Hráčem kola jste se stal díky čistému kontu proti klubu AC Buk, jak hodnotíte svůj výkon?
Pro mě osobně bylo velikým překvapením, že si mi podařilo udržet čisté konto vzhledem k prohýřené předešlé noci. Více bych to asi nerozebíral (smích). Ne, teď vážně. Čisté konto brankáře je devízou celého týmu, a jak kompaktně funguje obrana. Já jsem pak posbíral ty šance, které přes obranu prošly. Naštěstí jich tolik nebylo.
Jak byste zhodnotil výkon celého týmu v druhém kole?
Do zápasu jsme šli s očekáváním, že bude soupeř hrát tvrdě, což pak potvrdilo i 8 žlutých karet, a bude to o dobývání jejich obrany. Již od začátku nám bylo jasné, že vše může rozhodnout pouze jeden gól. O to větší je pak moje úloha, abych tým podržel. Kluci zahráli výborně, jeden bojoval za druhého, tak nemohu ani vyzdvihnout nikoho jmenovitě. Dozadu to bylo s jistotou a dopředu si vytvořili hodně šancí. Ty bohužel neproměnili a o výsledek jsme se museli strachovat až do samotného konce.
V Třeběticích působíte jako brankář teprve druhou sezónu, jak vypadala vaše kariéra předtím?
Fotbalově jsem začínal v Dačicích už do žáčků, pak jsem přestoupil do Jindřichova Hradce, kde jsem hrál za dorost a dostal se i do výběru Jihočeského kraje. Pak přišla, jak už to bývá, ta doba kolem osmnácti let a fotbal mě pomalu přestal bavit a já začal hrát florbal. Po nějaké době jsem se k fotbalu zase vrátil a začal hrát tady v Třeběticích. I když musím říct, že jsem to vždycky chtěl skloubit s florbalem, takže se mi to častokrát krylo a já dával přednost florbalu. Pak jsem začal běhat i požární útok, takže jsem „seděl a stále sedím zadkem na více židlích“. I když teď, jak jsem v bráně, tak se snažím, aby byl fotbal na prvním místě.
Ale vždy jste nebyl brankářem, co bylo důvodem pro váš přesun mezi tři tyče?
Prvním důvodem byla skutečnost, že náš dlouholetý brankář Peťa Koupil ukončil kariéru, a bylo potřeba sehnat náhradu. Jelikož jsem občas v bráně chytal, když Peťa nemohl, a baví mě to, tak předchozí trenér Pavel Klejdus za mnou přišel, jestli bych nešel chytat já. S tím jsem samozřejmě souhlasil, chtěl jsem být zase pevnou součástí týmu. No a jestli mi to jde nebo ne, musí posoudit ostatní. Za mě bych si troufl říct, že zase takový dřevo nebudu. No a dalším důvodem je taky fakt, že už mě nebavilo běhat. Vzhledem k postupujícímu věku musím šetřit síly, co by na to doma řekla manželka.
Máte nějaké osobní cíle do sezóny?
Samozřejmě chci dostat co nejméně branek, pokud možno žádnou (smích). To jde také ruku v ruce s výkonem celého týmu, a když se k tomu připojí slogan „čím víc gólů dáme, tím víc bodů máme“, bude na konci sezóny veselo, když se tedy dohraje. Každý gól, co dostanu, mě štve a vždy se snažím si tu situaci znovu přemítat, abych zjistil, co jsem mohl udělat lépe a příště z podobné situace už nelovil míč v síti.
V loňské nedohrané sezóně jste skončili na prvním místě, máte podobné ambice i letos?
Pro nás to bylo překvapením, že jsme v loňské nedohrané sezóně byli na prvním místě, jelikož v té nedohrané předloňské zase byli kluci na chvostu tabulky. Nyní máme nového trenéra a všechny z týmu to ještě více nakoplo a začali na sobě makat. Hra se také postupně zvedá. Ambice jsou samozřejmě vzhledem k posilám ty nejvyšší, ale musíme pracovat a jít od zápasu k zápasu. Jak se říká, „zajíci se počítají až po honu“. Byl bych moc rád, kdyby se soutěž dohrála normálně, a to především z důvodu, že to hrajeme pro radost.
Už jste stihl své vítězství v anketě probrat se spoluhráči?
No, zatím se nic neprobíralo, ale vzhledem k tomu, že se nedávno udělala tabulka pokut a plateb za určité události, předpokládám, že se tam zvolení hráčem kola ihned dodá a levný to mít nebudu. Je ale fakt, že být nominován na hráče kola je především zásluhou týmu, jelikož bez jejich výkonu bych tam ani nebyl, tak ať z toho kluci taky něco mají.
V příštím kole hrajete v Ledenicích, jaký očekáváte zápas?
Ledenice mají výborný vstup do sezóny, dvakrát vyhrály, tak nás určitě nečeká lehký zápas. Ale jaké to bude, těžko říct, minulou nedohranou sezónu jsme, tuším, vyhráli 6:1, ale to se nedá srovnávat, každý zápas je jiný a od toho už uběhl rok a Ledenice určitě posílily. Určitě chceme vyhrát a pojedeme si do Ledenic pro tři body. Samozřejmě se budu snažit podpořit výkon týmu vychytaným čistým kontem.
Kromě fotbalu se věnujete i hasičskému sportu, dají se tyto dva sporty nějak porovnat?
Upřímně si myslím, že se to porovnávat nedá. V hasičském sportu běháme požární útok, který když se nepokazí, trvá pouhých 16 vteřin. Každá chyba je strašně vidět a posouvá výsledný čas výrazně nahoru. O umístění rozhoduje každá setina. Ve fotbale je taky chyba vidět, ale ještě je čas ji hned napravit, nebo je dost času na to se zápasem něco udělat, výsledek případně otočit a vyhrát.
Který z těchto sportů vás baví více?
Vzhledem k tomu, že každý z těchto sportů má svá specifika a nedají se srovnávat, tak mě baví každý z nich jiným způsobem a dá se říct, že nastejno. I když teď, jak jsem v bráně, se fotbal hasičům minimálně vyrovnává. V hasičích objíždíme extraligu České republiky v požárním útoku, takže projedeme v podstatě celou republiku. Třeba minulý víkend jsme měli závody v Zahnašovicích (okres Kroměříž), které začínaly v 11:00 hod. My jsme šli na řadu kolem dvanácté hodiny. Po odběhnutí jsem se sbalil a jel domů, abych mohl být v 17:00 na zápase v Nové Bystřici. No a v neděli ráno jsem zase vyjížděl za hasiči do Olšovce k Hranicím.