Tomáš Rybák nenechal na téměř žádném spoluhráči nit suchou

Myslím, že oproti zápasům v Jestřábce nebo v Ratboři to byl z mé strany povedený výkon. Hosté měli v prvních dvaceti minutách více ze hry a na můj vkus až moc šancí, které vznikaly jejich aktivitou, popřípadě chybou v naší rozehrávce. Byl jsem rád, že jsem mohl klukům pomoct, protože všichni makali a poslední zápas doma jsme chtěli zvládnout za 3 body, což se nakonec povedlo. Předchozí dvě utkání chytal legendární Tomáš "beru jenom nulu" Krutský, tak jsem se chtěl domácím fanouškům zase trochu ukázat (smích).

Hráli jsme u nich poslední podzimní kolo a tam jsme je porazili jednoznačně 6:2, ale začátek jara se Pečkám povedl a začaly sbírat body. Byl jsem zvědavý na výkon Lukáše Křeliny, kterého si pamatuju z kutnohorského okresu jako střelce, ale proti nám nastoupil překvapivě na pozici stopera a zahrál si jenom šedesát minut. Víceméně hrozili jenom dva hráči – David Zdeněk a kanonýr Svoboda, což se dalo čekat. Spíš mě překvapil náš pasivní výkon na začátku utkání, který jsme ale nakonec přežili, potom přidali góly a druhý poločas už se dohrával docela v pohodě. Šance byly spíše na naší straně, ale Jarda Svoboda nahánějící titul nejlepšího střelce okresu se nechtěl vzdát a nakonec jsem mu teda jeden gól pustil, aby se dotáhl na čelo (smích).

V zápase s Pečkami jsem si něco udělal se zády, takže jsem nemohl nastoupit a trenér nominoval do brány Martina Jíchu, který si to v pohodě odchytal a určitě mi nezapomene na rozlučce zmínit, že má jeden start s jednou nulou a tudíž 100% úspěšnost (smích). Hráli jsme v nekompletní sestavě na povrchu, který úplně neprospívá kombinačnímu fotbalu a trošku na nás ležela tíha povinné výhry. Hra byla plná soubojů a nepřesností, v prvním poločase i velkým počtem šancí na na naší straně, které jsme nedokázali využít. Dobře také zachytal domácí gólman Polák. Do gólu na 0:2 bylo utkání otevřené na obě strany, nám pomohlo poločasové střídání Šulce, který se nezvykle vysunul na hrot a byl hrozbou pro domácí a také velmi dobrý výkon rekonvalescenta Tomáše Vlasáka, který pro nás bude do další sezóny velkou posilou! Naštěstí si kolega Nevšímal ke konci zápasu seřídil mířidla a pomohl nám k výhře 0:3 (smích).

Pro tým Ovčár se jednalo o historicky první postup do okresního přeboru a start soutěže nebyl až tak špatný – prohra 0:2 s Velimí a hlavně výhra v Plaňanech 4:1 byly pro tým určitě povzbuzující. Pak se jim ale rozpadl kádr, často nenastupovali ani v jedenácti lidech což vedlo k mnoha debaklům včetně 14:0 u nás v Nučicích. Jasně se potvrdilo, že po postupu do okresního přeboru je potřeba kádr udržet a ještě trochu více zkvalitnit, jinak nelze hrát důstojnou roli. Z hráčů mě zaujali pouze dva – kapitán Petr Mikita, kterého tímto zdravím a Vít Chadraba.

Hodnocení bych rozdělil na dvě části – z celkového pohledu neúspěšná, Nučice mají dlouhodobě ambice a kádr na špičku okresního přeboru, což se až do této sezóny pravidelně potvrzovalo. Trápila nás jako obvykle zranění, která se při úzkém kádru špatně nahrazují, dále pak individuální chyby včetně těch mých, které nás stály hodně bodů a také neschopnost dotáhnout vyrovnané zápasy do vítězného konce. Pokud bych hodnotil jarní část, tak tu bych považoval za splnění cíle – dokázali jsme vyhrát 3 první těžké zápasy a také doma porazit Velim, čehož si osobně nesmírně vážím. Velká škoda, že jsme nedotáhli do výhry zápas v Kouřimi, to by nám náladu ještě zlepšilo. Zápasy jsme museli hrát bez našeho hlavního kanonýra Filipa Kubalíka, kterého zvládal gólově zastupovat Kuba Novák a nezvykle velmi potentní kapitán Matěj Chromý (smích). Chyběl také Jirka Souček a Petr Zápotocký, kteří patří mezi naše klíčové hráče, ale skvěle je dokázali zastoupit nestárnoucí Petr Bradáč, který dal pár hezkých náhodných gólů a Dominik Kočí na pozici stopera, kde se dokonce i rozstřílel – sice z penalt, ale ty se také počítají (smích). Osobně musím také vyzvednout pravého beka Martina Jíchu, který lítá po lajně nahoru dolu a kdyby se ještě naučil centrovat, tak mu budou Nučice malé (smích). Důležité kanadské body dělala taky naše "šestka" Honza Jelínek.

Teď po sezóně se hlavně chci doléčit, mám spoustu šrámů a potom vyrazit s rodinkou na dovolenou. Rád bych mrknul do Řecka, kde jsem ještě nebyl, tak uvidíme, kolik má moje paní našetřeno (smích). Určitě se chci během léta hýbat, abych byl zase připraven na podzimní část. Dlouho jsem už nehrál žádný letní turnaj, tak snad se mi letos poštěstí.

Osobně bych to spíše přál Velimi, která vždy hrála pěkný fotbal, i když k nám přijelo mladé mužstvo, tak dodržovali stejný systém a chtěli hrát s balónem. Z druhé strany, pokud bych příští rok nemusel hrát s Plaňany, tak by mi to vůbec nevadilo (smích).

Určitě nás čeká tvrdá letní příprava, která bude potřeba. Rádi bychom trochu doplnili kádr, jelikož se každý rok někdo zraní a pak nám chybí hráči. Kdyby měl někdo zájem, tak mě může kontaktovat, nebo si s námi do Nučic přijít zatrénovat (smích). Já osobně se plánuju dostat do co nejlepší formy, aby výsledky a hlavně moje výkony byly lepší než v této sezóně.

Závěrem bych chtěl poděkovat své ženě Šárce a synovi Samovi za jejich nekonečnou podporu, spoluhráčům z týmu za jejich důvěru a našemu předsedovi s trenérem, kteří dali na jaře tým do kupy. I když je to stálo nějaké ty nervíky (smích). A nesmím zapomenout na svojí jihočeskou partičku, která mi pomohla k vítězství v anketě – díky borci!