Mnichovohradišťský zadák Daniel Pokorný se útočníků nebojí, ale před přítelkyní má obavy.

Rozhodně to nebyl jednoduchý zápas. I přes to, že jsme herně dominovali, dlouho jsme nebyli schopni vstřelit gól, a proto jsme si nemohli být jisti výhrou až do samého závěru. Naštěstí jsme byli trpěliví a nezačali jančit a dokázali jsme vstřelit dva góly. Nicméně bych ocenil soupeře, který se prezentoval pro mě sympatickým výkonem. Nenakopávali dlouhé balóny, jak je tomu ve většině případů u týmů, kterým se tak výsledkově nedaří, ale chtěli hrát po zemi a rozehrávat zezadu.

K fotbalu mě přivedla mamka. Začal jsem v týmu Ranka Nová Ves, kde jsem blízko bydlel. Poté jsem si to na chvíli zkusil v FK MB a nakonec jsem přestoupil právě do MSK, kde jsem téměř celou svou fotbalovou kariéru.

O postupu do KP se v kabině nebavíme. Snažíme se soustředit jen na sebe a nekoukat se na ostatní. Jdeme zápas od zápasu, chceme předvádět hezký fotbal, kterým se budeme bavit a který bude bavit fanoušky a uvidíme, kde na konci sezóny skončíme.

Tak hlavou už se vidím v Barceloně, ale nohama jsem furt v Hradišti. A teď vážně. Vyšší ambice už nemám. Hraju fotbal pro zábavu a jsem spokojený tam, kde jsem.

Odpovědi na tuto otázku bych se raději vyvaroval, neboť vím, že to bude číst.

Jelikož zastávám roli pokladníka, tak si myslím, že se to v mém sešitu na pokuty někde ztratí (smích). Né, něco mě to stát určitě bude, takže děkuju za tuhle anketu.