Richard Novotný: S Vénou určitě nesoupeřím, vnímám ho spíše jako svýho golmanskýho tátu

Jako jeden z nejstarších hráčů týmu, v 19 letech (smích), musím říct, že máme velmi mladý tým. Náš mladý tým je pracovitý a bojovný, ale v některých situacích jde vidět jeho nezkušenost a zbrklost. Zápas s Hroznětínem byl podle očekávání hodně silový, z mého pohledu jsme měli více ze hry a soupeř hrozil spíše z nakopávaných balonů nebo standardek. Jediné čeho můžeme litovat, je neproměnění dvou obrovských šancích v první pětiminutovce druhého poločasu, které by zápas rozhodly.

Co si ze zápasu tak vzpomínám, jediná šance se kterou jsem měl práci, byl přímý kop na hranici vápna, kdy míč proletěl skrz zeď, což je pro nás golmany celkem nepříjemné.

My golmani ve Varech jsme skvělá parta, nezáleží kdo chytá, to určuje trenér. Snažíme se pokaždé co nejlépe připravit na každý zápas a pomoct si navzájem. S Vénou určitě nesoupeřím, vnímám ho spíše jako svýho golmanskýho tátu (smích), od kterého se toho snažím co nejvíce naučit.

S fotbalem jsem začínal ve Staré Roli přibližně v 8 letech, poté jsem se přesunul do Sedlece, kde jsem strávil nejdelší část své fotbalové kariéry. V patnácti si mě vybrala místní Slavia a od té doby tam hraju, s výjimkou půlročního hostování v Lokomotivě KV na které taky moc rád vzpomínám.

Nejvíce času se snažím trávit se svojí rodinou a přáteli, kteří pro mě znamenají nejvíc. Rád si chodím zacvičit nebo si vyčistit hlavu na procházce s naším milovaný psem. Aby to nevypadalo, že můj život je jako reklama na zdraví životní styl, nepohrdnu ani dobrým točeným pivem! (smích)

Za mě určitě Plzeň. V Plzni mám velkou část rodiny, dalo by se říct, že je to můj druhý domov. Ani k jednomu z pražských S to moje srdce netáhne.

Fotbalový vzor nemám, mým vzorem je pro mě ve všem můj táta. Ale kdybych měl říct jednoho fotbalistu, tak nejradši jsem vždy sledoval Ikera Casillase - brankářskou legendu Realu Madrid.

Když jsem byl malý, mým snem bylo poslechnout si znělku ligy mistrů na hřišti jako hráč. Jak čas ale utíká, vím že to byla jen jedena z mnoha dětských představ. Ale kdo ví, fotbal je fotbal a může se stát cokoliv, když tomu jde člověk naproti. Budu makat, snažit se a uvidíme kam mě moje fotbalová cesta zavede. Nakonec bych chtěl moc poděkovat rodině a kamarádům za podporu co se mi od nich dostává.