Patnáct gólů za sezónu jsem snad ještě nikdy nedal, přemítá Martin Snížek

To opravdu nevím, asi měli ostatní hráči vždy u fanoušků větší podporu při hlasování, nebo podali lepší výkony. Je to fajn ocenění, myslím, že tahle anketa vždy trošku zpestří uplynulé kolo. Pro kluky v kabině je to pak další důvod, jak můžu zaplatit více do klubové kasy.

Je pravda, že 15 gólů za půl roku jsem nikdy nedal. Na druhou stranu jsem toho ještě tolik spálil, že jich mohlo být mnohem víc. Šance mi připravují spoluhráči, takže je to hodně o tom, a pak o soupeřích. Musím říct, že ti mi to často usnadnili. Pak jsem velkou většinu zápasů odehrál v útoku, kde je ke gólům blíže, než ze středu zálohy. K tomu pár gólů z penalt a trestňáků.

V týmu je to vždycky o tom, že nemáte pět kanonýrů, ve spoustě týmů jsou rádi i za jednoho, který dává pravidelně góly. Já se za kanonýra nepovažuju, Tomáš Dufek je střelec od přírody, jeho zakončení je vynikající, neznám na okrese nikoho, kdo by takové měl. To, že se některým klukům střelecky až zas tak moc nedařilo, je fakt, na druhou stranu se to může na jaře rychle změnit. Někdy je důležitější gól připravit, než ho dát a někteří kluci tak mají místo gólů asistence. A pak máme u nás ještě zvláštní kategorii střelců, ve které je pouze Patrik Jirků... :-)

Byl jsem tam v dorostu a určitě to byla výborná zkušenost. První rok jsem dostal cenu pro nejlepšího hráče ročníku a jeden ročník dorostu následně "přeskočil". Z mého ročníku se do vrcholového fotbalu ale nikdo nějak zásadně neprosadil, z těch starších hráčů, se kterými jsem se potkával na tréninku, pak nejvíce Kalivoda nebo Hrdlička. Bohužel mi vše kolem 17 let začala komplikovat zranění, především vyhřezlá ploténka, kvůli které jsem vynechal asi rok a ten už se dohnat bohužel nedá. Na druhou stranu si nemyslím, že by ze mě byl ligový fotbalista, pokud bych byl zdravý. Místo každodenních tréninků někde v divizi jsem v klidu vystudoval a pracoval, což beru zpětně jako to nejdůležitější. Ze Slavie pak mám stále několik velmi dobrých kamarádů, se kterými si pravidelně voláme a vídáme se. V Českém Brodě trénuje a hraje Jindra Stejskal a na Kutnohorsku v Malešově dělá fotbal Jakub Procházka.

Období ve Slavii bylo fajn, jezdili jsme často po zahraničních turnajích a hráli vyrovnané zápasy proti velkým evropským mužstvům. V Kouřimi pak bylo určitě nejúspěšnější období, když jsme ze třetí třídy postoupili až do A třídy a po podzimu v roce 2008 jí dokonce vedli. Fotbalem žilo celé město, na nás chodilo 300 lidí každý zápas a na venkovní zápasy se vypravoval pro fanoušky autobus. Sešla se spousta výborných fotbalistů a pod vedením Jirky Mašaty a Petra Němce vše výborně fungovalo.

Čtvrtá branka do sítě Ratboře byla moje 250. v kouřimském dresu, takže je docela složité vybírat nějakou speciální. Hodně jich bylo důležitých i hezkých a těžko jednu vybrat, kterou bych měl nějak v paměti více než ostatní. Z těch letošních možná gól proti Nučicím, protože to bylo za 20 let poprvé, co jsem jim dal gól. Už jsem z toho měl pomalu depresi (smích).

Na to si nevzpomínám, že bych si někdy dal. Takového toho klasického vlastňáka asi nikdy. Bylo ale určitě pár střel, které jsem lehce tečoval a skončily v naší síti.

