Richard Růžička: Největším úspěchem asi je, že jsem se stal prvním profesionální hráčem Fify na československé půdě

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 6. kole krajského přeboru a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Richard Růžička z týmu FK Vysoká nad Labem získal za svůj výkon proti Hořicícm nejvíce hlasů a stal se vítězem ankety. Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

 

 

     

 

 

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
O víkendu jste vyhráli v Hořicích. Mohl bys utkání zhodnotit? 
Do Hořic jsme jeli dle tipů na vašem portále jako outsider, nicméně si to nikdo z nás určitě nepřipouštěl. Věděli jsme v čem tkví síla hořických, tu se nám povedlo víceméně eliminovat a soupeře nepustit do vážnějších šancí. Opět nás ale trápila produktivita, kterou si tak nějak přenášíme ze zápasu na zápas. Už v prvním poločase se nám nepodařilo proměnit žádnou z minimálně tří vyložených šancí. Nicméně v prvních šestnácti minutách druhého dějství jsme dokázali třikrát skórovat a uzmout zápas na naší stranu. Od takového týmového výkonu, který jsme předvedli v Hořicích se musíme odrazit!
Ty sám jsi připravil dvě branky pro svůj tým, tak byl jsi se svým výkonem spokojen? 
Tak vždy se dá zahrát ještě lépe, mohl jsem třeba proměnit svoji tutovku v prvním poločase, což by týmu v daný moment hodně pomohlo. Myslím si, že jsem měl i rezervy v plnění defenzivních povinností, ale snad jsem to trochu vyvážil těmi asistencemi. Nutno podotknout, že si kluci nádherně naběhli do osamocených pozic a speciálně zakončení Pepy Homolky bylo famózní. Nicméně jsem vděčný, že jsem dostal poprvé šanci na kraji zálohy a mohl jsem si víc čuchnout k soupeřovu vápnu, dokonce to i přineslo nějaká čísla (smích).
Do Vysoké jsi přišel před sezónou z Luže. Co tě přesvědčilo k návratu?
V první řadě vlídné jednání pana Dejnožky, který měl eminentní zájem, abych se vrátil. Slíbili jsme si tedy, že začnu s týmem přípravu a pak se uvidí. Pak už vlastně samotná příprava, kterou jsme odtrénovali průměrně snad v osmnácti lidech na tréninkovou jednotku, což jsem viděl naposledy v dorostu. A nakonec příchod skvělého kamaráda Lukáše Müllera, který, troufnu si mluvit za kabinu, do party i do hry zapadl úplně fantasticky. V kombinaci těchto faktorů jsem neměl nad čím přemýšlet. Kluci mě přijali zpět mezi sebe jakobych nikdy neodešel, za to jim moc děkuju.
Ve Vysoké jsi už působil, tak vidíš za tu dobu nějaké rozdíly? 
Musím opět zmínit účast na trénincích, která dřív určitě taková nebyla. Jak už jsem zmiňoval přípravu, tak momentálně máme pár hráčů zraněných, nicméně i tak si dovolím tvrdit, že docházka je více než dobrá a intenzita nebo tempo, ve kterém pravidelně trénujeme je super. To bych řekl, že je největší rozdíl. V managementu se nic nezměnilo a stále se o nás starají jako o své vlastní děti (smích). Tahle práce nemusí být tolik vidět, ale je to základní stavební kámen každého týmového úspěchu a my se to snažíme vracet výkony na hřišti!
Spousta lidí tě může znát ze světa esportu, a to jako "MrRici", kde se věnuješ všem fotbalistům známé hře Fifa. Jak ses k tomu vůbec dostal? 
To je pravda, nicméně mé nejsvětlejší dny už jsou dávno pryč. Jak si zmínil "všem fotbalistům známe hře", tak asi tím způsobem, že si to každý zkusil na nějakém soustředění apod. Trávil jsem u Fify čas po školních a fotbalových povinnostech. Zhruba ve 14-15ti letech jsem se dostal do bodu, kdy jsem chtěl zkusit poměřit síly i v online prostředí. Přihlásil jsem se na pár turnajů, začal vyhrávat, až se z relaxace po povinnostech stala na nějakou chvíli i placená činnost.
Jaké jsou tvé největší úspěchy v esportu? 
Největším hráčským úspěchem bude asi to, že jsem se stal prvním profesionálním hráčem Fify na československé půdě, kdy si mě tehdy vybrala do svého nového esportového projektu AC Sparta Praha jako prvního hráče. Dále vítězství jednoho z větších tuzemských turnajů, tehdy pod křídly esportové sekce Bohemians Praha 1905. A třeba účast ve virtuální české fotbalové lize (eLiga) v dresu FC Hradec Králové, kde jsem s fotbalem začínal.  
Kolik času je k tomu potřeba a jak vypadá takový trénink?
Spoustu, ač si mnozí myslí, že ne. Pokud tomu člověk, který chce hrát na profesionální úrovni nevěnuje čas víceméně denně, tak vypadne z tempa a výkonu je pak dost vidět, kdo víc trénoval. Tréninky jsou prakticky klasické hrání zápasů proti hráčům na co nejlepší úrovni, pokud tedy není třeba čas po vydání nové verze hry, kdy se hráči seznamují s mechanikou hry a zkouší, co funguje a nefunguje. Velkou roli hraje samozřejmě i psychika, která může v rozhodujících momentech srážet i třeba hráče, který může mít nahráno více než soupeř. Součástí tréninku je tedy nejen ta mechanická část, ale i ta psychická, pokud se hráč nechá jen trochu rozhodit ze svoji flow, může to mít fatální dopad na jeho výkon. Tohle ale určitě platí i ve skutečném fotbale. 
Esport je stále populárnější a existují i profesionální týmy a hráči. Dá se esportem uživit a do kolika let jde hrát na nejvyšší úrovni?
Esportem se určitě uživit dá, ale to je dost obsáhlé téma, pokud se máme bavit konkrétně o Fifě, tak už i k nám došel tenhle rostoucí trend a jsou tu profi týmy. Příkladem mohou být esportové sekce fotbalových klubů AC Sparta Praha, SK Slavia Praha nebo FC Viktoria Plzeň. Další takovou profi esportovou organizací může být Entropiq. Do kolika let jde hrát na nejvyšší úrovni je dost individuální. Každá hra, která se hraje na profesionální úrovni má trochu jiný průměr nějakého výkonostního zenitu. Je pravda, že se věkem asi klesá nějaká doba reakční rychlosti, zrovna Fifa si nemyslím, že je tak náročná na reakční rychlost jako jiné hry. Zkrátka dokud to člověka baví, naplňuje, chce růst a zlepšovat se, tzn. nestojí vyloženě na místě, kde by začal upadat, tak může hrát na vysoké úrovni. Nemůže ale asi moc počítat s nějakým aktivním společenským životem 
Richard Růžička
Kariéra:
FC Hradec Králové, FC Olympia HK, TJ Luže, FK Vysoká nad Labem
Věk:
24 let
Pozice:
Krajní obránce/záložník
Číslo dresu:
8

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.