Snažím se být pro kluky hlavně taková opora, říká Bohumil Mencák

Vítězem hlasovací soutěže hráč kola se stal Bohumil Mencák z Myslibořic, který přispěl dobrým výkonem k výhře svého týmu nad Valčí. Nyní si s vítězným hráčem přečtěte celý rozhovor

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Bohumile, gratuluji ti k vítězství v naší anketě. Jaká byla reakce na tvoji výhru v naší anketě ?
Ahoj Radime. Děkuji ti za gratulaci. Velké díky patří také všem, kdo mi poslal alespoň jeden hlas. Určitě posílali i kluci z kabiny, kterým jsem pro jistotu poslal i odkaz... Takže díky všem. Měl jsem radost, že jsem se do Vaší ankety vůbec dostal. Přece jen se nestává často, aby na pozici brankáře byl nominovaný hráč, který chytá první sezonu a předtím hrál 22 roků na různých pozicích v poli, a aby ji nakonec i vyhrál před takovou kvalitou jakou byl Ondra Dufek z Výčap.
Jak si byl spokojený se svým výkonem?
I zde musím vyzdvihnout výkon celého týmu, kterému jsem hned po zápase poděloval, protože přesně takhle by jsme měli hrát. Můj výkon mohl být lepší. Občas mám špatné výkopy, a ani tentokrát jsem si neodpustil pár minel v rozehrávce, ale na první rok v bráně to není asi zas tak špatné. Snažím se čerpat ze zkušeností, kdy jsem hrál na pozici stopera a číst co nejvíc hru. Díky tomu si perfektně rozumíme s obranou řadou v čele s kapitánem týmu Lubošem Macháčkem, s kterým tvoříme nejtěžší dvojici v soutěži.
Jaký byl zápas z tvého pohledu?
Zápas byl těžký. I když se to ze silnice nezdá, tak hřiště ve Valči je asi jedno z nejhorších, na kterém jsem za poslední roky hrál. Předvedená hra tomu taky odpovídala. Bylo tam hodně nepřesností, ale naší bojovností a větší touhou po vítězství jsem zaslouženě vyhráli. V úvodu zápasu jsem měli převahu, ale celkem nás začala trápit koncovka, kdy náš kanonýr Pavel Vejvoda volí ne vždy správně řešení pří zakončení a docela často míjí zařízení. Určitě na koncovce musí pracovat, aby skóroval i na hřišti. Ale díky týmovému výkonu jsme si zaslouženě odvezly 3 body.
Nyní vás čeká Koněšín. S čím půjdete do zápasu a co od něj očekáváš?
Zápas s Koněšínem bude těžký a myslím, že to bude dokonce o lepší postavení v tabulce před zimní přestávkou. Co si z posledního zápasu pamatuji, tak v Koněšíně mají výborné a rychlé útočníky a v bráně golmana Macháčka, který své kvality umí předvést. Já bohužel v bráně nebudu. Zastoupí mě ale naděje našeho fotbalu Josef Dlouhý, který je podobná váhová kategorie, jako gólman Koněšína, takže to bude souboj těžkých vah na pozici gólmanů. Pepa už chytal ve Starči, ale i tam přiváděl útočníky k šílenství svými obětavými zákroky. Myslím si, že i tentokrát si z Koněšína 3 body odvezeme. Důležité je předvést stejný hlad po vítězství a bojovnost jako ve Valči.
Čím vším je pro tebe fotbal?
Když jsem byl mladý, byl pro mě fotbal vším... postupem času jsem ho musel odsunout na druhou kolej, kdy na prvním místě je rodina. V současné době je to jen odreagování, i když po některých zápasech a po tom jaký výkon předvedeme je to spíš na ukončení kariéry. Jsem v kabině služebně i věkem nejstarší, tak už to tak nehrotím a snažím se být pro kluky hlavně taková opora.
Máš ve vašem týmu nějakou přezdívku?
Nejčastěji asi Bob, ale už asi před rokem mi Pepa Matoušku začal říkat MATADOR, takže se třeba uchytí i tohle.. nevím co tím myslí.,
Vzpomeneš si na nějaký vtipný moment nebo jinou fotbalovou příhodu, na kterou nikdy nezapomeneš a o co šlo?
Vtipných momentů jsem asi moc nezažil, každý to bere moc vážně, takže si ani na žádný nevzpomenu. Asi nejvíc mi v paměti zůstala událost z Dukovan, kdy si spoluhráč zlomil lýtkovou i holení kost a letěl pro něj vrtulník.
Jak tě podporuje rodina?
Nijak extrémně. Manželka mi vždycky po zápase řekne jestli mě to ještě baví, to proto, že se z každého zápasu dávám dva až tři dny dohromady. Ve Valči mě byla podpořit po hodně dlouhé době, protože jsme před tím byli na výborném obědě a pak jsem jí slíbil wellness.
Jak jsi s fotbalem začínal a kde všude jsi působil?
Tak zde to bude rychlý. Začínal jsem jako malý Bohoušek na škváře v Myslibořicích za tehdejší klub CSK Myslibořice. Jednu nebo dvě sezóny jsem byl i v Hrotovicích za mladší žáky, ale asi jsem na ně byl moc dobrej a tak jsem šel zpět do Myslibořic, kde jsem od 15ti let začal hrát za TJM. Nyní mi je 37 a už to na nějakou změnu nevypadá.
Máš ještě nějaké fotbalové cíle do budoucna?
Jak jsem psal výše. Je mi 37. Postup do 1B nám před rokem nebo dvěma utekl doslova mezi prsty a s tím co máme teď v bráně se tam jen tak nedostanem. Hlavní cíl je zůstat zdráv, abych si ještě za rok a půl mohl kopnout na našem hřišti, kde se nyní přestavují kabiny a my budeme mít azyl v Rouchovanech. Jo vlastně jeden tam je. Vychytat alespoň jedno čisté konto.

Autor: Radim Procházka

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.