Hráč kola - Jan Bernard, Slovan Poděbrady: Cítím se tu jako doma.

Zápas dvou rozdílných poločasů. Do zápasu jsme vstoupili aktivně, dali jsme rychlou branku, bohužel si u ní Mára Švára obnovil zranění, se kterým se dlouho léčil, muselo se střídat a od té doby jsme byli horším týmem. Nepodrželi jsme balon, pozdě jsme dostupovali hráče a zbytečně jsme se dohadovali. Čelákovice mohly vstřelit klidně 2 branky a zápas by vypadal jinak. O poločase jsme si vše vyříkali, vrátili se hlavami do zápasu a hráli tak, jak jsme chtěli hrát od začátku. Díky tomu jsme dokázali dát 3 góly a vyhrát.

Nechal jsem se inspirovat minulým týdnem, kdy penaltu zahrával Jarda Havrda, který jí dával k levé tyči, golman balon vyrazil k dobíhajícímu Štěpasovi a ten dal góla. Tak jsem si říkal, že to taky vyzkouším, dal jsem to doprava, golman to vyrazil ke Štěpasovi , ten mi to vrátil před prázdnou bránu. Signál nám vyšel podruhé. Anebo je druhá varianta, že jsem kopyto a kopl jsem do balonu jak do brambory a měl štěstí, že se odrazil znovu ke Štěpasovi, což je samozřejmě ta míň pravděpodobná varianta.

Začínal jsem na Junioru Praha, protože jsme měli hřiště hned vedle školky. Tam jsem vydržel celé mládí, až do dorostu, kde jsme se většina kluků přesunuli do Vyšehradu a hráli dorosteneckou ligu. Občas jsem naskočil i za áčko, ale jen sporadicky. Pak můj první rok v chlapech jsem hrál na Unionu Vršovice, kde jsme vyhráli pražský přebor. Poté jsem se vrátil zpět na Junior a z něj do Německa. To byla jedna z nejlepších fotbalových zkušeností, poznat, jak dělají fotbal jinde. A z Německa jsem se přesunul rovnou na Slovan, kde, doufám, vydržím do konce kariery, pokud mě Seky neprodá do Křečkova, jak rád říká.

V Praze už jsem hrál, chtěl jsem si vyzkoušet středočeský fotbal, říká se, že jsou středočeské soutěže kvalitativně lepší než ty pražské, s čímž můžu souhlasit. Ale hlavní důvod je, že mámě na Slovanu skvělou partu, jsme rodinný klub, který je postavený na odchovancích, srdcařích. Vzali nás mezi sebe a já se tam cítím jako bych tady byl od mala.

To není úplně tak pravda, já mám naopak rád střelbu z dálky, jen ve většině případů ta střela skončí na levém rohovém praporku, nebo ještě lépe z toho má soupeř vhazování. Takže je lepší pro tým, když nestřílím, o něco déle podržíme balon.

Určitě bych se chtěl dotáhnout na týmy před námi, na podzim jsme hráli špatně, zbytečně jsme ztráceli body se slabšími soupeři, které nám teď chybí, abychom byli výš. Teď máme sérii 8 zápasů bez porážky, v nich dostali 2 góly, začali jsme šlapat, ale teď začnou teprve zápasy, které nám ukážou, jak na tom opravdu jsme, jedeme do Hlízova, poté máme doma Pšovku. Tyhle dva zápasy nastíní sílu našeho týmu, jestli těch 8 zápasů není jen náhoda. Spokojen jsem zatím s tím, že se nám daří jako týmu, já sám jsem se ještě nerozehrál do ideální formy. Hlavní ale je, že sbíráme body a držíme s předními týmy krok.

Určitě a rád. To má za tu střelbu ze střední vzdálenosti. Tahoun naší obrany (Pavel Štěpánek), který je mimochodem jako jeden ze 2 Slovaňáků na transfermarketu, si libuje na pojídání šišek lovečáku. Před každým zápasem musí aspoň půlku šišky ztrestat, jinak je vzteklej, což bylo vidět teď v Čelákovicích, měl rudo před očima a na všechny řval. Občas vytáhne o poločase i vysočinu, aby se uklidnil. A pak ještě máme dva šikovný veksláčky, kteří by dokázali prodat i Krmenčíka do PSG.

Myslím si, že už mám minimálně zastavený barák, náš pokladník je nekompromisní. Pak je ještě ve hře klasická basa, samozřejmě Bernarda:), co jiného. Bohužel se víc přikláním k tomu baráku.(smích)