Sleduj fotbalunas.cz
Přihlásit - Staň se součástí komunity
Hisense naděluje televizi jednomu z Hráčů kola! Hlasujte v sestavách kola pro vaše favority
Vložte na pár kliknutí k zápasu fotky nebo reportáž!
NEJ VÍKENDU: Z osmnácti zápasů nezískali při skóre 12:145 ani bod. K vidění byl obrat z 5:1 na 5:8!

Tomáš Repka - Dokážu být na hřišti taky pěkný ,,magor“, ale snad i věkem se nějak zklidňuji.

25.09.2015 08:00 Pavol Mizerík

Tomáš Repka je hráčem Valdic a stal se hráčem 7.kola. Valdice odehrály těžký zápas v Rudníku, který dokázaly vyhrát 2:3. Tomáš ze z pozice stopera dokázal prosadit a vstřelit důležitou branku na 1:2. Byl perfektní v obraně a prohrával minimum soubojů. Když jsme Tomáše oslovili s žádostí o rozhovor, tak nezaváhal a rád nám odpověděl na pár otázek.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
1. Vyhrál jsi hráče kola za zápas v Rudníku. Jaký byl z tvého pohledu?
Věděli jsme, že to bude těžký zápas, což se i potvrdilo. Trochu nám utekl začátek, domácí byli aktivnější, ale to hlavně po našich chybách, ale postupem času jsme hru vyrovnali a možná byli i lepším mužstvem. Dobře jsme soupeře obsazovali a nenechali je kombinovat a hlavně se na naši stranu přiklonilo i trochu toho štěstíčka.
2. Když se zranil Petr Maňák před zápasem, tak se ti asi mihlo hlavou, že to je průser?
No, myslím, že se mi hlavou prohnal určitě hanlivější výraz, ale to k fotbalu patří a nic se s tím dělat nedá. Petr je vynikající gólman, asi nejlepší, který za mnou kdy nastupoval.
Ale Ondra Daniš ho skvěle zastoupil. Souhlasíš?
Ano, Ondra to zvládl na výbornou, i když tam ze začátku trochu nervozity bylo vidět. Hlavně jsme domácí útočníky nepouštěli do tolika šancí. Za branky určitě nemohl, to by chytil málokdo.
Co ta červená karta pro Vás? Jak to bylo?
Červená karta byla jasná, náš hráč trefil protihráče míčem, ale nechápal jsem, že domácí hráč nebyl také vyloučen, když trefil pěstí našeho hříšníka do obličeje. Rozhodčí tento zápas hrubě nezvládali a tohle z toho tak nějak vyústilo.
Ale co zodpovědnost hráče? Vedete 2:3 a nechá se vyloučit. V minulém kole to samé.
Jasný, je to nezodpovědnost, ale to si musí každý hráč uvědomit sám. Popravdě, já dokážu být na hřišti taky pěkný ,,magor“, ale snad i věkem se nějak zklidňuji.
Hraješ na stoperu. Řídíš hru obrany a i celého mužstva?
Nevím, jestli řídím hru mužstva, ale obranu si troufnu říct, že ano. Spoluhráči si ode mne občas vyslechnou i něco nepěkného, ale někdo ty mlaďáky trochu krotit musí.
Musím se zeptat. Pletou si lidi tvé jméno s tvým „skoro“ jmenovcem Řepkou?
Ano, velmi často, většinou si myslí, že se tam ten háček jenom zapomněl dopsat, ale za ta léta už jsem si tak nějak zvyknul.
A máš přezdívku?
Samozřejmě mám, tak asi jako každý. Někdo mi říká Repik, ale většina mi neřekne jinak než Gibbon.
Tato skupina 1.B. třídy je neuvěřitelně vyrovnaná. Pouhé čtyři body dělí prvního od posledního. Co na to říkáš.
Je to, dá se říct, až neskutečné. Samozřejmě to sleduji, o první čtyřku to bude nesmírný boj až do posledního kola, ale věřím, že tam budeme i my.
Již počtvrté je Váš hráč v sestavě kola. Je ještě něco, co nevíme o Vašich fanoušcích?
Dovolím si menší opravu, je to již popáté, což o našich fanoušcích mnohé napovídá. Nevím, co více k tomu napsat, máme opravdu skvělé fanoušky, jezdí i na venkovní zápasy, což nám moc pomáhá, patří jim ohromné díky.
Co říkáš na blikance Limberského?
Co k tomu dodat, asi si po pár drincích řekl: ,,Řídí, kdo vidí a svodidla vrací do hry“. Ale vyhazovat ho kvůli tomu z nároďáku, to mi přijde jako kravina, jako bek je výborný.
V příštím kole Vás čeká Žacléř. Podle mě, jeden z nejtěžších soupeřů. Souhlasíš?
Asi máte pravdu, o tom jsme se přesvědčili v prvním kole, ale hrát se dá přeci s každým.
Budou body?
Žacléř již par bodů ztratil a já pevně věřím, že další ztratí v našem svatostánku ve Valdicích. Máme dobře sestavené mužstvo, kde se zkušenost skvěle doplňuje s dravým mládím a hlavně výborného trenéra p. Kubíčka, který vždy přijde s tou správnou taktikou.
Popiš nám svou dosavadní fotbalovou kariéru.
K fotbalu jsem se dostal tak, že jsem se jako pětiletý kluk byl podívat na hřišti ve Valdicích, kde zrovna probíhalo nějaké utkání. Trenéři se mě zeptali, jestli mám doma nějaké trenky, nafasoval jsem doma tátovy, utáhl zavíracím špendlíkem, abych je hned neztratil, a už jsem byl fotbalista. V dorostu jsem přestoupil do Jičína, zahrál si mládežnické i mužské krajské soutěže, abych se přes sousední Železnici vrátil zpět na místo, kde mě fotbal naučili hrát.
Autor: Pavol Mizerík

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.