Tomáš Kuvík: Chtěl bych si v Žandově splnit sen, nastoupit na hřišti se svým synem

Myslím, že na hřišti je každý hráč klíčový. Fotbal je týmová hra, je zapotřebí se na hřišti chovat jako jeden muž, což si myslím, že my, jako Žandov, dokážeme. Já osobně jsem šel do zápasu s respektem, jelikož většinu kluků z Lokotky víceméně znám, vím, že kvalitu v týmu mají. V tomto zápase jsem dostal tzv. volného hráče a očekávala se ode mě výpomoc Bátymu v útoku, kterou si myslím, že jsem splnil. Akorát k mé úplné spokojenosti tomu chyběl gól, který mohl padnout v akci, která skončila pouze břevnem.

V Žandově hraju “dospělý fotbal” od svých patnácti let. Začínal jsem pod trenérem Honzou Radou, který je výborný fotbalista i v jeho postarším věku, takže jako trenér měl vždy co předat svým svěřencům a děkuji mu za to! Chtěl bych si v Žandově splnit sen, a snem každého fotbalisty je to, že na hřiště nastoupí se svým synem. Byl by to vrchol mé kariéry. Vzhledem k tomu kolik mi je let a kolik let je mýmu synovi,tak je to i reálné. Jen uvidíme jestli půjde v mých šlépějích! (smích) V Žandově byl vždy dobrý kolektiv, myslím si, že je to i tím, že jsme malá vesnice a všichni se tu známe.

Mým druhým srdcovým koníčkem je rybařina, které se v poslední době věnuji pomalu více jak fotbalu, A proto to od kluků z mančaftu dostávám sežrat! (smích)

Ano tento víkend srovnáme své síly s Plesnou, která byla vždy dobrým a kvalitním soupeřem. Velkou výhodou je to, že hrajeme na domácí půdě, která bude naplněná fanoušky, kteří nám vždy dodají mnoho sil. A tímto bych jim rád za dlouhodobou podporu poděkoval. Věřím, že nás dotáhnou ke třem bodům!

Abych pravdu řek tak občas pro tu kondičku něco udělám, ale určitě to není pravidelně, je to tak podle chuti a hlavně času. Bude to znít teď trochu egoesticky, ale já osobně si myslím,že kondičně jsem na B třídu dostatečně zásobovaný. Kdo mě zná tak doufám, že mi dá za pravdu.

Předzápasové rituály mám, ale jde o docela choulostivou věc, kterou bych nerad prozradil (funguje mi to!) A i má přítelkyně by mě za to, že jsem to vyslepičil takhle na veřejnosti, dvakrát nepochválila. (smích)

Samozřejmě nejtvrdší ránu má Béňa (Tomáš Setnička), tzv. Béňovka. Nejjemnější techniku má náš nezastavitelný Báty (Lukáš Bátovský), který dokáže zamotat hlavu nejednomu obránci. A největší kecal, ani ne tak v kabině, jako na hřišti, je jednoznačně naše "Céčko", Míra Daněk. Ale bez toho už by to nebyl Míra!

V Žandově máme nádhernou hrací plochu a perfektní areál. Je to zásluha té starší generace, bez které by toto vůbec nebylo. Je to zejména zásluha našeho prezidenta Jana Benky. Obrovskou částí se na tom podílí i Roman Pohořalý, který je náš “gurmán “na trávníček. Tímto jím, i ostatním ve výboru za tým Děkuju. Já věřím v to, že tu A třídu vykopeme, ale momentálně nás opustil trenér, kterému to samozřejmě nezazlívám. Přeju mu jen to nejlepší jak v kariéře, tak i v osobním životě, takže ta situace je teď u nás docela náročná, ale my se nevzdáme a jednou to přijde!!! Úplně na závěr bych chtěl ještě poděkovat své přítelkyni, která mě ve všem podporuje, a mé rodině, která vždy fandí na tribuně. Děkuji.