Gratuluji vám k výhře o hráče kola. Jak jste byl vy spokojen se svým výkonem? Kde hledat ještě rezervy?
Děkujeme za gratulaci, sám sebe nerad hodnotím, od toho jsou trenéři, proto si myslím, že by bylo lepší se zeptat našeho trenérského dua Vráťa a Radan. (úsměv) Vzhledem k tomu, že jsem přežil úterní trénink bez narážek, tak výkon byl minimálně průměrný, rezervy tam samozřejmě byly, ale ve 35 letech starého psa už novým věcem těžko učíte.
Tým porazil Stěbořice. Jak moc jste byl spokojen s týmovým výkonem a kde byste ještě ho chtěli příště vylepšit?
Stěbořice jsou každý rok jedním z hlavních aspirantů na postup, navíc hraje za ně můj bývalý spoluhráč z mládeže v Kravařích Honza Šindelář, tak se na tento zápas vždy těším. Do Štítiny přijeli jako jasný favorit a tyto naše 3 body jsou zásluhou všech 12 lidí, kteří do zápasu nastoupili. Byl to výborný kolektivní výkon, co víc dodat. K tomu zlepšení více než 50 min jsme hráli v 10 lidech, tak snad příště dohrajeme v kompletním složení, a budeme více útočit než bránit. (smích)
Vyhráli jste o jednu branku. Popište nám průběh zápasu.
Vřesina a Stěbořice jsou v naší soutěži herně nejdál, bohužel s Litultovicemi jsme se neutkali (mračoun - bez komentáře), ty nedokážu posoudit. V sobotním utkání jsme dali gól vlastně z naší první povedené akce v 18 min. Markem Sakmarem, který šel za gólem jako hladový pes. Soupeř byl na balonu lepší po celý zápas, my se snažili hrát blízko sebe v bloku, a hlavně nedovolit Stěbořicím vyložené šance v naší šestnáctce. Po vyloučení od 40 min. jsme hráli o 10, ještě více se semkli a měli i štěstí, když během druhého poločasu balon líznul naši tyčku a břevno, soupeř měl pár závarů, kdy balon skončil mimo bránu nebo pomohl brankář. Nakonec náš autobus zdárně dojel do cíle pro 3 body.
Celý zápas jste se prakticky bránili útokům Stěbořic. Jak moc fyzicky a hlavně psychicky bylo udržet na uzdě stěbořické výpady?
V sezóně 2017/18 jsme Stěbořice doma podobnou taktikou také porazili 1:0, kdy jsme gól dali až ke konci zápasu. Věděli jsme, že i tentokrát se budeme během zápasu více bránit než útočit, toto je více o té psychice, a když vedete 1:0, nikdo to nechce kolektivu pokazit.
Která šance soupeře byla pro vás nejhorší? Kdy jste se nejvíc zapotili?
Nedokážu vybrat jednu šanci, u které mi bylo nejhůře, jak jsem již řekl měli nějaké závary tyčku a břevno všechno jsme přežili. U těch závarů je to vždy nejhorší, může se stát cokoliv, ale já vždy věřím našemu gólmanovi.
V zápase došlo k nepříjemnému zranění stěbořického Viktora Konečného. Jak k celé situaci došlo?
Byl jsem od souboje pár metrů, a vše velmi dobře viděl. Hráč Stěbořic skákal z místa, náš hráč s rozběhem tím pádem nabral i vyšší energii, srazili se ve vzduchu hlavami (ne jak uvedl rozhodčí v zápisu, že byl ve hře loket našeho hráče), bohužel došlo ke zranění. Snad bude brzy Viktor v pořádku, a tímto bych mu chtěl popřát brzké uzdravení.
Úvod sezóny byl ze strany Štítiny docela rozpačitý. Kde hledat příčiny? A kde nastal ten zlom, kdy se vám začalo dařit a připozvat si body na konto?
Myslím, že už první zápas sezony venku v Budišově jsme mohli vyhrát nebo alespoň neprohrát, měli jsme několik vyložených šancí, bohužel zápas skončil v náš neprospěch. Následovala Vřesina, ta nás jednoznačně přejela a ten zlom přišel asi v Chuchelné, kde jsme už zabrat museli, sedlo si to a povedlo se vyhrát. Když kouknu do tabulky, máme výhry nebo prohry, žádné remízy a když prohrajeme, tak se snažíme hned další zápas vyhrát. Body v tabulce asi odpovídají tomu, co na hřišti předvádíme. Chtěl bych tímto popíchnout předsedu Tomáše Halšku, aby vypsal pro kluky nějakou tu motivaci za další bodíky do tabulky do konce podzimní sezony, třeba vánoční besídku na Jižní Moravě. (smích)
Kterými kluby jste prošel během své kariéry? Kde jste se cítil nejlépe a proč?
Dorostem v Kravařích, Velké Hošice, Nové Sedlice a Štítina, ale jednoznačně u mě kraluje štítinský Tatran, kde to i doklepu.
Na jakém postu se vám hraje nejlépe a s kým si nejvíce fotbalově rozumíte?
K tomu postu „nemáš fleka hraješ beka“. Rozumím si velmi s brankářem Martinem Vitáskem. (úsměv). Známe se dlouho už z Velkých Hoštic a turnajů v malé kopané. Jen doufám, že ho jeho žena Katka ještě více nezavře pod pantofel a pár zápasů spolu ještě odehrajeme.
Jaký máte největší fotbalový zážitek, a který naopak nejhorší?
Pro mě je nyní největší zážitek každý zápas, který si ještě mohu zahrát, už několikátý rok končím. A ten nejhorší je čekání Sparty Praha na titul. (smích) Snad se ještě dočkáme. Díky za rozhovor.