Milomir Gračanin - Motivací nám byl dárek pro Míšu Janecha, kterému se den před zápasem narodil syn Samuel. Výhra patří jemu.

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 1. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Kdo je tím vítězem? Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Gratuluji k výhře. Uniknete tomu, že budete muset něco přinést do kabiny, nebo na to spoluhráči do jara zapomenou?
Děkuji za gratulaci. Uvidíme, co bude na jaro, hlavně doufám, že se bude normálně moci hrát, a jestli si na to pak někdo z kabiny vzpomene, určitě otočím rundu. (smích)
Zápas s Vávrovicemi se vám povedl. Popište jeho průběh.
Vávrovice na nás naletěly a dostaly se rychle do vedení po nedorozumění v naší obraně. Od toho inkasovaného gólu si myslím, že jsme byli lepším týmem, až na posledních dvacet minut zápasu, kdy jsme neuměli podržet balón, a soupeř nás presoval, hra se začala dost kouskovat a vyostřovat. Musím říct, že to nebylo vůbec lehké utkání, Vávrovice mají mladé běhavé mužstvo, ale nakonec rozhodly naše zkušenosti a momentální forma.
Jak vám bylo, když Vávrovice brzy skórovaly, nebál jste se, že zápas prohrajete?
Upřímně, byl jsem celkem v klidu, věřil jsem, že góly dáme, ale museli jsme si už dávat velký pozor vzadu a vyvarovat se dalším chybám, což se nakonec povedlo.
Do jaké největší šance jste se v zápase dostal, a co chybělo, abyste se zapsal do listiny střelců?
V prvním poločase jsem měl dvě šance, po přihrávce ze strany jsem měl vyrovnání na noze, ale trefil jsem jen brankáře. Později pak z rohu hlavou, kdy se balón otřel o tyčku. Co mi chybělo? Asi větší důraz v zakončení.
V závěru zápasu se dost červenilo. Co přesně se na hřišti stalo?
Byl tam souboj o balón, Kuba Hlaváč zkušeně odebral míč utočnikovi z Vávrovic, ten to neunesl a začal do něj ve vzteku na zemi kopat, Kuba si to nenechal líbit a vytahal mladého z Vávrovic, jak se říká za límec (smích) - červená pro oba zaslouženě. No a pak Peky v nastavení, tam jsem to moc neviděl, jelikož jsem již zaskakoval na stoperu místo vyloučeného Hlaváče. Myslím, že tomu předcházel neuznaný roh pro nás, Adam se začal dohadovat s pomezním a ten dal hlavnímu pokyn ke druhé žluté pro Pekyho.
Jak vy sám jste byl spokojen se svým výkonem a s výkonem celého mužstva?
Chtěl bych vyzdvihnout hlavně týmový výkon, tahali jsme všichni za jeden provaz. Motivací nám byl dárek pro Míšu Janecha, kterému se den před zápasem narodil syn Samuel. Výhra patří jemu.
Jaké ambice má váš tým do jarní části sezóny a jak bude probíhat zimní příprava?
Chceme ještě zabojovat o druhé místo tabulky. Pokud se podaří udržet současný tým a přivést jednoho, nebo dva kvalitní hráče určitě máme i na vyšší soutěž. Zimní přípravu nechám na novém trenérovi, kdo to nakonec bude, uvidíme. Byl bych rád kdyby to byl můj strejda Miro, o kterém se spekuluje jako o možném nástupci. Myslím, že týmu může svými zkušenostmi hodně dát, navíc je s klubem a celou vesnicí úzce vázán, stejně jako můj taťka.
Popište našim čtenářům vaši kariéru.
Začínal jsem klasicky v SFC Opava, ale v dorostu mě všichni přerostli a ja zůstal stát, měl jsem opožděnou pubertu a nemohl jsem se s klukama moc rovnat silově, musel jsem na hostování do Dolního Benešova, odkud jsem pak přestoupil do mužů Oldřišova, tam jsem strávil nakonec 4 sezony, poté ještě rok a půl 1.A třída za Kylešovice a následovalo skoro 5 let bez velkého fotbalu kvůli práci v zahraničí.
Dozvěděl jsem se, že máte sedmiměsíčního syna. Jak si užíváte role otce? Jak moc vás tato nová role změnila?
Změnilo se toho strašně moc, upřímně neměl jsem v plánu se do ČR vracet alespon dalších 5 let. Ale tohle byla teď ta správná volba a rozhodně ničeho nelituji. Každopádně roli otce si užívám, jsem rád, že je hlavně zdravý a že nám s přítelkyní Dominikou krásně roste, i když je to malý ĎÁBEL.
Prý jste chvíli žil na Maltě. Co vás přimělo k návratu a nechybí vám teplo a moře?
Ano, na Maltě jsem strávil 3 roky, a do Česka jsem se vrátil tento rok, když jsme se s přítelkyni rozhodovali, kde budeme rodit našeho syna, vyhrálo Česko. Moře mi určitě chybí, ale naštěstí se na Maltu kvůli povinnostem často vracím, tak úplně nestrádám.
Nechtěl byste si zahrát s bráchou Deanem, který hraje za Slavkov, když to tam máte prakticky přes les z Uhlířova?
Tuhle otázku jsem čekal (smích), samozřejmě bych si s ním rád ještě někdy zahrál, ale momentálně jsem hráč Jakartovic a tím to hasne.

Autor: Tomáš Holata

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.