Já jsem se nikdy nebál jít ve vápně do souboje, udělat kličku, nebo strčit nohu tam, kde to může bolet. Pro obránce je to těžké, na každý kontakt si musí dávat ve vápně pozor. Na druhou stranu si nemyslím, že bych ve vápně padal bez kontaktu nebo faulu, jak často na hřišti slýchávám. Je to spíše o nešikovnosti obránců, kteří jsou v soubojích pozdě. Už ani nepamatuju, kdy na mě penalta byla naposledy odpískaná, už to nejsem u nás dávno já, na koho se penalty nejvíce pískají.

Nastoupil jsem do každého, ale v průběhu sezóny jsem měl skoro po každém zápase něco nataženého, dvakrát jsem muset nuceně střídat. Kvůli tomu jsem pak prakticky netrénoval a samotného mě překvapilo, že jsem zápasy dokázal vůbec ještě uběhat. I když moje výkony na hřišti nebyly nijak dobré a do spokojenosti bylo hodně daleko. Do několika zápasů jsem šel s tím, že vůbec nevím, jak vydržím. Přijel jsem na rozcvičku s tím, že jsem se týden pořádně nehýbal. Takže moje údržba probíhala skoro celý půlrok tak, že jsem skoro nic nedělal a léčil zranění.

Musím to zaklepat, ale vyhýbají se mi těžká zranění. Takže můžu průběžně trénovat a nějak se udržovat. Zatím jsem věkem ještě nepřišel o dynamiku, první tři kroky tam ještě jsou. Ale postupně cítím, že jsou protihráči rychlejší než já, takže už jim neuteču a nohy už často neudělají tak rychle něco, co by chtěla hlava. Věřím, že když budu poctivě trénovat, nějaký rok ještě můžu hrát. Zkušenosti jsou fajn, ale uplatním je maximálně proti slabším soupeřů, kteří tolik neběhají a dají mi prostor. Jak soupeř běhá, musím také a je to čím dál složitější.

Pokud mám být upřímný, tak mě překvapila celková kvalita okresního přeboru. Z mého pohledu nejslabší, co jsem zažil. Jsou tam týmy, které hrají hezký fotbal a mají šikovné hráče, ale je jich málo. Na druhou stranu je dost takových, které by před pár lety okres hrát opravdu nemohli a hráli by prostředek třetí třídy. Určitě to bude i dobou, kterou ovlivnil Covid, týmy tolik netrénují a je to znát. Pak do toho vstupují zranění nebo pracovní povinnosti. My jsme šli do jednoho zápasu bez 9 lidí, při několik zápasech nás bylo jen 12. Bez dorostu a béčka bychom ani nemohli odjet. A když se bavíme s klukama z jiných týmů, je to všude podobné. Navíc u spousty týmů chybí mládež, která by mohla nahradit služebně nejstarší hráče. Buď není vůbec, nebo na okres nestačí. To je tragédie a pro týmy bez mládeže bude časem mnohem hůř. V několika zápasech jsme sami předvedli takové výkony, za které jsme měli vracet vstupné. Z pohledu pozitivních výkonů překvapily určitě Plaňany, ale je to dané tím, že přivedli nové hráče ze zahraničí, které nikdo neznal. Každopádně na nás vlítli a v první půli hráli výborně. Fotbal proti nám hrála Jestřábka, Zásmuky a Velimské béčko. Libodřice nás doma vůbec k ničemu nepustily, bylo vidět, že mají spoustu sil a trénují. Na jaře to bude na špičce okresu ještě velmi zajímavé a pro nás je fajn, že máme určitě na to, abychom s těmito týmy hráli vyrovnané souboje a potrápili je. U nás bylo pozitivní, že jsme zapojili do hry dorostence, kteří si tak mohli vyzkoušet okresní přebor. Lukáš Kocián odehrál velkou porci minut a Matouš Petrásek na konci sezóny výborně zastoupil zraněného Lukáše Havránka. Další mladí kluci nakoukli na pár minut na hřiště. Velké poděkování patří trenérům a klukům z béčka, kteří nás ani jednou nenechali ve štychu, když sami těžko dávali dohromady sestavu na souběžný zápas.