Fandovskou základnu máme největší v přeboru, děkuje Pavel Skočdopole

Za nejlepšího gólmana OP se Pavel nepovažuje, má svého favorita, nicméně i jeho výkony pomohly Libodřicím ke třetímu místu. Tak o tom brankářském řemesle může alespoň odborně vyprávět. Čtěte.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Pavle, zvítězil jsi v anketě o nejlepšího brankáře OP. Považuješ se za něj i sám?
Nejdříve bych chtěl rád poděkovat všem za zaslané hlasy. Velice si toho vážím. Za nejlepšího brankáře okresu bych se neoznačoval. V této soutěži jsou kvalitnější brankáři. Myslím si, že k tomuto titulu mi hlavně pomohly hlasy od fanouškovské základny, kterou máme podle mě největší v soutěži.
Kdo tedy podle tebe je tím nejlepším?
Na sto procent Luboš Svoboda z Velimi. Na tuto soutěž víc než nadstandardní brankář. Někdy nad jeho zákroky zůstává rozum stát. (smích)
Máš nebo jsi měl nějaký gólmanský vzor?
Je pravda, že teď žádný vzor v bráně nemám, ale samozřejmě dříve, když jsem začínal, tak to byl určitě Petr Čech nebo Thibaut Courtois. Nejvíc, když chytali za Chelsea. (smích)
Jak ses do brány dostal?
Dříve jsem hrál v poli, ale jako nejmladší z party jsem samozřejmě musel do brány. Chytal jsem takhle, jen pro srandu, až do konce dorostu. Vrátil jsem se do Libodřic a tam jsem toho už moc v poli neodehrál. Za „B“ tým jsem začal zastávat post brankáře a celkem se dařilo, takže po půl sezoně jsem začal chytat za „áčko“.
Co se ti mezi tyčemi daří a co bys potřeboval vylepšit?
Jsem rád, že kluky dokážu podržet, když skončí zápas remízou, v penaltovém rozstřelu, kde jsme prohráli pouze jednou. Je spousta věcí, které bych měl ještě dopilovat. Co mě tak napadá teď, tak asi střely po zemi a rychlý návrat na nohy. V tom po zranění kolene trochu tápu.
Které okamžiky si z branky pamatuješ?
Nejkrásnější zážitek je určitě zápas s Velimí minulou sezonu. Obrat z 0:2 na 2:2 a následná výhra na penalty. Rád na to vzpomínám.
Na co bys nejraději zapomněl? Nějaké hloupé góly?
Řekl bych, že pro každého brankáře je každý gól hloupý, takže na ty hodně smolné radši nebudu vzpomínat. (smích)
Jaká je pozice brankáře v týmu?
Začátky byly těžké, protože jsem byl dlouho nejmladší z týmu a podle mého by brankář měl budit respekt na hřišti a být jak se říká u nás „guma“ (smích) . Neříkám, že ho budím i teď. Spíš ne. Ale snažím se. (smích)
Má brankář stát na brankové čáře a nebo naopak má být jedenáctým hráčem v poli?
Čím jsem starší, tak už nemám takové nervy z každého zápasu, a tak se snažím hrát s kluky i nohama. Takže když se dostanou pod tlak, uvítají mi to nahrát dozadu, abych to rozehrál. Místo brankáře by měl každý brankář odhadnout z určité situace. Neříkám, že to ovládám. Jen si myslím že by to tak mělo být.
Jak moc tě to táhne do pole?
Samozřejmě mám chvilky, když se třeba nedaří v bráně, že mám chuť jít si zahrát do pole. Je dobré mít dva týmy, takže jsem v poli nastupoval za „béčko“ na pozici záložníka. Priorita pro mě je ale brána.
Jak si odpočinete přes léto?
Určitě se už všichni těšíme na letní přípravu, abychom na sobě mákli a skončili minimálně tak dobře jako tuto sezonu.

Autor: Jirka Stoupa

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.