Dobrý den, gratuluji k vítězství v anketě Hráč kola. Čekal jste to?
Dobrý den. Upřímně jsem to nečekal, protože si myslím, že jsem v předchozích zápasech podal i lepší výkony. O to víc si ale tohoto ocenění vážím. Chtěl bych poděkovat všem, kteří mi dali svůj hlas.
K vítězství nad Ratboří jste přispěl dvěma asistencemi. Jaký to byl zápas?
Od začátku jsme byli lepším týmem a měli jsme zápas pod kontrolou, ale bohužel se nám ho nedařilo definitivně rozhodnout. Úvod druhého poločasu jsme na rozdíl od předchozích zápasů zvládli dobře, jen nás trochu zradil závěr… Asistencí si samozřejmě cením, ale pro mě je nejdůležitější, že jsme získali plný počet bodů.
V poslední desetiminutovce zápasu jste dvakrát inkasovali. Znejistělo vás to?
Samozřejmě je nepříjemné inkasovat dvakrát během tak krátké doby. Nejprve z penalty a potom z povedené střely zpoza vápna. Takové situace by se neměly stávat a měli bychom si to příště lépe pohlídat. Bylo by fajn vyhrát jednou i bez zbytečného dramatu. (smích)
Po podzimu máte jednadvacet bodů a jste na šestém místě v tabulce. Panuje spokojenost s umístěním?
S aktuálním umístěním jsme vesměs spokojení, i když víme, že to mohlo být lepší. Na druhou stranu to mohlo být i horší. Dokážeme porazit týmy z čela tabulky, což je skvělé, ale pak zbytečně ztrácíme body s týmy, které jsou pod námi. To je něco, na čem musíme zapracovat.
Koho tipujete na celkové prvenství v soutěži?
Ze vzájemných zápasů na mě zatím nejvíce zapůsobily Zásmuky, aktuální lídr. Mají kvalitní a vyvážený tým, a hlavně konzistentní výsledky. Takže bych řekl právě je.
S jakými klubovými ambicemi půjdete do jarní části soutěže?
Do jarní části půjdeme s cílem získat minimálně stejně bodů jako na podzim, a když jich bude víc, určitě se zlobit nebudeme. (smích)
Po vítězném zápase s Ratboří následovala týmová rozlučka. Vydařila se?
Ano, rozlučka se povedla. Byla to moje první rozlučka v Krakovanech a zároveň i v dospělém fotbale, takže to pro mě byla trochu novinka. (smích) Ale užil jsem si to a bylo fajn zakončit podzim vítězně i takhle s týmem.
Na podzim jste ve dvanácti okresních zápasech zaznamenal jednu branku. Panuje spokojenost, nebo jste branek čekal více? Máte spočítáno, kolik asistencí jste zapsal?
Upřímně jsem doufal aspoň ve tři branky, ale nikdy jsem nebyl žádný střelec, což potvrzují i ty dvě asistence z posledního zápasu. Radši na gól přihraju spoluhráči. Ovšem když už se trefím, tak to stojí za to – viz můj gól v Býchorech. Škoda, že tam nebyla kamera! (smích)
Asistence si nepočítám, ale kolem deseti by jich být mohlo.
Před sezonou jste přišel z Vyšehradu. Měl jste i nějaké jiné nabídky? Co nakonec rozhodlo právě pro Krakovany?
Ano, byla tam jedna další možnost, ale z jistých důvodů nakonec nevyšla. Zpětně jsem ale rád, že jsem si vybral Krakovany. V klubu panuje skvělá atmosféra, mám tu kamarády, a hlavně jsem dostal příležitost pravidelně hrát, což pro mě bylo při rozhodování nejdůležitější.
Momentálně působíte v Krakovanech. Máte nějaký vysněný klub, za který byste si chtěl jednou zahrát?
Vysněný klub asi nemám. Fandím Bohemce a za tu jsem si už zahrál, takže bych to viděl třeba na něco jiného v první lize. Ale teď jsem v Krakovanech a uvidíme, jak to půjde dál.
