Vyzpovídali jsme kapitána Unionu Adama Hořánka

Moje letní příprava probíhala, jako už několikátý rok, podobně. Máme se spoluhráčem Petrem Kutným naplánovaný šesti týdenní atletický trénink (vytrvalost, sprinty, posilovna atd..). Vždy je to ještě před startem naší přípravy s Unionem a můžu říct, že z toho čerpáme celou podzimní část sezóny.

Popravdě moc spokojený nejsem, chtěli jsme se letos rvát o čelo tabulky a mysleli jsem v jednu chvíli na postup, ale bohužel se nám některé zápasy nepovedly a teď se snažíme znovu nakopnout ten motor, co nás hnal na začátku sezóny. Bude to boj až do konce.

Zápas s Košutkou byl těžký od samého začátku, kluci byli výborní na míči a rychlí. My jsme se jenom bránili, ale i tak jsme hráli vyrovnanou partii, co se týče gólů. Zápas se rozhodl až na penalty ve 12 sérii, díky našemu skvělému gólmanovi Vencovi Stuchlovi jsme vyhráli my. Můj první gól byl po nacvičené akce z rohu. David Kalaš na sebe natáhnul 3 protihráče a já už to měl snadné, stačilo správně ťuknout hlavou do míče. Druhý gól už byl složitější, zase po nacvičené akci tentokrát z přímého kopu, se ke mně dostal míč a já z otočky propálil vše, co se dalo a padla branka na 3:1.

Připravujeme se na to jako na každý jiný zápas. Bude to boj.

Fotbalu se věnuji asi 7 let. Do svých 18 let jsem hrál házenou, ale od malička mě to táhlo k fotbalu, protože pocházím z rodiny, kde tento sport byl vždy číslo jedna. Takže mám fotbal v krvi. Začínal jsem s kamarádem, Petrem Kutným, ve Strážově. Odehrál jsem tam asi 3 utkání a poté jsem šel za mým bráchou na Union Plzeň a můžu říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí, co jsme udělal. Tady na Unionu je nejlepší parta, co jsem zažil!!

Moje cíle, jako kapitána týmu, jsou jednoduché, dát co nejvíc gólů, co nejmíň gólu obdržet, a hlavně být prospěšný pro tým.

Já jsem sportovec tělem i duší. Můj táta se mnou od malička dělal každý sport, co jsem si zrovna vymyslel. Takže mě baví jakákoliv aktivita, při které se člověk hýbe. I moje práce, je mým koníčkem. Učím na základní škole tělesnou výchovu a aby, toho nebylo málo, tak ještě dělám správu majetku se svými super kolegy z kanceláře ,kterým samozřejmě děkuji za hlasy (smích).

Mým fotbalovým vzorem je podle mojí aktuální role v týmu Sergio Ramos. Stoper, tvrdý, důrazný, gólový hráč a vůdce týmu. Životním vzorem jsou moji rodiče, kteří mě od malička podporují ve všem, co dělám. Děkuji!

Kapitán týmu na Union Plzeň. (po bratrovi).

Číslo 7 je v naší rodině tradicí. Můj táta jí nosil, když hrával fotbal a nohejbal. Bratr v ní také od malička hrál a když jsem přestoupil na Union, tak jsem si vzal číslo 17. Teď, když bratr nemůže hrát, tak jsem si ji vzal, aby zůstala v rodině. 7= Hořánek.