Na fotbal jsem chodil již od školky, říká Petr Petz

No upřímně mě docela mrzí, že jsem hráčem kola zrovna po tomhle zápase s N. Syrovicemi, který byl dle mého názoru jedním z nejhorších, jaké si z poslední doby pamatuju. Soupeř byl hodně nepříjemný, především svým důrazem a agresivitou, která byla už od začátku hodně na hraně. První poločas se nám na ne úplně rovném povrchu dařilo držet míč, kombinovat a vstřelit gól. Většina faulů se pískala, ale byl to hodně boj, který často bolel. Bohužel druhou půlku jsme začali laxně, dostali rychlý vyrovnávací gól, soupeř se nadechl a začal ve svém důrazu a agresivitě ještě přidávat. Především díky hodně nekonzistentnímu a volnému metru paní rozhodčí se hra postupně přiostřovala z obou stran. Když pak téměř při každém kontaktu s míčem už nadskakujete, aby vás obránce nevzal přes nohy, je něco špatně...skluzy kolíkama napřed mířící častěji spíš na kotníky než na balon, to jen podtrhovaly - to vyústilo i ve 2 zasloužené červené karty - jedna na každé straně. Velmi mě také mrzela atmosféra zápasu, kde diváci svými povětšinou vulgárními a dost urážlivými pokřiky, ať už na rozhodčí či hráče, vytvořili silně nepřátelskou kulisu. Kvůli takovýmto zápasům ten fotbal nikdo z nás nehraje...

První poločas jsem byl spokojen, dařilo se nám dostat do několika šancí. Díky krásné nahrávce se mi podařilo vstřelit gól a byť hrál soupeř tvrdě, zápas byl vcelku pod kontrolou -zbytek už jsem popisoval výše a vyústilo to pro mě zraněním z 83. minuty, kdy jsem musel střídat a po návštěvě v nemocnici pro mě podzimní sezona, s nataženými vazy v rameni, skončila. Prošláplé a zmodralé oba kotníky už beru jen jako "bonus". Nepíši to, aby si pobrečel, ale spíš na zamyšlení, že toto k fotbalu prostě nepatří - nebo minimálně ne z mého pohledu a na okresní úrovni.

No určitě chceme vyhrát, nic jiného nebereme (úsměv). Třebelovice budou určitě nepříjemný soupeř a už delší dobu nevyhráli, takže to budou chtít napravit. Navíc s naší početnou marodkou a s distancovaným kapitánem bude velmi zásadní v jaké sestavě se nám nakonec podaří nastoupit - věřím že 3 body urveme.

No přemýšlím, zda víc táta nebo brácha - asi tak nějak oba - na fotbal jsem s nimi chodil už od školky, takže mě ani nenapadlo dělat cokoli jiného (úsměv). Celou mládež až po chlapy jsem strávil v Třebíči - původně Slavie a poté HFK. Odtud mě pak brácha přetáhl do Vladislavi, když se začalo postupovat a měl jsem ještě ambice hrát co nejvýš, byl jsem krátce v Jakubově a pak Přibyslavicích. Kvůli práci i rekonstrukcím domu jsem si dal pak na pár let od fotbalu klid a když se brácha zmínil, že ve Vládi bysme si mohli zas zahrát spolu, tak jsem do toho hned šel

Mám jich víc z těch starších to byl Roberto Carlos, pak samozřejmě CR7 a z těch mladíčků je skvělý Mbappé, ale je celá řada dalších, které mám rád.

Od mala Real Madrid a Manchester United.

Sport a hudba. Ze sportů samozřejmě fotbal, ale rád si jdu i zaběhat nebo občas zahrát nohec, volejbal, pinec atd. Ohledně hudby rád jezdím na fesťáky, ale i si v klidu u piva či vína doma poslechnu nějaké album nebo novinky ze Spotify, především co se týká rockové hudby.

Asi nějaké akční komedie, případně scifi. Ale moc rád si pustím i kvalitní drama nebo dokument, každoročně se snažím podívat na všechny Oskarové snímky apod.

Jídlo momentálně asi cheeseburger a pití pivo, v poslední době jsem si oblíbil svrchně kvašené "ejly". Ideální kombinace obojího je v Třebíči v Jak jinak, kde to kluci fakt umí(úsměv).