Vždycky jsem chtěl, chci a chtít budu vyhrát, říká Zbyněk Gembiczki

Za prvé bych chtěl moc poděkovat za toto ocenění. Je to vůbec poprvé, co jsem nějaké ocenění ve velkém fotbale získal, takže si toho opravdu velmi vážím. Hlasování jsem samozřejmě po očku sledoval a abych byl upřímný, tak jsem si hlas poslal. O tom, že jsem se dostal do sestavy kola jsem se dozvěděl ze zprávy na našem týmovém chatu. Tím bych chtěl poděkovat všem klukům v mančaftu, trenérům, vedení a všem, co se starají o chod našeho Slavoje. Reakce kluků z mančaftu byly kladné. Denis Jeřábek mě prohlásil za legendu (smích). V hlasování mě také velmi podpořila přítelkyně a rodina. Pokud bych měl volit hráče kola sám, tak z našeho týmu bych vyzdvihl výkony Denise Jeřábka, který nás zatím ve všech třech zápasech podržel, když jsme propadli. Dále Radka Biška, který nám vzadu tvrdí muziku a v každém zápase si na něm zatím útočníci vylámali zuby. Nebo Kemziče za individuální akci před prvním gólem. Ale fotbal je kolektivní sport a úspěch jednotlivce je vizitkou celého mužstva, takže toto ocenění patří celému mužstvu. Na hřišti jsme dřeli společně.

Do zápasu jsme šli s jasným cílem. Vlétnout na soupeře, vyhrát, získat tři body, udržet si neporazitelnost a odčinit porážku ze hřiště Štítar z loňské sezony. Na hřišti to pak bylo o něco složitější. Do šancí jsme se dostávali, ale neproměňovali, myslím, že já dokonce dvakrát. Ke konci poločasu nás za naši neproduktivitu mohly Štítary potrestat, ale Denis nás podržel. Myslím, že převaha byla na našich kopačkách a první půlka musela bavit. Do druhého poločasu jsme šli s tím, že to tam spadne a to se stalo. První gól Honzy Adámka po krásné individuální akci Davida Kemzy nás uklidnil a označil bych jej za zlomový okamžik v zápase. Pak se nám podařilo přidat další tři góly v rozmezí asi patnácti minut a mohli jsme utkání v klidu dohrát s míčem na kopačkách. Bohužel jsme polevili a posledních patnáct minut se jen bránili. Štítary to nezabalily a z toho vzešel inkasovaný gól do naší sítě. Zde se musím přiznat, že autora gólu jsem nezachytil a on krásnou střelou snížil na 4:1. Pak už jsme to dobojovali a byli rádi, že je konec. Proběhl tradiční pokřik, kdy tento byl přenesen až do Chorvatska, kde si jej vyslechl náš trenér Pěkný. Chtěl bych říct, že ač výsledek vypadá jednoznačně, tak soupeř byl kvalitní. Trenér bohužel nebyl na zápase přítomen, jelikož měl dlouho plánovanou dovolenou u moře. Doufám, že jsme mu výhrou udělali radost. To, že nebyl na zápase přítomen osobně, neznamená, že tam nebyl s námi duchem.

Když zavzpomínám pár let dozadu, tak jsem měl několikrát nabídku do jiného týmu z Kutnohorska. Vzhledem k tomu, že jsem v Ratboři začal hrát přibližně v devatenácti letech, jsem neměl důvod odcházet. Vždy jsme zde měli super partu, zažil jsem spoustu krásných i smutných chvil s naším mančaftem. Z týmu, ve kterém jsem začínal, dnes v Ratboři působíme už jen já a David Kemza. Jednou byla možnost jít hrát i vyšší soutěž, ale to nakonec nedopadlo, za což jsem i rád. Ratboř je v mém srdci hluboko zapsaná a věřím, že jednou o ní budu vyprávět i svému synovi a vnoučatům. Jak se správně ptáte, tak jsem hrál pouze Kolín a to jednu sezonu v mladším dorostu pod panem Antalem a dvě sezony ve starším dorostu pod panem Sandholcem a Tomášem Formánkem, se kterým jsem se poté setkal v ratbořském dresu, ať už v A nebo B týmu. Nikdy jsem neřešil zda hraji za Áčko nebo Béčko, vždy jsem hrál za Ratboř a chtěl, chci a budu chtít vyhrát.

Abych řekl pravdu, tak jsem začínal jako házenkář. Asi do dvanácti let jsem hrál za Kolín, následně jsem se věnoval atletice, florbalu. V šestnácti letech jsem řekl tátovi, že bych chtěl hrát fotbal. Táta mě nikdy nenutil a neříkal budeš dělat tohle a tohle. Ať jsem dělal jakýkoli sport, tak mě vždy podporoval. Za to bych mu chtěl poděkovat, takže díky táto. Za pár týdnů jsem šel na přípravný zápas s mladším dorostem FK Kolín. Už si přesně nevybavuji, co následovalo, ale ještě jsem dohrál florbalovou sezonu s kolínským Pitbulls a od léta začal naplno v FK Kolín s fotbalem. Fotbal prioritou vždy nebyl, co se týče sportu, v současné době však je. Ale nebráním se jakémukoli sportu, ať se jedná o individuální nebo týmový. Poslední léta jsem si oblíbil například triatlon, ale jen pro zábavu. Nejvíc do fotbalu mi dal táta. Vždy se mi snažil poradit. Táta působil ve Zruči, Sázavě jako brankář a poté určitě spoluhráči, se kterými jsem začínal v Ratboři, např. Víťa Švarc, bratři Dolejšovi, Roman Hošek, David Kemza. Tito borci mě asi nejvíce ovlivnili. A nesmím zapomenout na trenéra Sandholce z dorostu, který ke každému přistupoval férově, ale nikomu nic nedal zadarmo. Ten mě tenkrát v Kolíně vytáhl ze stopera na levou zálohu, za což děkuju.

