ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - V kabině jsem seděl s Jankulovským, Bolfem, Slončíkem a Galáskem říká Jaroslav Laub

Jsem velmi překvapen. V mých letech ještě něco vyhrát. Potěšilo mě to.

Věděl jsem to od spoluhráčů z kabiny a od svého syna Davida.

Abych řekl pravdu, tak nesleduji. Loni jsem ale se svým nynějším spoluhráčem Rostislavem Švecem tipovali zápasy jako experti pro váš portál v I. B třídě.

Od začátku jsme byli lepším týmem. Soupeř se sice zpočátku snažil vyvinout tlak, ale my jsme jej k ničemu nepustili. Za celý zápas se nedostali k zakončení a ohrožovali nás jen z trestných kopů. Jednoznačně jsme je převálcovali a zaslouženě získali tři body.

Hodnotit se nemíním. To je na posouzení jiných. V obraně to už ale ve svém věku spíš ukřičím, než uběhám.

Sám nevím. Jsme nováčkem soutěže. Já sám jsem na tomto hřišti hrál jen jednou, a to už bylo kdysi dávno. Opava bude těžkým soupeřem. Přesto bychom chtěli vyhrát a odvézt si domů tři body.

Před sezónou přišel nový trenér a hráči. Trvalo asi 3 kola než si to všechno sedlo. Teď už jsme se snad rozjeli. Naším přáním je hrát I. B třídu.

Začal jsem až v dorostu ve Vřesině u Ostravy. Proto ho asi hraji až doteď.

Když jsem byl malý, tak jsme hráli v létě fotbale nebo tenis. V zimě jsme nazuli brusle a hráli hokej. Tehdy nebylo moc sportu na výběr jako nyní. A já si zvolil fotbal.

Jako mladší jsem hrál na postu defenzivního záložníka. Postupem času jsem se dostal do obrany. Nejsem rychlostní typ fotbalisty, a raději gólům zabraňuji.

Začínal jsem asi ve 14 ve Vřesině u Ostravy. Pak jsem hrál druhou ligu za Havířov. V roce 1995 jsem měl podepsanou smlouvu s Baníkem Ostrava, který tehdy trénoval Ján Zachar, já se ale po půl roce zranil. Přišel nový trenér Petr Uličný a ten spoléhal na ty hráče, které znal. Já se tak stěhoval do Uherského Brodu, kde jsem hrál MSFL. Pak jsem hrál dva roky za NH Ostrava, kde jsme v prvním roce postoupili do II. ligy. Další čtyři roky jsem strávil ve Vítkovicích. Tam jsem trénoval například pod Martinem Pulpitem, Jiřím Bartlem a Bohušem Kelerem.Ve druhé lize jsem odehrál něco kolem 300 zápasů. Pak jsem si zkusil i zahraničí, když jsem hrál 4. ligu ve Švýcarsku. Hrál jsem za FC Neustadt-Chur. Pak jsem se vrátil domů a začal hrát divizi za Slavii Orlová. Jelikož jsem však pracoval v Opavě, tak neustálé dojíždění bylo vysilující a začal jsem hrát a trénovat v Suchých Lazcích. Hráli jsme I. A a I. B třídu. Pak odešli čtyři hráči, a nebylo s kým hrát. Odešel jsem do Poruby hrát krajský přebor. Pod vedením Zdeňka Svatonského jsme vybojovali divizi, kterou jsem si ještě rok zahrál. V 42 letech jsem se vrátil do Suchých Lazců . Nakrátko jsem si ještě odskočil trénovat Dolní Lhotu. V zimě 2015 jsem tam své působení ukončil. Vrátil jsem se opět do Suchých Lazců. Hrát jsem už nechtěl, ale v zimě jsem zjistil, že mi to chybí a jsem rád, že jsem vydržel hrát, protože jsem si mohl zahrát se svým synem Davidem v jednom týmu.

Pěkné roky jsem prožil v Havířově, kde jsem hrál druhou ligu, a chodilo na nás 2,5 až 3 tisíce diváků. Pěkné roky byly rovněž ve Vítkovicích, kde jsem strávil nejdelší čas své kariéry. Taky nezapomenu na půlrok v Baníku Ostrava, kde jsem sice neodehrál ani jeden prvoligový zápas. Ale sedět v kabině s takovými borci jako byli Tomáš Galásek, Radek Slončík, Marek Jankulovský nebo René Bolf byl nezapomenutelný zážitek.

Nemám žádný oblíbený tým. Rád se ale určitě podívám na každý pěkný fotbal. Mám rád anglickou ligu, kde se podle mě hraje nejlepší fotbal.

Nemám žádného vysněného fotbalistu. Jsem ale rád, že jsem si zahrál v dresu Suchých Lazců se svým synem Davidem.

Baví mě hokej. V létě hlavně tenis. Poslední dva roky jsem začal hrát badminton, což je fyzicky velmi náročný sport.

Toho času moc není. Když ten čas mám, tak si nejvíc dokáži odpočinout při procházce s našimi dvěma pejsky.

Taky díky.