Občerstvení do kabiny bude pouze ovoce a zelenina, většina týmu má mírnou nadváhu, říká hráč 12. kola Jiří Anderle z Nové Vsi

Hráli jsme s velmi dobrým mužstvem, které je právem v popředí tabulky. Kájov má hráče se zkušenostmi z vyšších soutěží, proto je pro nás vítězství velmi cenné. Byl to fotbal s pár ostřejšími zákroky a šancemi na obou stranách. Myslím však, že jsme vyhráli zaslouženě.

Otec fotbalem žije, je to nefalšovaný fotbalový nadšenec a s tím se pojí i jeho trenérská impulsivita a přísnost. Náš klub spoluzakládal můj děda a táta se tento odkaz snaží posouvat dál. Myslím, že má přirozenou autoritu a respekt týmu. I já ho respektuji jako zkušeného fotbalového matadora, ale protože fotbal je naše časté téma a důkladně ho rozebíráme, občas se objeví nějaká ostřejší výměna názorů. Z hlediska toho, že jsem se k fotbalu pořádně dostal až v rané dospělosti, po předešlé hokejové kariéře, musím být soudný a neodmlouvat. Není to tak dávno, co mi každý třetí balon skoro vyrazil při zpracování zuby a s počtem nožiček při driblingu to taky nebylo neslavnější. Chvilku trvalo, než jsem si z puku zvykl na míč.

Tak těch pár ligových sezon je hodně znát v porovnání s námi, hobby fotbalisty. Když táta naskočí do zápasu, stále má týmu co dát. Už ale dostal od klubu asi sedm dárkových košů na rozlučku s aktivní kariérou a on tam na hřišti stejně pořád běhá jak srnka. A v 57 letech to zaslouží respekt, i když sám chce hrát už co nejméně. Já osobně si nedovedu představit, že bych měl v tomhle věku hrát pomalu dva zápasy za týden, když vezmu v potaz tátovo působení v týmu Dynama „35“.

To mi bylo asi šest a táta šel něco vyřídit na SKP v Českých Budějovicích, tak mě vzal s sebou a já pak šel rovnou na trénink. Jenže v ten samý týden jsem začal i s hokejem, který pak před fotbalem dostal přednost, jelikož už nešlo zvládat oba sporty najednou. Pak jsem v podstatě restartoval fotbalovou kariéru až po skončení s profesionálním hokejem, kdy nám smlouva podobné aktivity zakazovala. Takže, jak se říká: „Lepší pozdě, nežli později“. I když u nás v Nové Vsi, kde se s aktivním fotbalem končí průměrně až v 55 letech, mám ještě dvě dekády před sebou.

Poslední dva roky mi trochu změnily priority mé dcerky, dvojčata Deniska a Dianka, snažím se rodině dávat maximum svého času. Ale sport mám jako celoživotní vášeň, bez které by se mnou nešlo vydržet. Manželka to naštěstí chápe a toleruje a já se na oplátku snažím to se sportem nepřehánět. Z dalších aktivit bych vypíchl asi jízdu na horském kole, kterou beru jako dobrý trénink a zároveň relax od práce. V neposlední řadě jsem také hrdým členem hokejového týmu HC Hunters Homole, který hraje RHL. Zní to hodně honosně, ale jedná se o rybníkářskou hokejovou ligu. Součástí našeho hokejového kádru je i pár kluků z našeho týmu z Nové Vsi a celkově jsme moc dobrá parta, takže mě tenhle styl hokeje bez stresu a neustálé honby za výsledky dost baví a těší.

Po dvou sestupech v řadě jsme chtěli hlavně stabilizovat klub a zachovat dobrou partu, abychom z fotbalu měli zase radost. Teď náš tým tvoří pár hokejistů, pár hasičů, dva sprinteři a hrstka fotbalistů. A funguje nám to. Máme na tréninku vždycky minimálně 12 hráčů, kluky to baví, hecujeme se. A o tom asi fotbal na této úrovni má být. V současnosti věřím, že bychom 1.B třídu hráli se současným kádrem důstojně, ale kandidátů na postup je tento rok více. Bezesporu bychom ale postoupit chtěli.

Historicky bylo hřiště ve Vsi specifické svými menšími rozměry. Ale málokdo zaznamenal, že se po rekonstrukci před lety docela výrazně zvětšilo. Přesto stále patří k těm menším, což znamená logicky více osobních soubojů a nepříjemný fotbal pro soupeře. Ten hodně bolí a těžko se snáší. Ale my se tento fotbal snažíme aplikovat i při venkovních zápasech. Být agresivní v napadání, ale ne zákeřní. Osobně se neztotožňuji s některými výroky soupeřů, které jsem na Vašem webu občas po našich zápasech četl. Všichni si chceme zahrát fotbal a jít v pondělí do práce zdraví. Nikdo nezraní nikoho záměrně.

Tak určitě. Hlavně Venca Loucký z toho má nesmírnou radost. Budu muset přinést asi nějaké občerstvení. Vzhledem k mírné nadváze u většiny hráčů z našeho manšaftu, včetně mě, to ale asi bude jen ovoce a zelenina, ať nejdeme před zimní přípravou zbytečně do objemu.

Z našeho manšaftu bych jmenoval asi Slávu Smieška, který hraje na pozici defenzivního halva. Je důrazný, rychlý a obratný, nedá Vám metr prostoru. Ale obecně doufám, že jsme nepříjemní fotbalově hlavně jako tým, jelikož právě na týmovosti si zakládáme.