"Jsem šťastný, že mohu hrát za Libchavy a mít radost z fotbalu," svěřil se Matěj Jetmar

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 9. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Tím se stal Matěj Jetmar, který v utkání s Kunčinou vstřelil krásnou branku a také si připsal jednu asistenci. Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Za výkon v minulém kole ses dostal do top jedenáctky, kterou si následně ovládl. Očekával si nominaci a následné prvenství?
Menší náznaky nominace jsem měl. Po zápase v Kunčině za mnou přiběhl náš střelec a legenda Péťa Pavlák, že jistě budu v sestavě kola za výkon, který jsem v utkání předvedl. V prvé řadě jsem si přál vyhrát. Kdoví, kdy se opět dostanu do sestavy kola (smích). Navíc poslední dobou vyhrávali kluci z Jablonného, jestli se nepletu. Proto jsem chtěl jejich „nadvládu“ přerušit.
Kdo si myslíš, že nejvíce přispěl v hlasování o hráče kola?
Myslím si, že velký podíl na hlasování měli kluci z Libchav a dále kamarádi z Ústí nad Orlicí, Chrudimi a Brna. Tímto bych chtěl všem poděkovat za hlasování. Hlavně mé rodině a ze všeho nejvíc mamce. Také mi hlasem přispěl můj strejda, který chtěl v rozhovoru zmínit (zdravím tě).
V mládežnických kategoriích si odehrál několik sezón ve Svitavách. Jak na toto období své kariéry vzpomínáš?
Musím tě opravit, ale několik sezón to opravdu nebylo. Působil jsem tam přibližně tři čtvrtě roku. Na Svitavy vzpomínám jen v dobrém. Hrála se tam mládežnická liga starších žáků a zázemí bylo a je opravdu parádní. Dodnes vzpomínám na zápasy proti velkým soupeřům jako jsou Jablonec, Liberec, Hradec Králové a Pardubice, které jsme mimochodem v prvním mistrovském utkání porazili 2:0 - to byl pro mě velký zážitek.
Na který ze tvých vstřelených gólů nikdy nezapomeneš?
To je těžká otázka, protože nezapomínám na žádné vstřelené branky. Kdybych si měl vybrat, bude to určitě gól, který jsem vstřelil právě tobě, když si hájil branku Opatovce. Vracel jsem se po těžším období a navíc jsem rozhodl v naše vítězství. Takový návrat jsem si přál.
Jaký soupeř je tvůj nejoblíbenější a proti komu se naopak na zápas netěšíš?
Mezi mé oblíbené soupeře patří určitě České Heřmanice, ač jsme s nimi nedávno prohráli vysokým rozdílem, protože mají v kádru šikovné fotbalisty v čele s Tomášem Jirsákem a vzájemné zápasy se odehrávají ve velkém tempu. Nejmíň oblíbeného soupeře nemám. Těším se na každý zápas, který mohu hrát.
Kdo v kabině vypije nejvíce piv a kdo jako první odpadne?
Zde se budu držet pravidla „co se odehraje v kabině, zůstane v kabině“. Daní jedinci určitě vědí, koho se to týká.
Jaké jsou tvé mimo fotbalové aktivity?
Poslední dobou je to hlavně studium na vysoké škole, které mi zabírá hodně mého volného času. Ale jinak chodím rád cvičit nebo různě sportovat. Dále svůj čas rád trávím kamarády.
Kdo dělá v kabině srandu, kdo chodí pozdě, kdo tráví nejvíce času u zrcadla a kdo má hlavní slovo jak v kabině, tak i na hřišti?
V kabině si děláme srandu víceméně všichni, ale nejvíc vyčnívá náš „nejmladší“ člen týmu Péťa Pavlák. V pozdních příchodech na tréninky a zápasy nemá konkurenci náš stoper Filip Horníček, který ten čas moc neřeší. U zrcadla bych řekl Ríša Ráb, ale nedávno změnil sestřih, takže pár týdnů nebude mít důvod chodit k zrcadlu (smích). Hlavní slovo má opět Ríša Ráb, který je náš kapitán.
