K fotbalu mě dovedl dědeček, říká Vojtěch Pavlík

Děkuji převelice a jsem rád, že úsilí a práce, kterou do fotbalu v Sokolu Horní Újezd dávám, se konečně začíná zúročovat. Vítězství je pro nás velmi cenné, neboť nás bylo na utkání pouze 12 a z toho několik hráčů hraje fotbal pouze pár měsíců nebo naopak již kariéru několikrát ukončili. Naštěstí na poslední chvíli dojel jako blanický rytíř náš kapitán a vůdce Jirka Pivoňka, což celému týmu dodalo klidu a odvahy. V zápase jsme se mohli, ostatně jako celý podzim, spolehnout na stoperskou dvojici právě ve složení Jirka Pivoňka a Michal Ošmera, kteří se skvěle doplňují jak na hřišti, tak mimo něj. Michal je míň zkušený hráč, ale vedle Jirky roste každým zápasem. V útoku nás pak opět podržel mladý Šimon Čermák, který přišel do našeho oddílu před sezónou z Dukly Jihlava, kde strávil většinu dosavadní kariéry a nutno dodat, že ten rozdíl mezi ním a ostatními je leckdy poměrně značný. Jen by to chtělo více gólů. Kdyby byl zdráv ještě náš další elitní útočník a střelec Slávek Řezáč, tak myslím, že bychom měli bodů i více. Utkání ovlivnil silný vítr, kdy kombinace nebyla de facto možná. Zápas jsme začali lépe my, avšak v průběhu prvního poločasu domácí nabírali na síle a občas nám nepěkně zavařili. V druhé půli jsme naštěstí využili stranu, kdy jsme hráli po větru, a dali dva pěkné góly. Utkání to nicméně bylo bídné úrovně a doufáme, že odveta za týden na naší horké půdě nabídne diametrálně odlišnou podívanou.

Byl jsem vcelku spokojen, pár nebezpečných situací jsem vyřešil, avšak mrzí mě, že jsem neudržel čisté konto, když mi hráč soupeře v první půli vymetl levou šibenici. V příštím kole se snad zadaří a budu moci podzimní sezónu ukončit s čistým štítem. Na tomto místě bych chtěl poděkovat svému brankářskému kolegovi z brány Pavlu Hradeckému, se kterým se skvěle doplňujeme a tvoříme vyrovnanou dvojici, kterou by nám mohl závidět kdejaký regionální mančaft.

Jak jsem již psal, tak očekávám lepší utkání než minulý týden, byť se obávám, že bude opět velmi bojovné. Myslím, že mohu mluvit za všechny, že bereme pouze vítězství a to nejlépe co největším rozdílem, ať si ten poslední zápas sezóny náležitě užijeme a uděláme radost našim příznivců a našemu vedení v čele s trenérem Petrem Špačkem.

K fotbalu mě dovedl někdy po sametové revoluci můj dědeček, se kterým jsme si společně s bratrancem a nynějším spoluhráčem Markem Zvěřinou kopali v Předíně na zahradě. Poté jsem se přihlásil do oddílu v Třebíči, kde jsem hrál až do svých 20- ti let. Tam byly v žákovských letech mými vzory hráči ze zlaté generace kolem Tomáše Prokopa, Petra Macháčka či Miloše Václavka, se kterými jsem měl možnost si posléze i sám kopnout. Poté následoval můj přestup do Boroviny – Opatov, kde jsem se opět potkal s fantastickými lidmi a kde jsme tvořili výtečnou partu, se kterou se scházíme do dnešních dnů. Následoval přestup do TJ Vladislav, kam mě zlanařil kapitán, srdcař a duše A mužstva Ondřej Krátký. A nakonec pak na sklonku kariéry jsem vyslyšel na vábení Sokolu Horní Újezd, kde s chutí a nadšením působím do dnešních dnů.

Ano, nepochybně. Některé regionální idoly jsem již zmínil výše, z těch obecně známých je to pak z minulosti Gianluca Pagliuca, Pavel Kuka, Jirka Štajner či z aktivních hráčů Ondřej Kúdela nebo Pierre-Emerick Aubameyang.

Fandím jedinému kloudnému klubu u nás (kromě Horního Újezda) a to SK Slavii Praha. Také ještě sleduji výsledky Předína a přeji jim postup do vyšší soutěže.

Krom fotbalu se aktivně věnuji tenisu, golfu či potápění. Z těch méně aktivních záležitostí bych zmínil televizní soutěže a akvaristiku.

Nedá se tak jednoznačně říct. Mám rád kvalitní film, nezáleží nutně na žánru.

Oblíbené jídlo je cokoliv s tatarskou omáčkou a na pití mám nejraději Kofolu, Plzeň či zelený čaj s meduňkou.