nebude taková hrozba, protože my máme Martina Hüttnerů, jenž byl mimochodem hráčem kola před dvěma týdny. A nutno dodat, že náš gólman vyhrál naprosto zaslouženě.
Nebudete se na menším hřišti cítit stísněně?
Možná to bude znít zvláštně, ale nám se často hraje lépe na malém hřišti, než na našem letišti. Jinak nemyslím, si, že by v Dolňáku bylo až tak malé hřiště, čekají nás mnohem menší a horší.
Pokud se otočíme do minulosti. vzpomínáte si, kdy jste byl naposledy takhle nebo podobně úspěšný?
Vzpomínám si, že v žákovských letech jsme s Rudou Kartáků tolik gólů stříleli pravidelně (směje se).
Na úplně první branku asi nemá cenu se ptát, že?
To opravdu asi ne (se smíchem přiznává). To bylo určitě už někdy v přípravce, kde jsem dával také hodně gólů, ale jaký byl ten první, to bych opravdu jen těžko vzpomněl.
Jak vidno, jste střelecky velice aktivní. Dokázal byste alespoň zhruba zaokrouhlit, kolik jich za vaši kariéru bylo?
Uff, další těžká otázka. To jde těžko spočítat nebo zaokrouhlit, ale mohlo by se to pohybovat kolem dvou stovek.
Popište čtenářům začátek vaší fotbalové kariéry
S fotbalem jsem začal v pěti letech, kdy mě můj strýc odvezl na můj první trénink na Lipno a potom má velkou zásluhu na tom, že fotbal hraji, můj o dost let starší kamarád Martin Olsiak. Ten si se mnou skoro každý den kopal. Následovala už práce trenérů, kteří se nadále postupně starali o můj kariérní růst. Všem těm lidem patří velký dík.
Jak probíhala Vaše pouť? Kterými kluby jste za svou kariéru prošel?
Mé srdce patří Loučovicím, takže pro mě existuje jen FC Vltava. Jinam se ani nechystám a už jsem odmítl i dost nabídek.
Můžete přiznat, která z nich i přes Váš nezájem vás zaujala nejvíce?
Zajímavá byla nabídka si zahrát 1. A třídu ve Větřní, ale raději budu hrát s naší skvělou partou, co tvoříme.
Když mluvíte o vyšší soutěži, jak se Vy osobně díváte na možný postup?
Já se na to dívám s jasně určitým cílem, postoupit z prvního místa a zahrát si zase 1. B třídu na našem luxusním hřišti.
Co je dle Vás největší přesností vesnického fotbalu?
Podle mě je to prostě ta pravá a nepopsatelná zábava, která u toho drží každého z nás. Je to prostě příjemné odreagování a všichni si rádi uděláme žízeň na pěkně studené pivečko.
Já Vám, Michale, Děkuji a přeji mnoho úspěchů na hřišti i mimo něj
Já děkuji vám a přeji i vašemu portálu mnoho úspěchů v tom, co děláte. Je to super.

Autor: Imrich Hrabovský

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.