Na fotbale mám ráda emoce, adrenalin a uplatit mě nelze!

13.04.2022 12:24 Tomáš Martínek

To, co bylo před deseti lety světlou vyjímkou, už v dnešní době nevnímáme jako něco nezvyklého. Ženy a fotbal. Ženský fotbal si postupně ukrajuje svou dávku pozornosti, jak ale fotbal prožívájí ženy ve žlutém dresu? Na pár otázek jsme se zeptali Anety Hanzlíkové, která je nasazována v 1.A třídě mužů, tak i v první lize žen.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Protože se známe(jak jinak než z fotbalu), tak ti budu tykat. Kdy ses rozhodla obléct žlutý dres a co bylo hlavním důvodem? A proč zrovna fotbal?

Fotbal - toho dneška nikdo nechápe. Pocházím z rodiny, kde sport nikdy nikdo nedělal. Ale nejspíš proto, že jsem vyrůstala na vesnici mezi klukama, takže fotbal byl na denním pořádku. Pískat jsem začala před 5-6lety a vlastně omylem(smích), byla jsem hrát na turnaji v malým fotbalu a přišel za mnou rozhodčí, zda nechci pískat, když nehraju (zrovna jsem střídala). Řekla jsem, že klidně, ať mi půjčí pistalku. Místo toho mi řekl, ať se za nim zastavím po zápase .. šla jsem a za týden už jsem nastoupila ve 4. Třídě mužů.

To je dost nezvyklý začátek. Takže jsi ani nezačala u dětí a rovnou vletěla mezi fotbalovou džungli? Jak se člověk, ještě ke všemu žena, v tomhle prostředí cítí? Právě na téhle úrovni o nadávky od diváků neni nouze, neměla jsi z toho strach?

Děti jsem úplně vynechala, skočila jsem rovnou do nejnižší soutěže mužů. Což byla taky největší škola. Po těch letech už to tolik neprožívám. Momentálně jsem na listině A třídy, kde už je nějaká kvalita a “lepší” chování hráčů i funkcionářů. Až na výjimku minuly víkend, kde mě hráč poslal do kuchyně. tak sem ho poslala do sprchy:) Diváci jsou všude stejní. Ale bez nic by to nebylo ono. Když jdu na hřiště strach jde mimo.

A myslíš, že je podobné chování od hráčů, diváků nebo funkcionářů na ústupu? Před takovými deseti lety byla žena na fotbale jak pěst na oko, všichni koukali nedůvěřivě. Myslíš, že i díky stále většímu počtu žen ve fotbale podobné chování mizí?

Ta doba se posouvá ve všem. Myslím, že je to tím, ze je holek ve fotbale víc a ze dokazuji, že na to taky mají.

Když prijedes rozhodovat zapas žen nebo dívek, v čem je největší rozdíl oproti zápasu mužů? Nadává se tam vůbec?

Tam se možná nadává víc než u mužů! Ženský fotbal je jiný, ale musím říct, ze se úroveň hodně zvedá. I návštěvnost.

Ženský fotbal je hodně na vzestupu, já sám jsem si dřív myslel, že je to uměle vytvořené téma a ženy a fotbal proste nejde dohromady. Ale časem jsem zjistil, že je to vlastně příjemná změna. Co tě vlastne na rozhodování zápasů tak baví? Já jako hráč mám radost když vyhrajeme, tam je snadný a jednoduchý měřítko, ale jak to má rozhodčí?

Baví mě ta hra, adrenalin, emoce a radost z dobře odřízeného zapasu.

Kolikrát za víkend tenhle adrenalin podstupuješ? Kolik zápasů v průměru za víkend odpískáš?

No, vzhledem k tomu, že mám volné jen soboty v práci, tak pouze dvakrát. Ale když mám volný celý víkend, tak i čtyřikrát.

To ti fotbal sebere dost času. Takže je pravda, že rozhodčí nejsou. Proč myslíš, že z řad hráčů, kteří třeba skončí kvůli zranění, nebo ještě včas ukončí kariéru, není takový zájem? Málo odvahy si jít stoupnout mezi dvacet dva šílenců?

Jak říkáš ty, není to nic jednoduchého a většina z nich si nechtějí vzít tak velké břemeno na sebe. Ale znám i spousta kluků, co se vzdali hráčské kariéry a začali pískat.

Možná je to i tím, jaký obrázek u nás rozhodčí díky předchozím létům mají. Většina hráčů bere sudího jako někoho, kdo jim chce automaticky ublížit, pokud o něco jde a nebylo nic domluveno. Napravit ten obraz bude trvat asi dlouho. Ale možná i díky ženám, které maji alespoň podle mě větší smysl pro morálno, to nemusí trvat tak dlouho. Setkala ses někdy s nějakým náznakem pokusu o ovlivnění zápasu?

Já si myslím, ze tohle není problém jen ve fotbale, ale celkově v dalších sportech. Je to nekonečný boj, který jen tak neskončí. Naštěstí ne, stejně bych jim řekla, že na mě tak bohatí nejsou, aby mě uplatili(smích).

Já za sebe bych ruku do ohně asi nemohl dát. Je něco co bys vzkázala dosud nerozhodnutým potenciálním rozhodčím, kteří o pískání zatím jen uvažují? Proč do toho rozhodně jít?

Poznají spoustu novych lidí, zažijí něco nového, uvidí fotbal i z té druhé stránky. A navíc máme teď na jihu skvělé vedení. A i když se nějaký zapas nepovede - pořád je to “ jen” fotbal.

Autor: Tomáš Martínek