Od Marka Hrstky čerpal inspiraci i Patrik Schick

Chtěl bych poděkovat rodině, která mi hlasy posílala a všem dalším, kteří mě podpořili. Každá cena vždy potěší a nakopne do dalších zápasů.

Přestup do Plaňan byla chyba, čekal jsem něco úplně jiného a místo toho jsem tam pouze vypadl z formy. Pak jsem šel zpět do Libodřic, ale ta forma, kterou jsem měl, když jsem šel do Plaňan, už byla pryč a nemohl jsem se do toho dostat. Místo trpělivosti a trénování jsem si chtěl polepšit v Žiželicích, říkal jsem si 1.B třída, tam se musí trénovat, jinak to hrát nejde a že najdu zase formu. Jenže jsem nevěděl, že tam není trenér a tým vedou hráči a tréninky nejsou třeba. Tak jsem šel do Svojšic. Přišlo mi to výhodnější, dá se říct stejná úroveň přístupu a bez dojíždění. A teď doufám, že na co nejdéle Ratboř, je tam skvělá parta pravidelně se v dobrém počtu hráčů trénuje. Jsem spokojený. Z celé mé kariéry je to můj nejvydařenější start sezóny. Jsem rád, že tu jsem.

V Žiželicích jsem odehrál sedm podzimních kol, pak se soutěž ukončila kvůli Covidu. Bohužel se mi tam moc nelíbilo, byli jsme bez trenéra, hráči si sami určovali, jestli chtějí nebo nechtějí střídat, na tréninky nás chodilo maximálně pět. S přístupem to bylo na úrovni 3. třídy, ale určitě ne na krajskou soutěž.

Šel jsem do Svojšic s tím, že budu makat a budu se chtít dostat aspoň do okresního přeboru. Jinak 4.třída, kdyby jezdili rozhodčí a nestávalo se, že si zápas musely odpískat samy kluby, tak by to byla stejná soutěž jako každá jiná. V každém týmu je někdo šikovný a každý zápas je jiný bez ohledu na soutěž. I by mohla být třeba jen jedna skupina, protože se tam hraje pouze devět zápasů. Jeden víkend má vždy jeden tým "repre pauzu" (smích) a pak, když někdo dostane třeba na tři zápasy červenou, tak má skoro po sezoně. No, na prd, moc jsem tam zápasů neodehrál...

Dá se říct, že úplně náhodou. V zimě jsem chtěl z nějakým týmem z okresu chodit trénovat a v Ratboři jsou kluci, se kterými jsem hrál v žácích. Tak jsem napsal Denisovi Jeřábkovi, zda by se trenéra zeptal, jestli bych mohl chodit trénovat s nimi. A během půl hodiny mi volal trenér a dá se říct, že jsme byli domluveni na přestupu. Parta je super, kluci už se spolu znají strašně dlouho a tak tam mají skvělou partu, do které jsem snad zapadl. Tréninky vedou trenéři výborně, baví mě na ně chodit.

Měli jsme sice slabší soupeře a góly jsem dával za téměř rozhodnutého stavu. Ale je to můj nejvydařenější vstup do nového týmu. Ještě devět kol by mohla taková forma vydržet (smích).

Montuji solární elektrárny a když nemám montáž nebo je hnusné počasí, tak chodím dělat do skladu s autodíly. Snažím se stíhat minimálně jeden trénink v týdnu a minimálně jeden den si jdu zaběhat, takže je to lepší než dřív. To jsem dělal střechy a domů jsem chodil za tmy.

Gólmana přímo ne, ale v Jestřabí Lhotě jsem snad nikdy nehrál dobře. A vůbec se mi s nimi nedařilo. Už by se to mohlo klidně změnit (smích).

Já hodnotím útočníky podle tabulky střelců. Mezi top útočníky okresu jsem bral Martina Snížka, Filipa Kubalíka. Oba jsou pravidelně mezi nejlepšími střelci sezóny.

Asi nejpovedenější gól jsem dal v květnu minulého roku v přáteláku za Svojšice proti Dobré Půli, kdy jsem na půlce viděl, že je brankář trochu venku, tak jsem vystřelil a trefil jsem levý horní roh brány. Měsíc na to se podobně trefil Schick proti Skotsku na ME (smích). Sice to nebyl nijak důležitý gól, ale je pro mě nejhezčí, možná životní.

Já se směju skoro pořád, pokud mi tedy zrovna má šestiletá dcera neoznamuje, že kluk, který se jí líbí, fandí Spartě, takže ona už tedy není Slávistka, ale Sparťanka. To mi zrovna do smíchu nebylo.