Já doufám, že vyhrajeme každý zápas. Nejlíp celou sezonu, ale nebude to jednoduché. Už si ani nepamatuji, kdy jsme měli takto krásný vstup do sezony. Myslím, že náš manšaft má sílu a záleží to jen na nás. Každý se dá porazit. Teď je důležité potvrdit naše tři vítězství na půdě Tuklat a poté se připravit zase na další zápas a jít zápas od zápasu. Určitě bychom neměli lítat hlavou v oblacích, ale stát nohama pevně na zemi a každý zápas jet na 100 - 150 procent. Určitě nebude jednoduchý žádný zápas. Každý chce vyhrát. Každý bude chtít porazit Ratboř a záleží jen na nás, zda soupeři povolíme, aby nás porazil. Nesmíme myslet na to, s kým hrajeme, ale na to že vyhrajeme. Já osobně se neobávám soupeřů, věřím v náš tým, věřím v naší sílu.

Parta je super. Každý, kdo v manšaftu je, tam zapadá jak puzzle do skládačky a celé to dává krásný obrázek. Řekl bych, že v současné době každý z kluků, kdo je v týmu, tak by pro druhého dýchal. Mezi tahouny bych určitě zařadil stoperské duo Kemza, Biško. Snaží se nás dirigovat, poradit. Nejvíc nás dokáže seřvat asi asistent Tomáš Kratochvíl a trenér a opět stoperské duo Kemzič a Bišour a pokud je přítomen, tak Víťa Švarc. Pamatuji si, že v začátcích na mě Víťa a Hošan řvali furt. (smích) Přeci jen jsem v té době hrál fotbal pouhé tři roky. Co se týká srandy, tak tu se snažíme dělat pořád, celý manšaft při každé příležitosti, ale takovým vtipálkem týmu bych označil Kesiho, který pro letošní sezonu přišel s novým pokřikem před zápasem, kdy nás zatím pokaždé před zápasem rozesměje a uvolní a poté začíná šichta.

Pokud jsem dobře koukal na předpověď počasí, tak déšť. (smích). Popravdě si nemyslím, že je lehkého soupeře. Jak jsem již zmínil, my se musíme soustředit na naši hru. Nesmí se stát, že se přizpůsobíme soupeři. Pokud budeme hrát to, co umíme, to co hrajeme doteď a budeme na hřišti makat a dřít jeden za druhého, své ovoce to přinese. Rozhodně nás tam nebude čekat nic snadného. Tuklaty potřebují vyhrát vzhledem k postavení v tabulce. Takže, dle mě se budou rvát o každý balon a bude to tvrdý a nelítostný boj. Pro nás bude důležité potvrdit formu a co nejdříve vstřelit branku, uklidnit se a jít dle plánu a zvládnout další utkání, vyhrát. To jestli jim dáme devět nebo jeden gól mě nezajímá, chceme dát minimálně o jeden gól víc než soupeř a vyhrát.

Kořeny mého jména vedou do Maďarska po dědovi z tátovy strany. Zbyněk úplně obvyklé jméno není. Původně jsem měl být Jakub, ale moje maminka, když jsem se narodil, řekla, že budu Zbyněk, aby tím udělala radost tátovi, po kterém jsem jméno získal. Přezdívku tipujete správně - Gemba. Co se týká vaší paralely, tak vůbec nevím, co to je za hráče, ale od klubu, ve kterém hráli, se plně distancuji, protože co se týká fotbalu mimo Ratboř, mé srdce bilo, bije a bude bít pro ACS.

Mezi koníčky patří rozhodně sport, prakticky cokoli. Posledních pár let jezdím do Samopší na Železného dědka - triatlon. Tenis, kolo, běh, fitko. Rád si zajdu na dobré jídlo, pivko i vínko. Rádi koukáme na seriály, v současné době na La Casa de papel, Přátelé, Zákon Gangu. Rád kouknu na dobrý film. Nesmím zapomenout na zahrání si fotbálku na playstationu. Před týdnem jsme se vrátili s přítelkyní a synkem z Moravy. Musím říct, že Pálava se mi dostává pod kůži a dokázal bych si představit, se tam s rodinou na stáří a odpočinek přestěhovat. Je tam božský klid. Pokud nejsem v práci, nebo na fotbale, tak se snažím věnovat přítelkyni a mému čtyřměsíčnímu synkovi, to je opravdové koření života.

Sparta letos minimálně jaro, kde už pak bude záležet na obtížnosti soupeře, ale já věřím minimálně ve finále. Jablonec má hratelnou skupinu v konferenční lize, takže by měl postoupit do jarních bojů. Dál tam asi není žádný klub, co by mě zajímal.

Dneska synkovi, když začal prskat (smích), je to hroznej šoumen.