Našel jsem, že jste byl přítomen na zápase Anglické League Two ve Wimbledonu. Jaké to bylo? Jak jste se k tomu dostal?
Wimbledon byl můj třetí zápas v Anglii v roli fanouška. O prázdninách jsem v Anglii strávil měsíc a chtěl jsem zažít anglický fotbal, který je pověstný svou atmosférou. Během pobytu jsem navštívil stadiony QPR a Leyton Orient. O dva měsíce později jsem se dostal do Londýna znovu a chtěl jsem konečně vidět Premier League, ale bohužel i tentokrát byla reprezentační přestávka. Nakonec jsem tedy zvolil nižší soutěž, konkrétně zápas ve Wimbledonu. Atmosféra byla přesně taková, jakou jsem si ji představoval, takže všem fanouškům fotbalu doporučuji návštěvu nějaké nižší anglické soutěže – stojí to za to!
I přes svůj relativně nízký věk jste prošel poměrně slavnými kluby – Vyšehrad, Slavia Praha, Bohemians. Jak vzpomínáte na tato působiště?
S fotbalem jsem začínal asi ve čtyřech letech v Praze v Horních Měcholupech, kde jsem hrával s mnohem staršími kluky. Pak jsem šel na nábor do Slavie, kde mě k mému překvapení vzali, a pár let jsem pokračoval právě tam. Bohužel tam moje cesta skončila, takže jsem přestoupil do Bohemky, kde jsem strávil krásné čtyři roky, na které rád vzpomínám. Poté jsem zamířil na Vyšehrad, kam jsem přišel ve chvíli, kdy se přecházelo na formát 7+1. Na Vyšehradě jsem zůstal skvělých sedm let, během kterých jsem odehrál spoustu zápasů, našel spoustu přátel a vytvořil si k tomuto klubu silný vztah. Vyšehrad pro mě bude vždycky taková srdcovka.
Zahrál jste si i pražskou 1. B třídu. Jaké to bylo?
Moc startů v 1. B třídě jsem neposbíral, vlastně šlo jen o jeden zápas, a to ze střídačky. Byl to můj předposlední zápas za Vyšehrad, kdy jsem na 30 minut naskočil proti Pragovce. Také to byl můj první zápas v dospělém fotbale a hned jsme prohráli 2:3, takže na něj nevzpomínám úplně nejlépe.
Vzpomínáte na nejsilnější zážitek spojený s fotbalem?
Vzpomněl bych si hned na dva momenty – jeden ze hřiště a jeden z tribuny. Ze hřiště to bude určitě turnaj v Břeclavi s Vyšehradem. Skončili jsme sice až třetí, ale byl to neskutečný zážitek, který si budu pamatovat dlouho. A ten druhý byl z tribuny, když Josef Jindřišek v 95. minutě posledního kola nadstavby dal gól Opavě a tím zachránil Bohemku v lize. To byla čistá euforie!
Dočetl jsem se, že jste velký fanda cestování. Máte nějakou oblíbenou destinaci, kam se rád vracíte?
Kdekoli, kde je fotbalový stadion! (smích) Ne, ale jak už jsem zmiňoval, stále mi chybí zažít zápas Premier League, takže určitě Anglie. A abych zmínil ještě něco jiného, tak Barcelona je opravdu krásná.
Chodíte již do práce, nebo stále ještě studujete?
Jsem stále student. V říjnu jsem nastoupil na Dopravní fakultu na Univerzitě v Pardubicích.
Co dělá Ondřej Šíma, když se zrovna neprohání po zeleném pažitu?
Když zrovna nejsem na hřišti, věnuji se nějakému jinému sportu (florbal, tenis), často chodím na hokej, na fotbal do Pražského Ďolíčku nebo na nějaký ten koncert. Rád si zahraju EAFC nebo jinou hru, ale v poslední době se hlavně soustředím na školu.