Matěj Chromý obdivuje ne tolik známý sport

Hrálo se mi celkem dobře, jen je škoda, jak to nakonec celé dopadlo..

Jak už nejspíš všichni ví, byl to zápas plný emocí a faulů. Některé fauly byly dle mého už hodně za hranou. Sám nemám problém s tvrdou hrou, ale je rozdíl mezi tvrdým a zákeřným zákrokem. To, že soupeřův hráč probíhá kolem našeho, který se zvedá za země a úmyslně do něj kopne, do fotbalu určitě nepatří. A o tom úderu do obličeje ani nemluvím. Myslím si, že hlavní kámen úrazu bylo to, že se ostré zákroky hned od začátku netrestaly kartami (na obou stranách). Pokud by tomu tak bylo, tak by se zápas určitě takto nevyostřil. Zkušený rozhodčí by si toto dokázal pohlídat.

Za mě je nejlepší asi Velim. Ve svém kádru má kvalitní hráče doplněné o mladíky z dorostu, pro které je to dobrá šance, jak se oťukat v dospělém fotbale. Hrají pěkný kombinační fotbal. A hlavně na domácím hřišti jsou opravdu silným soupeřem. První trojka tak, jak je teď, je za mě zasloužená s ohledem na výkony. Sice bych tam rád viděl Nučice, ale na to teď v současném rozpoložení bohužel není.

Po zimní přípravě se nám začátek jara celkem povedl. Ale bohužel po pár zápasech zase přišlo to, co nás v poslední době hodně trápí a to jsou zranění. Takže poslední dobou sestavu lepíme, jak jen to jde. Hlavní cíl byl/je určitě udržení soutěže a hrát kolem středu tabulky. Jako slabinu bych viděl naše desetiminutové „výpadky“, kdy jsme schopni dostat klidně tři góly. Jako na podzim doma s Kouřimí nebo teď na jaře s Krakovany. Nevím, čím to je, ale musíme na tom zapracovat, protože těchto deset minut většinou rozhodne celý zápas. Síla je asi v tom, že většina kluků se snaží hrát i se zraněním, když je to možné a snažíme se vždy bojovat až do konce, i když to dost bolí.

Většinou o tom, kdo bude kopat, rozhoduje trenér podle toho, jak nám to jde při tréninku. A jak se mi u toho vede? No, takhle, kdybych alespoň polovinu standardek v zápase kopal jako o tréninku, tak bych byl spokojený. Nevím, čím to je, ale o tréninku to tam padá, ale v zápase je to bída. Poslední pěkný gól ze standardky jsem dal tak před rokem, možná dvěma. Už si nepamatuji, proti komu. Ale bylo to kousek za vápnem, kdy jsem přes zeď trefil přesně k tyči.

V zápase jsem penaltu nekopal, ani nepamatuji. Naposledy snad v Konárovicích, když nikdo nechtěl jít a to už je sakra dlouho. Když už, tak chodím v rozstřelu a to ze stejného důvodu, že nikdo nechce jít. Určený není nikdo, vždy jde ten, kdo si na ní věří. Mezi osvědčené střelce patří určitě Petrové Zápotocký a Bradáč. Často chodí i Marek Šulc nebo Filip Kubalík.

Co se týká gólů, tak pro mě je to určitě jedna z lepších sezon za poslední dobu. Jak už jsem psal výše, kdybych kopal standardky jako o tréninku, tak jich mohlo být ještě víc. Většinou to byly góly ze střel kolem nebo uvnitř vápna. Svátečně i hlavou, ale to je tak jedenkrát za sezonu a musí mě to vyloženě trefit.

Samozřejmě jsem rád, že mohu být kapitán a že za mnou kluci stojí, ale nějaký hlubší význam to pro mě úplně nemá. Takže nemám problém předat pásku někomu jinému. Žádného top kapitána jsem během kariéry asi nezažil, tedy až na Kamila Hurtíka, od kterého jsem obdržel kapitánskou pásku v áčku, když skončil.

Utkání to bude těžké a určitě fyzicky náročné. Jestřábka má velké hřiště, rychlé kraje a velmi kvalitní střed. Takže nás nečeká nic jednoduchého. Každopádně se jedeme porvat o nějaké body.

Ano, to je pravda. Dostal jsem se k tomu úplnou náhodou, kdy jsem jeden večer cca před třemi lety koukal na televizi a na novasportu byly šipky. Říkal jsem si, to je divný „sport“ na to, aby to bylo v televizi. Vždy jsem si pod šipkami představoval zakouřenou hospodu, kde si pár chlápků dá pivo a hodí si na terč. Jenže když jsem viděl, jak jsou hráči schopní nacpat milimetrově přesně 3 šipky vedle sebe do tak malého segmentu, tak mě to chytlo. V roce 2019 se v Letňanech konal historicky první Czech Darts Open, kde byla k vidění nevětší esa šipkového sportu (Peter Wright, Michael van Gerwen, Gerwyn Price a další). Ze zvědavosti jsem koupil lístky a šli jsme. Kdo to nezažil, tak asi neuvěří, ale ta atmosféra, co tam je, to je něco neskutečného. Lidé se baví, tancují, mají převleky, opravdu neuvěřitelné. A když Gerwyn Price (můj oblíbenec) zavřel na 9 šipek (nejméně, co jde), tak málem spadla celá hala. Opravdu to bylo něco neuvěřitelného. Určitě všem, kdo trochu sledují šipky a baví je to, doporučuji navštívit tuto akci, až bude zase příští rok v Praze. Letos už byla, minulý víkend a zase to bylo skvělé.

Poslední vtipný zážitek mám stejně jako Dominik z filmu Vyšehrad, kde jsme tedy byli společně. Takhle nacpané kino, jako na tento film, jsem snad ještě nezažil.