Jak se v kabině slaví vítězství? Zařvete si a jdete domů nebo posedíte u piva?
Zařveme si a poté se většinou zůstane u piva... Někdy i do ranních hodin.
Máš před zápasem nějaký rituál?
Před obdobím koronaviru jsem měl rituál nastupovat jako poslední při nástupu. Bohužel, kvůli epidemiologické situaci jsou nástupy pozastaveny. Tudíž žádný rituál nemám.
Máš ve fotbale nějaké vyšší ambice?
Vyšší ambice už nemám. Jsem šťastný, že mohu hrát za Libchavy a mít radost z fotbalu.
Jak ses dostal k fotbalu v Libchavách?
To už je nějaký pátek (smích). Když jsem hrál prvním rokem za dorost v Ústí nad Orlicí, měl jsem trenéra, který mi fotbal znechutil. Je pravda, že v tom věku jsem měl i trochu svoji hlavu a myslel jsem si kdoví co. Oslovil mě pan trenér Novák, který mě trénoval ve starší přípravce, jestli bych nechtěl hrát za Libchavy a tak jsem se poprvé dostal do Libchav. Pamatuji si, že jsem ani nevěděl, kde je tam hřiště (smích). Zde jsem byl rok na hostování a poté jsem se vrátil „papírově“ zpět do Ústí. Následně jsem šel hostovat do Chrudimi, kde se hrála dorostenecká liga a zároveň jsem tam studoval sportovní školu. Bohužel, v Chrudimi mi to nevyšlo dle představ a přestoupil jsem rovnou do Libchav, kde hraji dodnes. Je zajímavé, že má působení ve Svitavách a v Chrudimi už nejsou zaznamenána v aplikaci Můj fotbal... Asi se za mě nakonec styděli (smích).
Po Richardu Rábovi jsi dalším hráčem z libchavské kabiny, který ovládl sestavu kola. Bude tě to stát něco do kasy?
Budu se muset domluvit s našim pokladníkem, kolik nebo co mě to bude stát.
Vsázíte se o něco na trénincích? A jak sázky dopadají?
S pár spoluhráči si občas zahrajeme, kdo vstřelí víc branek při střelbě. Hrajeme většinou o pivo a většinou prohrávám (smích).
Kdo je tvým vzorem v kabině Libchav?
Jako vzor beru náš celý tým, protože máme fantastický kolektiv, který táhne za jeden provaz.
Na zádech nosíš číslo 14. Proč právě toto číslo?
Líbí se mi po vizuální stránce. Nosím ho již od žákovských kategorií, když jsem ještě hrál za Ústí nad Orlicí.
O víkendu čeká Libchavy utkání se Sloupnicí. Jak tipuješ tento zápas?
Bude to nesmírně těžký zápas, který bude nejspíš bolet. Navíc Sloupnice za poslední dva zápasy získala čtyři body a bude chtít bodovat i u nás, aby nás mohla přeskočit v tabulce. Přesto věřím, že v sobotu zvítězíme a body zůstanou doma.
Prozradíš nám nějakou perličku z kabiny?
Perliček je občas až moc. Drtivá většina z nich je ale nepublikovatelná (smích).
Co si myslíš o projektu fotbalunas.cz?
Libí se mi koncepce celé této stránky. Je to příjemné zpestření, když jsou i zde v naší soutěži rozhovory, sestavy kola a ohlasy z utkání.
OTÁZKA Z KABINY: Proč si půjčuješ ponožky od svého spoluhráče Petra Pavláka?
Rád nosím v kopačkách ještě jednu vrstvu ponožek navíc, ale na zápas s Kunčinou jsem je z nějakého důvodu zapomněl doma. Jediný, kdo měl ponožky, byl Péťa Pavlák. Říkal mi, že jsou střelecké. Nakonec jsem branku opravdu vstřelil a navíc přidal asistenci. Zvažuji, že si je budu od Péti půjčovat častěji. (smích)

Autor: Tomáš Konejl

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.